Kniha Dvě slunce není klasickým westernem. Divoký západ je tu jen kulisou, před kterou se odehrává příběh lidských tragédií, lásek a hořkého zklamání, viny a trestu, touhy po moci i po obyčejném lidském štěstí; je o vůli a odhodlání bojovat za svá „dvě slunce“. Mladík Jack Morisson se dostává do hledáčku zájmu lidí, co usilují o lásku jeho ovdovělé matky a o vládu nad jejich rančem Dvě slunce. Problémy se vyostřují, Jack je neprávem obviněn ze zločinů. Utíká, přichází o všechno. Najde v sobě sílu, aby se rval za vše, co mu patří, za své postavení i lidi, které miloval a miluje.
přidáno 29.03.2023
hodnoceno 3
čteno 281(8)
posláno 0
I

Posadila se k zrcadlu, jen v župánku z čínského hedvábí, jemném a průsvitném jak ranní mlha na pláních. Na zádech a ramenou záplava rudě kaštanových vlasů. Pomalu rozčesávala jeden pramen za druhým. Soustředěně. Důkladně. S dětskou zaujatostí i rafinovaností protřelé milostnice. S něhou a pokorou. S prudkou, zatím nezkrocenou vášní. Tak, jak před několika okamžiky i poprvé milovala.
Jack ji upřeně pozoroval. Rozvalil se pod saténovou přikrývkou, protáhl se a sepjal ruce vzadu za hlavou. Spokojeně vydechl. Slast, nadšení, hrdost, pýcha... Ó, ne, ještě nevstane z postele, vyhřáté a dráždivě vonící po dívce s těmi nejkouzelnějšími ňadry na světě! Annie... Anny... Ann...
Ann Hamiltonová!
Dcera Cashe Hamiltona! Toho parchanta!
Jack svraštil čelo.
Bože! Jak málo stačí, aby člověk vystřízlivěl!!! Aby si uvědomil i druhou stranu téhle zatracené mince!
Leží v posteli děvčete, které měl v úmyslu svést... s pocitem, že vlastně ona dostala jeho!!! Procházeli se spolu po Main Street. Jack ji zavedl na terasu Jonesova hotelu, usadil si ji do proutěného křesla pod slunečník, poručil jí pomerančovou šťávu s malou porcí whisky, aby se uvolnila... potom další, vše podle plánu... ale pak... To ona ho pozvala k sobě domů na čaj! Nabídla se mu sama! Hamiltonovic Annie! Nejpěknější a snad i nejbohatší kočička ve městě! A to už před ním odmítla celou řadu ctitelů. Ruppieho Jonese. Williho Williamse. Dana Robinsena i s jeho doktorským titulem... Syny významných otců. Muže daleko starší než Jack. Mocnější!
Proč se ksakru nechala přemluvit právě Jackem? Proč?
Nepříjemné mrazení v zádech. Varuje?
Nesmysl!!! Všechno jde jak po másle! A ta vstřícnost? Jenom potěšila. Vrátila ztracené sebevědomí!
Vzepřel se na předloktí. Viděl teď daleko líp. Vlnící se křivku dívčiných zad. Rozhozené kadeře. Všechno to ukryté pod hebkou látkou. Všecičko, co důvěrně poznal, co mu ještě před chvílí beze zbytku patřilo... a co už takhle nebude mít nikdy nikdo jiný na světě...
Hřejivý pocit vítězství. Síly a moci!
Konečně rozbil Hamiltonův bank! On, John Clark Morisson!!!
Okay... okay...
Venku se zešeřilo.
Ann položila hřeben. Zakryla okno těžkým sametovým závěsem a rozžala petrolejový lustr. Jack těkal očima z místa na místo. Stoly a stolky s dečkami a vázami. Hadrová panenka vedle čajového servisu z čínského porcelánu a papírových růží. Reklamní kalendář jedné východní firmy s lehce oděnou dámou a jelení parohy hned vedle... Směs přepychu a nevkusné arogance. Jako v kasínu starého Hamiltona! Jako v bordelu a dvou pochybných tančírnách tam v Západní čtvrti, které mu také patří! Ann proplouvá mezi tím vším jako anděl... s křídly něžně rozevlátého hedvábí, s rozpuštěnými vlasy... rozzářená štěstím, jemná a ladná, průzračně čistá a ve svých šestnácti letech stále jaksi... nevinná...
Nebo naopak?
Jack našpulil rty.
Posadil se.
Vyhýbal se jejímu pohledu, když soukal své dlouhé, ještě klu-kovsky hubené nohy do spodků a kalhot. Triko, hedvábná košile s naškrobeným límcem, černá sametová stužka pod ním, vesta s bro-kátovou vsadkou, zapnutá frajersky jen na první knoflík, vysoké jezdecké holinky s podpatky a ostruhami, jež si v předchozím spěchu nestačil ani odepnout...
„Odcházíš?“
Oči uštvané laně.
Jsem tu přece sama! Terry jsem poslala pryč. A ti dva? Vrátí se až za týden. Nenávidím je za to, že mě nevzali s sebou do St. Louis! Nezáleží mi na nich! Jen na tobě, Jackey... Tak proč? Proč odcházíš? Proč utíkáš? Bojíš se?
Zklamala jsem tě?
„Nechoď, Jackey. Prosím... Zůstaň tu se mnou. Miluju tě. Copaks to nepoznal?“
Černý šosatý kabát. Plstěný klobouk s hedvábnou stuhou.
„Opravdu musím, Annie... Máma by vyváděla, kdybych nepřišel na noc domů. Říkal jsem ti přece, jak to teď u nás vypadá... Krucinál! To chceš, aby mě kvůli tobě opravdu vydědila?“
Strnula, jako kdyby ji uhodil do obličeje. Pak se rozplakala. Jack sykl bolestí. Tohle tedy zatraceně nechtěl! Neměl na ni křičet! Ona za nic nemůže! Ona ne...
