Když je tma

Když je tma

Stín od lampy už černí zem
a tajemství svá skrývá.
Když měsíc září na nebi
a v kostele se zpívá.

A pod lampou tam v zákoutí,
tam má ruka tvoji svírá,
když měsíc září na nebi
a na nás se klidně dívá.

To chvění v koutku za rohem
u srdcí bijících jak na poplach
je slyšet až na světa kraj
a zahání tím z neznámého strach.

V dotecích se letmo ztrácí stud,
jež v uzdách brání rozletu.
A třpyt se ve tvých očích zazáří
má labuti, má něžná krásko z baletu.

Tváře ti tak jasně hoří,
když líbám tě na ústa tvá.
Když pohladím do tvých vlásků,
z ohňů jiskra ti v očích plá.

Stín od lampy už černí zem
a naše tajemství už skrývá.
Naše láska už pluje po nebi
a v kostele se pořád zpívá.