|
Pověst o dobách dávno před vznikem Eichlerské dopravně demokratické republiky. (Závěrečná část.)
 02.01.2013 2 1266(8) 0 |
Část III. - Temný pán z Modrohradu
13. Páni z Modrohradu
Za vlády královny Ladislavy Modrohrad vzkvétal a obchodní cesta na západ přes Jedice a Mdlobany i na jih přes Peklo pod Modrohradem byla známá a rušná.
Ladislava, Leontýna a Albína měly devět synů, každá tři. Dcery neměly žádné, nebo o tom není nic známo. Scholastika měla syna a dceru, odstěhovala se s nimi do Jedic a vzdala se královských výsad, aby žila prostý život mezi vesničany. Za to byla velmi obdivována.
Po Ladislavině smrti nastoupil na trůn její syn Křesomysl VIII. a odstěhoval se pryč. Ostatních osm synů Ladislavy, Leontýny a Albíny ovšem na Modrohradě zůstalo a nazývali se hrdě "páni z Modrohradu".
14. Černý jezdec
Uplynulo mnoho let a páni z Modrohradu zestárli. Není známo, že by měli chotě či děti. Modrohrad pustl a vesničané už tam nechodili (ono to také bylo dost daleko). Nebyly žádné zprávy o tom, co se tam děje, a tak zapracovala fantazie. Netrvalo dlouho a lidé zapomněli na dny slávy Modrohradu a začali jej považovat za temné a nepřátelské místo. Postupně o něm přestali mluvit a zůstal jen stínem strachu na pozadí jejich myšlenek.
Jednoho dne se na cestě mezi Modrohradem a Peklem pod Modrohradem objevil neznámý jezdec v černém plášti na černém koni. Podobný oděv nosili malbandští jezdci, ale tomuto nebyla vidět ani tvář a na rozdíl od nich přepadával povozy, loupil a vraždil a v noci si troufl i na obydlené domy. Uměl velmi dobře bojovat, nikdo se mu nevyrovnal a zvládl porazit i několikanásobnou přesilu (alespoň tak to vypověděli ti, kdo setkání s ním přežili).
Všichni, kdo se o něm doslechli, se ho začali obávat a strach z něj ho činil ještě mocnějším, takže mnozí před ním utíkali nebo se vzdávali bez odporu.
Kupci se začali cestě kolem Modrohradu vyhýbat a obcházet ji přes vzdálenou Rudou Skalici. Oba hostince v Jedicích a Mdlobanech přišly o tržby, ten v Jedicích však dopadl hůř, neboť tam se v noci Temný pán dostavil osobně.
Povídalo se o něm mnoho pověstí. Lidé mu říkali Bezejmenný nebo Černý přízrak. Nevěděli, odkud přišel. Mnozí však říkali, že přišel z Černých hor, a někteří ho dávali do přímé souvislosti s Křesomyslovou kletbou.
Jednou se ho jistý odvážlivec zeptal, kdo je.
"Pán z Modrohradu," odpověděl a usekl mu hlavu.
Ostatní to však viděli a od té doby mu alespoň ti odvážnější říkali Temný pán z Modrohradu, neboť měl evidentní zálibu v temných odstínech.
15. Odhalení
Trvalo to několik let, ale nakonec byl černý jezdec chycen a spoután a byl odmaskován. Byl to Kamil, syn Albínin.
Vypověděl ovšem, že on je pouhým služebníkem skutečného Temného pána, jenž dlí na Modrohradě. Vypověděl též, že Temný pán z Modrohradu své služebníky zastrašuje a nutí je konat ohavné činy a oblékat se stejně jako on sám, aby působili hrůzu, kamkoliv vkročí.
Málokdo mu tehdy věřil, ačkoli strach měli skoro všichni. Byl uvězněn, onemocněl a během několika dnů zemřel. To, co vypověděl, se ovšem rozneslo rychle po celém kraji a černý jezdec se objevil znovu a opět přepadával a vraždil.
Někteří uvěřili Kamilovým slovům a byli zděšeni. Jiní věřili, že vstal z mrtvých a že ho nikdo nemůže zabít.
16. Nový stín
Strach z Temného pána z Modrohradu byl ovšem veliký. V Bezproudí postavili přes cestu k Jedicím plot a pro jistotu tam přestěhovali myslivnu a hajný měl průchod střežit. Podhoří postihl hladomor a bylo opuštěno a Podhorský přívoz zrušen.
Černý jezdec však přepadával dál a nepřestal ani za sto let. Na Modrohrad ani do prokletých Černých hor se nikdo neodvážil vstoupit (a pokud ano, nejsou o tom zprávy).
Několikrát byl přemožen a chycen, ale pokaždé se ukázalo, že šlo pouze o jeho služebníka, a černý jezdec se objevil znovu a někdy dokonce na dvou místech najednou.
Přepadávání trvalo do konce osmnáctého století a strach z Temného pána z Modrohradu ještě o století déle. V důsledku toho má celá tato oblast výrazně nižší hustotu zalidnění než zbytek pozdějšího Československa.
Na začátku dvacátého století byl ale Modrohrad opraven a obydlen. Temný pán se již znovu neukázal a cesta pod Modrým kopcem je bezpečná dodnes.
13. Páni z Modrohradu
Za vlády královny Ladislavy Modrohrad vzkvétal a obchodní cesta na západ přes Jedice a Mdlobany i na jih přes Peklo pod Modrohradem byla známá a rušná.
Ladislava, Leontýna a Albína měly devět synů, každá tři. Dcery neměly žádné, nebo o tom není nic známo. Scholastika měla syna a dceru, odstěhovala se s nimi do Jedic a vzdala se královských výsad, aby žila prostý život mezi vesničany. Za to byla velmi obdivována.