Přitáhl ji k sobě.
„Všechno dobře dopadne, uvidíš. Zejtra tu s tebou zůstanu do rána. A pak... jak to půjde! Caleb mi pomůže. Promluvím s ním, i když... Nebude to vůbec lehký. Hned zejtra za ním zajdu. Slibuju! Caleb vždycky udělal, co jsem chtěl. Snad... i teď... No tak... no...“
Usmál se povzbudivě a Ann pookřála.
Milovala ho. Neuvěřitelně dlouho.
Jeho ohnivé oči, teple zelené a dětsky obrovské, s výraznými řasami a hustým obočím. Milovala jeho temně hnědé vlasy, nad čelem ulíznuté dozadu a končící neposlušnou hřívou až k ramenům, teď rozpuštěnou, jindy svázanou černou sametovou stuhou. Zbožňovala jeho lehký všudypřítomný úsměv. Pravidelné zuby. Rty jako stvořené k líbání! Jeho souměrný obličej, až žensky půvabný... pokud se tedy nemračí jako před chvílí... A to jeho vytáhlé tělo, ještě trochu chlapecky štíhlé, a přece urostlé! Tak silné! Tak... neodolatelné...
Šíleně ho milovala!
K zbláznění!
K smrti!!!
Už dávno uvažovala a kombinovala. Jak to zaonačit, aby si jí všiml? Tak nadějný chlapec musí přece patřit jenom jí! Modlila se. Spřádala sítě náhodných setkání, opětovných pohledů, významných úsměvů... Po kouzelném valčíku na dobytkářském plese, kdy spolu pluli sálem a svět kolem nich přestal na chvíli existovat, věděla, že má šanci.
S pečlivou důkladností Pinkertonovy detektivní agentury pátrala v jeho životě.
Před pár týdny se vrátil ze studií na Východě. Western Collage v Janetownu... To už nějak zní! Skoro jako Harvardská univerzita, kterou zaplatil doktor Robinsen jejich nudnému Danovi. John Clark Morisson je prostě někdo! Žádný hloupý farmářský synek, co i ve městě páchne potem a kravským hnojem jak ten hlupák Williams... Jackey má šmrc velkoměsta! A je tak bohatý! Zatím jen vede účetnictví na matčině ranči a ve strýcově obchodě s látkami, ale po dosažení jednadvaceti let prý, alespoň podle otcovy závěti, má zdědit celé Dvě slunce! Všichni to tak tvrdí...
Ó, bože! Takový mladý muž stojí za trochu námahy a sebeza-pření!!! Tatínek má pravdu. Chlapům jako on musíš, děvče, něco odpustit! Třeba to, že se občas chová naprosto nevhodně! Kleje jako pohan, někdy dokonce i v přítomnosti dámy! Ano, byl divoký i dřív, ale co se vrátil z Janetownu, řádí jak ďas! Pije v zaplivaných putykách... s tím svým zatraceným strýčkem Calebem a honáky z jejich ranče... a pak se pere! Jednou ho prý i zavřeli. Za výtržnictví!!! Strávil dvě noci za mřížemi jako nějaký zločinec! Kdyby ho strýc nevyplatil... Vysedává v hernách, obehrává lidi v pokeru... Ale na tatínka si nepřijde! V jeho kasinu prý už utratil pořádnou hromadu peněz! Tančírny. Vykřičené domy! Hrom do toho! Ženské sukně přitahují Jacka jako magnet. Za každou se ohlédne! Slaďoučce se usmívá, zuby jako krokodýl. Nenuceně konverzuje, duchaplnost sama... a přitom... Svléká je očima, holomek! Nejen očima!!! O jeho milostných dobrodružstvích v seníku městské stáje se toho už také napovídalo...
Odchází opravdu jen domů? Co když...
Je lehké číst z žárlivých očí.
„No, tak, Annie... Opravdu! Chtěl bych tu s tebou dneska zů  stat! Celou noc! Jsi to nejbáječnější děvče z Windsfieldu. Z celýho okolí! Z celýho Západu!!! Vážně!!!“ Rozhodil teatrálně rukama. Znovu se usmál, ale pak zjihl.
„Vážně, Ann. Zamiloval jsem se do tebe... jako blázen. Jako nikdy před tím! Úplně jsem ztratil hlavu... Na mou duši...“
V návalu citu ji políbil na čelo, ona mu však nabídla i rty.
Nemohl ji odmítnout!
Za nic na světě!!!
„Tak zítra...“ šeptala zadýchaně, když se po další půlhodince plížil zadním vchodem přes dvůr. Už věděla, že přijde.
Že patří jenom jí.
přidáno 03.04.2023 - 20:56
souhlasím, bavilo mě to a těším se na pokračování. A taky jsem moc ráda, že se tu rozjíždí i knihy trochu ve větším. :) Před nedávnem jsem byla sama a přijde mi, že moc lidí tady delším textům nechce věnovat čas, ale já si ho ráda najdu :)
přidáno 31.03.2023 - 11:43
Ženská spisovatelka a western? Je to předsudek podivit se na chvilku, že to jde dohromady? A že to JDE dohromady! Mně westerny moc nebaví, protože jsou tak plný klišé, až to klišé všechny ty zajímavý momenty strhne s sebou do Prčic. Ale tady je to opravdu na pozadí, ten western. Tak zatím dost dobrý, tedy takhle osobně můžu říct.
přidáno 30.03.2023 - 00:34
Mega, už se těším na další kapitolu.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Dvě slunce : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Dvě slunce

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku