Být dogou dal bych si říct
však skryt v tmavozelených pěšinkách
z komárů mám strach i z žen.
Rády sají ochutnávajíc výheň
udělají si z muže líheň svých
představ a snů i bez polibků.

Jak to pes slyšel smutně
v zahradu vyšel .
Oběd budou zas stornovati
mně tím týden ládovati.
Aspoň že jsem schoval kost
od minule pro radost.

Čím jsi starší, tím jsi křehčí
nabylo to kdysi lehčí.?
Cos chtěla, to jsi měla.
Snad jen ptákům křídla záviděla.
Odlož svoji zraněnou pýchu
a podívej se po ženichu.

LadyLoba: Vnímání vzájemnosti je mi platem. Pochopení vyvážit lze jen zlatem. děkuju zřím tě.

puero: Lokin: Baví mně po tenkém ledě jít a v zádech pochopení a moudrost mít. Svou duši občas pražím. Bytostí uvážlivých si vážím. Děkuju

Mé kopyta se netají, že tvojí duši neznají. Navázat chtěl bych stříbrnou nit. Však měsíc zrovna nesvítí, má volno, volno od nití.

To krajina jen vlezla do lednice
by času duším našim dala více
by pavoučci již netkaly příze, hlemýždí
přitáhly se blíže k hlíze a listí zlatem
ozdobilo hlavu bříze.

Nikdy nebude však
toho dosti. Čeho?
Upřímnosti.

Ego za ruku vědomí drží
však samo nikdy neunese
tíži svých beder a padá,
řítí se ze stráně pýchy.
Máš li však vědomí pak duše
smíchy se neudrží sledujíc kotrmelce
opodál stojíc hladce, hebce.

Odnesla? člověk to snadno přehlídne však pointa se mění v rozuzlení. Na 24 let je to sytý.

Prostor zná, prostor ví ,tichu rozumí.
Dá v plén svůj šat, nač na stydlína si hrát
Z naděje se šatník zrodí, s výstřednostmi nezávodí
chce Vám duše oblíkat a zip zapnut v očekávání
udělá zvuk. Vzápětí dostaví se života hluk.

Každý se během života občas narodí znova. Je to velký dar. Tak velký, že jej mnozí ani nerozbalí natož aby se z něj radovali. Teprve teď jsi lodivod. Hodně štěstí.

Držím palce houpajíc se na oprátce.
Znám já trochu roly Vaší. Nebylo to o nic snazší.
že s kmotrou jsme snídaly, amnestii jsme dostaly.
Nemá ona totiž ráda, když najde v tobě kamaráda.
Suchý chleba žrát jí dej, vůbec se s ni nemazej.

Prý jen dva kýble máme
ten první v mládí rozcmrndáme
druhý rozkopnou nám naše paní
když lačně koukáme na tělo nahý.
To co na dně možná zbylo
už škrabat by Nás unavilo.

Jsi umouněná ,umíněná nebo umanutá?
Svým trupem ,srdcem ,svou vášní naber
dary světa a lasturou pij sladké i hořké
..možná dotkne se tvého ramene a vesmír
zvrátí se vzad, je tak těžké, těžké mít rád.?
Ano je.

Vzorce se opakují
začátek a konec známe
uprostřed to rozhoupáme.
Přístavy my potřebujeme
v každém se jen pomilujeme
zbav se moře, skončí hoře
i to ostatní....

Sasanka: Leslie: Já na voru se zmítám
o plachtách nemám zdání
mořskou sůl stírám s očí
a sním o zulíbání.
Kompas svírám
k obzoru přes stěny vod
se dívám.

Hm..Světlonošem byl padlý anděl, kdoví jestli kdy upadl, protože ti co ho soudily lepší nebyli. Jsi uprostřed přesměrování a cesta půjde vždy v kruhu, takže budou verše lepší a lepší až dorazíš opět na začátek.

Tohle takřka studuju a je to masakr na pokračování ty války. Vždycky se vymyslí nástroje jak tam lidi nahnat, správně zmotivovat a pak se tahá figurkami po velké šachovnici ve válečných štábech. Báseň skvělá.

Jsem jak v minovém poli po výbuchu a kdybych nabízel ruce a noze co vedle trupu leží kanagon s tím ,že se podívám po hlavě necítil bych se bezradněji. Neumím si říct o propustku, tak moc nenávidím beznaděj...netušíš jak moc přes kapku svého hoře coby mikroskopem zřím oceán tvého vlnobití. Srdcem chtěl bych opravit tě a rozptýlit tvé věrné. Snad pusu na hřeby tvého kříže?? Snad vypadli by...