Po Ladislavině smrti nastoupil na trůn její syn Křesomysl VIII. a odstěhoval se pryč. Ostatních osm synů Ladislavy, Leontýny a Albíny ovšem na Modrohradě zůstalo a nazývali se hrdě "páni z Modrohradu".
14. Černý jezdec
Uplynulo mnoho let a páni z Modrohradu zestárli. Není známo, že by měli chotě či děti. Modrohrad pustl a vesničané už tam nechodili (ono to také bylo dost daleko). Nebyly žádné zprávy o tom, co se tam děje, a tak zapracovala fantazie. Netrvalo dlouho a lidé zapomněli na dny slávy Modrohradu a začali jej považovat za temné a nepřátelské místo. Postupně o něm přestali mluvit a zůstal jen stínem strachu na pozadí jejich myšlenek.
Jednoho dne se na cestě mezi Modrohradem a Peklem pod Modrohradem objevil neznámý jezdec v černém plášti na černém koni. Podobný oděv nosili malbandští jezdci, ale tomuto nebyla vidět ani tvář a na rozdíl od nich přepadával povozy, loupil a vraždil a v noci si troufl i na obydlené domy. Uměl velmi dobře bojovat, nikdo se mu nevyrovnal a zvládl porazit i několikanásobnou přesilu (alespoň tak to vypověděli ti, kdo setkání s ním přežili).
Všichni, kdo se o něm doslechli, se ho začali obávat a strach z něj ho činil ještě mocnějším, takže mnozí před ním utíkali nebo se vzdávali bez odporu.
Kupci se začali cestě kolem Modrohradu vyhýbat a obcházet ji přes vzdálenou Rudou Skalici. Oba hostince v Jedicích a Mdlobanech přišly o tržby, ten v Jedicích však dopadl hůř, neboť tam se v noci Temný pán dostavil osobně.
Povídalo se o něm mnoho pověstí. Lidé mu říkali Bezejmenný nebo Černý přízrak. Nevěděli, odkud přišel. Mnozí však říkali, že přišel z Černých hor, a někteří ho dávali do přímé souvislosti s Křesomyslovou kletbou.
Jednou se ho jistý odvážlivec zeptal, kdo je.
"Pán z Modrohradu," odpověděl a usekl mu hlavu.
Ostatní to však viděli a od té doby mu alespoň ti odvážnější říkali Temný pán z Modrohradu, neboť měl evidentní zálibu v temných odstínech.
15. Odhalení
Trvalo to několik let, ale nakonec byl černý jezdec chycen a spoután a byl odmaskován. Byl to Kamil, syn Albínin.
Vypověděl ovšem, že on je pouhým služebníkem skutečného Temného pána, jenž dlí na Modrohradě. Vypověděl též, že Temný pán z Modrohradu své služebníky zastrašuje a nutí je konat ohavné činy a oblékat se stejně jako on sám, aby působili hrůzu, kamkoliv vkročí.
Málokdo mu tehdy věřil, ačkoli strach měli skoro všichni. Byl uvězněn, onemocněl a během několika dnů zemřel. To, co vypověděl, se ovšem rozneslo rychle po celém kraji a černý jezdec se objevil znovu a opět přepadával a vraždil.
Někteří uvěřili Kamilovým slovům a byli zděšeni. Jiní věřili, že vstal z mrtvých a že ho nikdo nemůže zabít.
16. Nový stín
Strach z Temného pána z Modrohradu byl ovšem veliký. V Bezproudí postavili přes cestu k Jedicím plot a pro jistotu tam přestěhovali myslivnu a hajný měl průchod střežit. Podhoří postihl hladomor a bylo opuštěno a Podhorský přívoz zrušen.
Černý jezdec však přepadával dál a nepřestal ani za sto let. Na Modrohrad ani do prokletých Černých hor se nikdo neodvážil vstoupit (a pokud ano, nejsou o tom zprávy).
Několikrát byl přemožen a chycen, ale pokaždé se ukázalo, že šlo pouze o jeho služebníka, a černý jezdec se objevil znovu a někdy dokonce na dvou místech najednou.
Přepadávání trvalo do konce osmnáctého století a strach z Temného pána z Modrohradu ještě o století déle. V důsledku toho má celá tato oblast výrazně nižší hustotu zalidnění než zbytek pozdějšího Československa.
Na začátku dvacátého století byl ale Modrohrad opraven a obydlen. Temný pán se již znovu neukázal a cesta pod Modrým kopcem je bezpečná dodnes.
Ze sbírek: 
02.01.2013 - 18:47PetrK.: Děkuji za komentář. Ten název "dopravně demokratická republika" je trochu ironický. Je asi tak dopravně demokratická jako je KLDR lidově demokratická. :-D Podle ideologie dopravní demokracie je monopolním poskytovatelem dopravních služeb cestujícímu lidu stát (až na pár výjimek) a individuální motorismus je zakázaný. K dopravním nehodám tam dochází, ale ne moc často, protože hustota provozu je velmi nízká (jen veřejná doprava) a občané mají před vozidly respekt. Mám nějaká pojednání o vzniku EDDR v roce 1993 a její historii, ale jsou většinou nedokončená a nepříliš poutavá. Spíš z toho časem udělám nějaký stručný letopis s nejvýznamnějšími událostmi.
02.01.2013 - 14:25Jako pověst, včetně předešlých dílů, docela dobré.
"Dopravně demokratická republika":
rád bych viděl statistiku dopravních nehod :-).
"Dopravně demokratická republika":
rád bych viděl statistiku dopravních nehod :-).
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pověst o princi Fedorovi III: Temný pán z Modrohradu : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Ester Krejčí S01E04: Transformace kapaliny (stará verze)
Předchozí dílo autora : Pověst o princi Fedorovi II: Křesomyslova kletba
