J.Rose: Jo, já myslím, že se ti to povede. Ten talent tam je vidět, na těch barvitých popisech a přirovnáních. Bohatá slovní zásoba.

Bylo by hezké, kdyby postavy po něčem toužily a měli své chyby, budou se ti lépe psát zápletky. Něco tam lehce naznačené je, takže asi tušíš, kam chceš příběh rámcově směřovat. Když víš, co postavy chtějí, je snazší jim házet klacky pod nohy a tím vytvořit konflikt pro zápletku.

Když mají postavy své chyby, lze se do nich lépe vcítit. Taky to vytvoří prostor pro vývoj postavy. Dokonalé postavy se už nemají kam vyvíjet, ale nedokonalé se mohou v mnoha věcech zlepšovat.

Docela dobrá povídka. Škoda jen, že ten první odstavec je tak moc dlouhý. Nový odstavec začínej, když se mění téma, myšlenka, akce nebo prostředí. Kratší odstavce jsou přehlednější, protože umožňují lepší vizuální organizaci textu a usnadňují čtení.

Ivušák: Děkuju moc za milí komentář.

Mega, už se těším na další kapitolu.

Čauky, těším se až něco nového napíšeš.

človiček: To vůbec nevadí, stejně sem musel trochu zpomalit, abych se toho stihl co nejvíce naučit. A děkuju moc za přečtení.

Mega, už se těším na pokračování. Mě se líbí, že ve svých příbězích nezapomínáš na konflikt. Díky konfliktům mají příběhy děj a já poznávám jaké jsou tvé postavy díky tomu jak řeší ty konflikty. Konflikty v příběhu krásně ukazují, jaký má kdo charakter.

Tyra(nka): Super. Děkuju. Pracuju na tom. A děkuju za přečtení.

Sem z kotvy spadl, když na ní jel poprvé. Sice mi všechno vysvětlili, ale trasa byla hrbolatá. Prej: „Hlavně nekrč kolena. Nohy natažené." Ale to se snadno řekne. Najel jsem na hrbol a připadal si jak na skokanském můstku. Spadl sem a semnou i dospělý vedle mě. Minimálně dvě kotvy kolem nás projeli, než to zastavili, protože se mi nedařilo vstát.

Tyra(nka): To mě moc těší. Usilovně na tom pracuju i v tento okamžik, ale dnes už to pravděpodobně nestihnu. Děkuju moc za přečtení.

To je mega. Zlepšuješ se. Určitě piš dál.

človiček: A ještě jenom tak pro zajímavost ten způsob spojování kovu je reálný postup. Říká se tomu "kovářské svařování". Dvě části se zahřejí na svářecí teplotu 1450°C, kdy je ocel bílá. V takovém stavu i někdy kus železa jiskří jak prskavka a bod tání železa je 1 538 °C. Takže to někdy skoro až kape ne jenom jiskří.

Normálně se v kovárně tluče do kovu, když je červený, oranžový až žlutý (krásně tvárný). Ale když je bílí (ještě vyšší teplota), tak se dají dva kusy spojit kladivem dohromady.

človiček: Ještě k té složitosti. Našrotil jsem kvůli tomu spousty detailů o středověku. Dokonce i recepty, fungování církve, papežské schizma, vojenskou taktiku i strategii. Inspiroval se různými událostmi napříč celím středověkem i začátkem novověku. Různé pověry, důvody pronásledování čarodějnic.

A protože je to fantazy vymyšlený svět, tak některé názvy a lokace aspoň přibližně odpovídají skutečnosti a jiné jsou naprosto vymyšlené. I samotný tvar kontinentu je jen podobný, ne stejný, takže existují zásadní rozdíly. Jádro příběhu je spíš dětské, ale vyprávěné dospělejším způsobem. Cílovka těch které to teoreticky spíše osloví je tak mezi 10 až 17 let. Je to jen předpoklad. A těm co znají Lolipopz bude dávat větší smysl.

Svoje si tam sice najdou i dospělí, ale ne tolik, možná hlavně detaily světa a jaký mají vliv na člověka, kulturu a společnost. Morální dilemata a další věci. Obsahuje i narážky na předchozí děj a tím děj prohlubuje, dovysvětluje aby detaily víc zapadali. Díky pomalejšímu ději mam prostor pro větší hloubku propracovanosti postav.

človiček: Máš pravdu příběhy jsou složité, aspoň někdy a tenhle obzvlášť. Tohle plánuju jako něco rozsáhlého, takže i děj je pomalejší, detailnější a budovaný postupně. Ani nevím, jestli to v takovém plánovaném rozsahu dokážu ukočírovat.

Tyra(nka): Děkuju moc, tak snad nezklamu a povede se

Tyra(nka): Super, to jsem moc rád. Tak snad se ti bude román líbit. A děkuju moc za milí komentář.

Sasanka: Děkuju moc

Sasanka: Náhodou jsi mega super, rád tě čtu :)))

Sasanka: Vůbec nevím jestli ti to nějak pomůže, ale vymyslel jsem aspoň tohle:

Sexy motýl visel zamotaný v provazech ze stropu. Nějak mám pocit, že není první ani poslední. „Už ji máme ztotožněnou?“, zeptal se detektiv Richard. „Jmenuje se Claudia Welch“, odpověděl mladý poručík, kterého viděl poprvé. Takže mu vrtalo hlavou, jestli nováček nic nezvrtal. „Svobodná, žije sama. Tělo našel inspicient divadla v 7:15. V tu dobu chodívá na pravidelné obchůzky po divadle. Podle jejich kolegyň z divadla se z nikým nehádala, ale často za ní lezli muži. Dávali ji květiny a žádali autogramy. Posílali dopisy se srdíčkem.“ Pokračuje mladý poručík.
Diana vytáhla z mrtvého těla teploměr: „Zemřela večer někdy kolem jedenácté. Na těle žádné rány ani vpichy, udělám toxikologii. Pro výsledky si zajdi, nebudou dřív než ve čtyři.“ A mrkla na Richarda. Inspektor Hardy se upřeně podíval na Richarda: „Prověř alibi všech jejich známých i kolegů na večerní jedenáctou. Máš ten případ na starosti, tak to neposer. Starosta mě ugriluje, jestli ten případ neobjasníme.“ A naštvaně odešel ven směrem k médiím.
Richard se zamyslel. „Tohle asi nebude nikdo blízký. Spíš nějaký odmítnutý psychopat.“ Přemýšlí Richard nahlas. „Proč odmítnutý, detektive?“, diví se mladý poručík. „Podívej, jak ji do těch provazů zamotal ruce. Skoro jako loutku. A ty provazy jsou okolo ní jako by byla zakuklená. Chtěl ji ovládat a symbolicky změnit v loutku, proto je zakuklená. Vybírá si krásné a nedostupné holky. Věř mi mladej, tenhle zabije znovu.“

- Takže by pak dávalo smysl, proč bude hledat v databázi, jestli se nestalo něco podobného. Protože nevěří, že by to mohl být někdo blízký.

Sasanka: Navíc není důvod proč by nemohla existovat fantasy detektivka. Vlastně mam pocit, že existují. Takže to klidně může být vymyšlený svět, který bude fungovat podle tvých pravidel. Potom nevadí, když to město vlastně v reálu neexistuje.