Křehká krása

Křehká krása

Nejspíš vás trochu překvapím,
o čem dnes budu psát.
Možná si myslíte,
že mohlo se mi to jen zdát.

Žádný omyl, žádné zdání
dnes ráno na mne čekal,
snad podle přání,
noční motýl – Boží posel?

První dojem? Co tady dělá osel.
Vždyť rozmáčknout ho mohu jak malinu,
však ztuhnu na jednu vteřinu …
a prohlížím si ho zblízka,
pozornost mou tím více získá …
Uchvátil mne, až mne to zarazilo.

Nádherné stříbrné tělo,
jak z měsíčního paprsku upředeno.
Zrovna tak bílá tykadla,
oči, jak z hlaviček máku by vypadla.

Z průsvitného závoje střižena křídla,
odraz z mé ruky však navíc jim propůjčila
bronzově duhový nádech
z mých úst jen obdivný povzdech …

Na mé ruce si bezpečně hověl
v mé duši podivný pokoj rozjel
ten přál mi nejspíš dát
neb mé společnosti se nechtěl vůbec vzdát.

Zdobil mi ruce, vlasy i oděv
ten křehký lásky objev.
Všude kam usedl znásobil jeho krásu
nad proměnou tou jen žasnu.

I já nepřála si spěchat
naopak si tu chvíli uvnitř sebe co nejdéle nechat.
Snad i proto v sobě touhu mám,
sdělit svůj prožitek i vám.

Až den posune svůj čas,
já tiše doufám, že bude(š) tam zas.