Slova pro dívku s růží

Slova pro dívku s růží

Poznal jsem dívku, která život slovy maluje,
já napsal jí také pár upřímných vět.
Já hlupák si myslel, že mi hned naproti popluje,
že kvůli mně se jí zboří svět.

Šel jsem sakra hned přímo na tělo,
přitom ona má ve vlasech rudou růži.
No a mně se z ní asi hned v hlavě zatmělo,
protože mě přemohla touha cítit její kůži.

Zasloužil bych na prdel a k tomu pár facek ještě,
málem jsem to všechno hezké pokazil.
Když má slova jí začala svírat jako kleště,
fakt nevím, kde jsem se touhle pitomostí nakazil.

Na tuhle dívku musíš, hochu, hodně jemně,
když pochopíš, že není žádná „hej nebo počkej“.
Tvá slova nesmí znít ani trochu temně,
tak neblbni a její křehkou duši nemačkej.

Tohle je totiž úplně jiná cesta,
není rovná – jsou na ní samé zatáčky.
Možná by mi slušela svěrací vesta,
když se snažím chytat holky na háčky.

Dostal jsem šanci zkusit to znovu,
tak nyní velmi opatrně našlapuju.
Už jsou uklizené zbraně k lovu,
protože já vlastně také lásku potřebuju.