O vědění, přemýšlení a podstatě
Co to vlastně je přemýšlení? Velmi nad tím dumám a zároveň si uvědomuji, že chci zjistit podstatu věci, která není dokonale vystihnutelná. Můžeme se pouze domnívat, doufat a věřit, ale nikdy vědět. Nevíme totiž nic o čemsi, jenž nás vede právě k uvědomění a oné jistotě, že to či ono je pravdivé.
Mohu jenom cítit, že myšlenky se rodí v hlavě, mohu vidět výsledky přemýšlení, doknout se jich, či je dokonce ochutnat.
Snažíme se totiž vše porovnávat smysly, které denně používáme. Ovšem i ty nemusí podávat kompletní informaci o opravdové podstatě čehokoliv.
Takový smysl nám chybí. Nikdy nezjistíme celou pravdu. Nedokážeme ji pochopit.
Mohl by to být ale také záměr. Podívejme se, k čemu nás větší poznání, a to ve většině případů ve špatném slova smyslu, přivedlo. Ničíme svoji planetu – místo, díky němuž jsme živy. Nezabíjíme se tudíž „pouze“ navzájem, ale každý z nás zabíjí sám sebe.
Proto mě tedy děsí představa, že bychom znali a plně chápali onu nevystižitelnou podstatu všeho.
Vyskytuje se myšlenka, že bychom toho využili správně a naše životy dovedli do jakési „harmonie“. A nebo bychom tohoto poznání zneužili jako v mnoha jiných případech minulosti a přivodili si tak konec.
Vědět onu podstatu nám asi nenáleží.
Možná k tomu poznání jednou dojde.
Možná lidstvo bude stát na rozcestí zásadního zlomu.
Doufám pouze v jediné. Že se toho nedožiju.
Co to vlastně je přemýšlení? Velmi nad tím dumám a zároveň si uvědomuji, že chci zjistit podstatu věci, která není dokonale vystihnutelná. Můžeme se pouze domnívat, doufat a věřit, ale nikdy vědět. Nevíme totiž nic o čemsi, jenž nás vede právě k uvědomění a oné jistotě, že to či ono je pravdivé.
Mohu jenom cítit, že myšlenky se rodí v hlavě, mohu vidět výsledky přemýšlení, doknout se jich, či je dokonce ochutnat.
Snažíme se totiž vše porovnávat smysly, které denně používáme. Ovšem i ty nemusí podávat kompletní informaci o opravdové podstatě čehokoliv.
Takový smysl nám chybí. Nikdy nezjistíme celou pravdu. Nedokážeme ji pochopit.
Mohl by to být ale také záměr. Podívejme se, k čemu nás větší poznání, a to ve většině případů ve špatném slova smyslu, přivedlo. Ničíme svoji planetu – místo, díky němuž jsme živy. Nezabíjíme se tudíž „pouze“ navzájem, ale každý z nás zabíjí sám sebe.
Proto mě tedy děsí představa, že bychom znali a plně chápali onu nevystižitelnou podstatu všeho.
Vyskytuje se myšlenka, že bychom toho využili správně a naše životy dovedli do jakési „harmonie“. A nebo bychom tohoto poznání zneužili jako v mnoha jiných případech minulosti a přivodili si tak konec.
Vědět onu podstatu nám asi nenáleží.
Možná k tomu poznání jednou dojde.
Možná lidstvo bude stát na rozcestí zásadního zlomu.
Doufám pouze v jediné. Že se toho nedožiju.
29.12.2012 12:46
Davidsoft: Ano, jako informatik popisuješ přemýšlení takto. Jako člověk věřící v něco "víc", v něco tajemného a krásného, vidím přemýšlení jinak. Ale správná odpověď je "tam někde uprostřed".
29.12.2012 10:56
Jako informatik mám na přemýšlení celkem jasný názor. Přemýšlení je proces inteligentního zpracování vjemů, dojmů a znalostí. Přemýšlením mění člověk sám sebe (zejména obsah své paměti, který je pro přemýšlení současně vstupem i výstupem) a přemýšlení může mít také externí výstup (pokud člověk své myšlenky zformuluje do nějakého vnějšího jazyka - např. je řekne, napíše nebo nakreslí).
Domnívám se, že k ničení planety nevede přemýšlení, ale spíš naopak jeho nedostatek (přemýšlení nanejvýš dává člověku mocnější nástroje). Člověk nemůže přemýšlet nad vším. Kdo se snaží maximalizovat zisk, těžko bude brát ohledy na životní prostředí, protože jinak bude překonán konkurenty, kteří ty ohledy neberou. Ale jak z toho ven?
Domnívám se, že k ničení planety nevede přemýšlení, ale spíš naopak jeho nedostatek (přemýšlení nanejvýš dává člověku mocnější nástroje). Člověk nemůže přemýšlet nad vším. Kdo se snaží maximalizovat zisk, těžko bude brát ohledy na životní prostředí, protože jinak bude překonán konkurenty, kteří ty ohledy neberou. Ale jak z toho ven?
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.