Severak: Děkuji. :-)

S prvními dvěma odstavci plně souhlasím. Je o tom nádherná píseň od Within Temptation (Never-ending Story).

Poslední odstavec se podle mě tváří jako začátek nějakého delšího vypravování, ale to vypravování zde chybí a bez něj je pro mě ten odstavec zbytečný.

To souhlasí. Podle toho pak ta láska vypadá.

(Nicméně, když tak nad tím přemýšlím, připadne mi docela neobvyklé citovat sám sebe. Je to v lehkém rozporu s mojí představou o podstatě citátů.)

Severak: Ano. Stejně jako v mé básni "Plechovka".

Jako obvykle zajímavá myšlenka. :-) Jen slovo "gympl" mi poněkud nezapadá do té atmosféry. Všuda samá příroda - muž, les, krajina - a najednou do toho gympl. Navíc je to jediné nespisovné slovo, celý zbytek je laděný spisovně; prostě tam nezapadá.

Zatím je to jen krátká ukázka, ale i tak obsahuje zajímavé nápady - prohozený spánkový režim, píseň ve vesnickém rozhlase. Těším se, až z toho bude celá povídka.

Skvělý nápad. Líbí se mi. :-) Hlavně první odstavec.

mannaz: Děkuji. Pochopila jsi, co jsem tím chtěl vyjádřit.

Severak: Souhlasím. Ale kategorii "biografie" jsem tu nenašel a myslím, že kategorie "romány / o lidech" je tomu nejblíž.

Děj se ti pěkně vyvíjí a popisovat také umíš - ten lenochod na konci se mi moc líbil. (I když menší a nezmutovaný by se mi asi líbil ještě víc.)

Téma je zajímavé, ale je tam celkem hodně neuvěřitelných věcí, například:
- Z vypuštění chorob do světa bych místo vědců podezříval spíš armádu. Od vědců bych opravdu nečekal, že se sami od sebe rozhodnou vyhubit lidstvo. (Leda by všichni zešíleli.)
- Zajímalo by mě, co znamená ve tvém pojetí "rada starších", protože podle mé představy je členství v ní z podstaty neslučitelné s funkcí lovkyně. Rada starších má sedět někde v bezpečí a vklidu moudře rozhodovat o budoucím směřování kolonie. Lovkyně naopak denodenně riskuje svůj život venku, aby přinesla nějaký úlovek, takže pravděpodobnost přežití je u ní relativně nízká.

Na druhou stranu se mi líbí nápad se jménem Liliana.

Celkem se mi líbila. Zvlášť chválím zasazení do reálně existující oblasti na jih od Prahy, důkladnou znalost tématu a věrohodné zpracování.

Jen tvrzení "náš život se tímto okamžikem navěky změnil" je přehnané a zbytečně patetické. Když už, mohl se změnit nanejvýš nadosmrti, a i to by bylo podle mě přehnané.

Severak: Je rozdíl mezi šikanou a podřízením se nutnosti dělat něco, co je potřeba, například ochotě o někoho pečovat. Pro šikanu si vojny opravdu necením. Pokud by však "moderní vojna" trvala jen dva měsíce, nemusel by tam být žádný prostor na nějaký postup, takže by se nikdo nestal "mazákem" a systém šikany z klasické vojny by nefungoval.

Pokud jde o feminitu moderních mužů, studii o skutečných lidech neznám, vycházím v tom spíš z vlastního dojmu (který se samozřejmě může mýlit). V článku, který jsem četl v novinách, byly určité náznaky, ale nevzpomínám si na nic průkazného. Vím jen o několika bakalářských/diplomových pracích, které zkoumají zastoupení tohoto tématu v médiích. Zajímavá je např.: http://is.muni.cz/th/144074/fss_b/ , která dospěla k výsledku, že časopis Maxim posiluje klasický stereotyp muže, zatímco časopis Men's Health podporuje vytváření nových (moderních) mužských identit.

PetrK.: Děkuji za názor. Modernizace vojny by určitě mohla být součástí reformy základního a středního školství. "Moderní vojna" má mít zejména výchovnou funkci, s armádou ani válkou by v principu vůbec nemusela souviset. Rozhodně však musí nabízet víc variant, aby bylo respektováno životní směřování jednotlivců.

