|
Toto je příběh co se mi dnes stal. Je v něm trochu ironie a divnejch vysvětlování, takže tak... :D
 09.02.2023 2 84(8) 0 |
To bylo tak, jednoho krásného slunečného dne (kdy vítr nepříjemně foukal do obličeje a mrzlo až praštělo) jsme se s ostatními členy rodiny rozhodli, že pojedeme lyžovat. Tak jsme se sebrali, nasedli do auta a absolvovali (cca čtyři minuty) dlouhou jízdu do nejbližšího lyžařského areálu. Koupili jsme si celodenní jízdenku (nebo jak se jmenuje ta věc, díky které se dostanu na lanovku), nazuli lyže a vydali se na svah. Prošli jsme turniketem a zjistili, že poma nefunguje a v provozu je jenom kotva ( pro neznalce kotvy: www.skizacler.com 4. fotka). Sjeli jsme několik jízd a chystali se zase nasednout na kotvu.
Vždy na ní jezdím se svou sestřenicí a tentokrát tomu nebylo jinak. Najeli jsme tedy na stanoviště kdy se má čekat na kotvu. Kotva se k nám už blížila, když jsme si všimli, že pán co nám to má podávat a někým kecá a zanedbává svou práci. Kotva k nám tedy už dorazila, tak ji sestře noče vzala a chtěla nám ji nandat, když se k tomu ten týpek očividně nemá. Jenže moje sestřenice se samozřejmě neživí nandaváním kotev (narozdíl od někoho) a dala jí tudíž špatně. Dala jí pod zadek totiž jen sobě a já se stačila kaj chytnout tyčky a dostala jsem se tudíž za kotvu. Kotva si tedy vesela jela nahoru do prudkého svahu. Já na se za ní táhla, držela jsem se jen rukama a nevěděla, jestli se pustit nebo ne.
Moje sestřenice to taky nedávala, protože se kvůli mě ta kotva nakláněla, tak se snažila to s ní nějak vybalancovat, abychom nesjeli z cesty. Jsme v půlce svahu. Já se držím a mám pocit, že mi za chvíli upadnou ruce a moje sestřenice se snaží, to nějak ubalancovat. Všimne si, že dál už to asi nedám a podá mi ruku. Naštěstí jsme brž chvíli vjeli na "mezisvah" (část toho svahu kousek za půlkou, která není tak prudká) a po "mezisvahu" následuje další prudká část toho kopce. Se sestřenicí jsme věděli, že tu další část už bych se takhle neudržela a proto byla jediná možnost. Moje sestřenice zatáhla za tyč kotvy, aby se kotva dala víc dolů a já se přechytla, takže jsem se dostala před kotvu, tedy do pozice, v které bych za normálních okolností jela už od začátku.
Tak to je konec příběhu o tom, jaké to je, když se někdo ulejvá z práce a nechá chudáčky ostatní lidičky na pospas osudu. Vždyť ten chlápek tu kotvu ani nezastavil. Asi to muselo vypadat dost vtipně, jak jsem tam vysela na tý kotvě a snažila jsem se mermomocí udržet. Nakonec je z toho vcelku vtipná storka.
(Jo a ohledně Šklíby V. přidala jsem tam anketu tak nezapomeňte hlasovat... :D)
Vždy na ní jezdím se svou sestřenicí a tentokrát tomu nebylo jinak. Najeli jsme tedy na stanoviště kdy se má čekat na kotvu. Kotva se k nám už blížila, když jsme si všimli, že pán co nám to má podávat a někým kecá a zanedbává svou práci. Kotva k nám tedy už dorazila, tak ji sestře noče vzala a chtěla nám ji nandat, když se k tomu ten týpek očividně nemá. Jenže moje sestřenice se samozřejmě neživí nandaváním kotev (narozdíl od někoho) a dala jí tudíž špatně. Dala jí pod zadek totiž jen sobě a já se stačila kaj chytnout tyčky a dostala jsem se tudíž za kotvu. Kotva si tedy vesela jela nahoru do prudkého svahu. Já na se za ní táhla, držela jsem se jen rukama a nevěděla, jestli se pustit nebo ne.
Moje sestřenice to taky nedávala, protože se kvůli mě ta kotva nakláněla, tak se snažila to s ní nějak vybalancovat, abychom nesjeli z cesty. Jsme v půlce svahu. Já se držím a mám pocit, že mi za chvíli upadnou ruce a moje sestřenice se snaží, to nějak ubalancovat. Všimne si, že dál už to asi nedám a podá mi ruku. Naštěstí jsme brž chvíli vjeli na "mezisvah" (část toho svahu kousek za půlkou, která není tak prudká) a po "mezisvahu" následuje další prudká část toho kopce. Se sestřenicí jsme věděli, že tu další část už bych se takhle neudržela a proto byla jediná možnost. Moje sestřenice zatáhla za tyč kotvy, aby se kotva dala víc dolů a já se přechytla, takže jsem se dostala před kotvu, tedy do pozice, v které bych za normálních okolností jela už od začátku.
Tak to je konec příběhu o tom, jaké to je, když se někdo ulejvá z práce a nechá chudáčky ostatní lidičky na pospas osudu. Vždyť ten chlápek tu kotvu ani nezastavil. Asi to muselo vypadat dost vtipně, jak jsem tam vysela na tý kotvě a snažila jsem se mermomocí udržet. Nakonec je z toho vcelku vtipná storka.
(Jo a ohledně Šklíby V. přidala jsem tam anketu tak nezapomeňte hlasovat... :D)
10.02.2023 - 09:09LudvíkRoiSoleil: Jo, to já když jela poprvé na pomě, tak jsem vystoupila v půlce na "mezisvahu". Přede mnou jeli totiž můj táta a můj bratr a můj bratr spadl z pomy. Táta za ním vystoupil, aby se o něj postaral a já vystoupila z pomy, protože jsem si myslela, že už je konec, když oba dva vystoupily. Bylo mi sedm, takže se asi není čemu divit... :D
09.02.2023 - 19:54Sem z kotvy spadl, když na ní jel poprvé. Sice mi všechno vysvětlili, ale trasa byla hrbolatá. Prej: „Hlavně nekrč kolena. Nohy natažené." Ale to se snadno řekne. Najel jsem na hrbol a připadal si jak na skokanském můstku. Spadl sem a semnou i dospělý vedle mě. Minimálně dvě kotvy kolem nás projeli, než to zastavili, protože se mi nedařilo vstát.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
O tom jak "jistý člověk" neplnil svou práci... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Sídlo slečny Šklíby VI.
Předchozí dílo autora : Sídlo slečny Šklíby V.
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
lacroa [15], Bagalrog [11], Laura 80 [7], Craal Voltes [6]» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.
