Jo měsíc ten hlavy motá
ale hledíc Nám přes rameno
krásně skládá básně, vždyť
ta luna je umění příčina.

Hranici nastavuju
Jaroslavem se motivuju
je to snadné??
pálit mosty, když má
toho člověk dosti.
Není...vskutku není.

Heuréka, ty chrámem, srdce zvonem.
Jako František svými slovy
zavoněla jsi my domovem.

Tomu říkám erotická kultivace
na školách rodinné výchovy
to variace v níž jemně
ne však skrytě v studentech
zpřetrhali by se nitě
mendráků a splínů jenž
mají dnes za vinu
schizofrenie kocovinu.

Rybí prsty na večeři
už se šeří, už se šeří
pískáním se povzbuzuje
když doutnáky zapaluje.
Vyděšený pejsek ráno
toť se ví, k snídani
lidské prsty utržené
snad ze vzteku
sníst se nestydí.

Jsme generace vlastního druhu
kterou v mládí učily říkat soudruhu
později pak Pane netušíc co se stane
až soumrak inteligence z Nás
rozum vyvane.

Psavec: Škoda že Nám ta báseň není cizí. To mně mrzí vskutku. Děkuju.

Jo erupce, prolítne to kolem a je rozladěno....ale i to se počítá.

Dark Alchemist: Tady se nechytám, dílo dostalo přidáno a já mám nahnáno, že lepší psaní nevyhoním z dlaní v nichž pero se vztyčí a na úctyhodnou konkurenci per vzteká se a syčí, ingoustem kropíc nepřítele jenž ve verších vyzná se vskutku skvěle.

Je skvělé, že advent má své dary a Vy je Nám předkládáte k rozbalení.

Jinde bývají vylomený dveře, zatloukaný zevnitř a pak i zvenčí.

Neumím to přijmout v kleče ani breče
kajícně prosím o odpuštění,
mezi Bohy mladou ratolestí se jeví.
Nemohu mu upírat že jeho příběh
stvořil řád a nové státy...však
nadále si lámeme lebky, hnáty
Pane smiluj se...
jako funkční lék se zatím
nejeví.

LadyLoba: Brigita: Děkuju moc. Vypadla ze mně jedním tahem.

Ti lidé mně mrzí
jejich osud není my cizí.
Okna mezi Námi
my v teple- oni samy
hryžou si své rány
do přežrání
však břicho kručí...
mé oči to mučí
tolik zrady...

Šunkobaron: LadyLoba: Dandy: Brigita: Hlavně když Vy všichni tu vůli máte na svět a život se usmíváte. Díky lidičky

LadyLoba: Konec dobrej, všechno dobrý. Taky jsem nakonec trochu soli pustil z očí abych vyrovnal hladinu mezi odvahou a pokorou. Dík brzy zas vrtuli roztočí. Osmkrát upadni, devětkrát vstaň...vždycky vstaň

Takhle to má být
v chrámu má
naše duše žít.
A kdo v svatyni
svého ducha střeží
tomu ublížiti
lze jen stěží. Amen

Někteří nosí na zádech na návštěvu opici. Opice přece na zádech nosí opice? No a když jde o paviána je to průser. Odchytit a zavřít? A když ho vezmeš pánvičkou tak týráš zvířata. Dokrmil bych ho až by se zakuckal...cigáro z durmanu místo moučníku. Host by měl dostat ubytování ve skříňce s výhledem a nízkým nájmem.

V sauně jsme ryzí
stud je Nám cizí. Víme,
že ta těla se milují
tam z tepla a chladu
se radují.
Nahota se tam všem
na odiv dává
vše sytí, nikoho
však neosahává.
Přirozenost poskytuje
každému dostatečné
krytí.

Zítra někdy je rokem a ten dalším skokem letopočet vždy změní. Ze zvyku na ten běh najde koloběh fakturu k zdanění a na ní je psáno. Život utekl , je vymalováno.