Například zrovna fyzická kondice je jedna z věcí, které bych lidem nenutil. Nemyslím si, že každý člověk musí uběhnout víc než 50 metrů. Lidé mohou být užiteční společnosti i jinak (vzpomeňme na Stephena Hawkinga).

Naopak poslouchání rozkazů (nebo alespoň příkazů nadřízených) je celkem zásadní věc, kterou by se měli muži a ženy naučit ve všech variantách "moderní vojny". Podmínky, v nichž dnešní mládež vyrůstá, bych neoznačil za demokracii, nýbrž (s trochou nadsázky) za počínající anarchii.

BorůvkaB: Pokud máš nějaké výhrady, napiš je. Zajímají mě.

Skvělá úvaha, velmi mě obohatila. :-) Interpretace promluvy je opravdu ryze subjektivní. Promluva také může sloužit různým účelům od technicky stroze sdělovacího ("Naměřená teplota v pražském Klementinu je 37,6 stupně Celsia.") až po umělecký ("Aj zde leží zem ta před okem mým slzy ronícím..." [J. Kollár]) či emocionálně sdělovací ("Ach! Jsi úžasnej."). Dezinterpretace účelu promluvy může mít stejně katastrofální konsekvence jako dezinterpretace jejího obsahu.

Pokud jde o ten velký zadek v kalhotách, nebylo by lepší se neurazit? Stačí to jen svést na kalhoty - jsou prostě příliš těsné a příště bude potřeba koupit jiné. Líbilo by se mi, kdyby byli lidé dostatečně tolerantní k postojům a dojmům druhých, aby jim vyjádření těchto dojmů nepůsobilo citovou újmu. Politická korektnost, která se v podstatě stala přehnanou ohleduplností k egu jednotlivců, podle mého názoru nevyhnutelně směřuje k orwellovské cenzuře a newspeaku. (Ale to už by byla jiná úvaha.)

Souhlasím, že lidé, kteří se chtějí dorozumět, se dorozumí. Ale v dnešní konzumní společnosti takových lidí ubývá. Lidé si žádají snadno konzumovatelný obsah, nevyžadující jakoukoliv snahu o hlubší pochopení, ba přímo obsah poutavý, který se jim "sám nacpe do hlavy" jako pověstní holubi létající sami do úst. Tyto požadavky pak přenášejí do oblasti mezilidské komunikace. Sociální sítě jim umožňují preferovat kontakty s lidmi, s nimiž si rozumí, ale pomůže jim to porozumět lidem, s nimiž se pak setkají ve skutečnosti? Jsem přesvědčen, že ne. Spíše se naučí se lidem s jiným úhlem pohledu a s jinými názory vyhýbat.

Připadá mi, že moderní lidé jsou již tak pohodlní, že snaha o porozumění se vytrácí. Snad se tento trend časem obrátí a lidé opět budou o porozumění druhým víc usilovat.

Jednoduchá, nezaujala mě.

Vpravo ta paluba nějak přečnívá a v těch velkých a malých písmenech jsem neobjevil žádný smysl.

Hunter: Určitě. Existují různé literární žánry a ne každý se hodí pro každé téma. Zatímco v některých je ta logika naprosto nezbytná (např. detektivky), v jiných je naopak zbytečná či takřka nerealizovatelná (např. dadaistická poezie či surrealismus). Když však něco čtu, chtěl bych mít od začátku jasno, zda "v daném světě" platí logika a má smysl snažit se této logice porozumět, nebo si autor může dovolit napsat, cokoliv ho napadne, a je lepší nad tím nepřemýšlet. Jako čtenář dávám přednost dílům z první zmíněné kategorie.

U takových povídek o smrti si obvykle vzpomenu na černé díry (ty ve vesmíru). Můj pohled na smrt je zcela jiný.

Povídka je však čtivá a pěkně napsaná. Líbí se mi, že není v jednom dlouhém bloku, ale dělená na segmenty.

Meluzina: Děkuji. :-)