Temperamentná !! volaako pozeram sa ja
Slnečnica žjári v žáry, pritažlivá je aj pre komáry. Cez zimu na ňů létaj vtáci bol by som ja pre legraci.? Důfam že už je tí líp keť somára si hňala v riť. (improvizace po slovensky)

V Ostravě jsem ještě nebyl
Je to tam prý samý de... apostrof
hen se ukáže jak liška jeb..t dokáže
však v chladu čekejte zradu.

Být dogou dal bych si říct
však skryt v tmavozelených pěšinkách
z komárů mám strach i z žen.
Rády sají ochutnávajíc výheň
udělají si z muže líheň svých
představ a snů i bez polibků.

Jak to pes slyšel smutně
v zahradu vyšel .
Oběd budou zas stornovati
mně tím týden ládovati.
Aspoň že jsem schoval kost
od minule pro radost.

Čím jsi starší, tím jsi křehčí
nabylo to kdysi lehčí.?
Cos chtěla, to jsi měla.
Snad jen ptákům křídla záviděla.
Odlož svoji zraněnou pýchu
a podívej se po ženichu.

LadyLoba: Vnímání vzájemnosti je mi platem. Pochopení vyvážit lze jen zlatem. děkuju zřím tě.

Hraješ si dobře ,ale kdybys zahradník byl za zničené růže bych tě obvinil. Vem nůžky nikoli meč, jemně prostřihávej přesto že výrazná seč tvému dílu shází tlumit pompéznost na úkor vášní nic nepokazí. Materiál by tu byl, však ni poeta sochař tu sochařil. Hodně štěstí a vítej Dartaňane.

puero: Lokin: Baví mně po tenkém ledě jít a v zádech pochopení a moudrost mít. Svou duši občas pražím. Bytostí uvážlivých si vážím. Děkuju

Mé kopyta se netají, že tvojí duši neznají. Navázat chtěl bych stříbrnou nit. Však měsíc zrovna nesvítí, má volno, volno od nití.

To krajina jen vlezla do lednice
by času duším našim dala více
by pavoučci již netkaly příze, hlemýždí
přitáhly se blíže k hlíze a listí zlatem
ozdobilo hlavu bříze.

Nikdy nebude však
toho dosti. Čeho?
Upřímnosti.

Ego za ruku vědomí drží
však samo nikdy neunese
tíži svých beder a padá,
řítí se ze stráně pýchy.
Máš li však vědomí pak duše
smíchy se neudrží sledujíc kotrmelce
opodál stojíc hladce, hebce.

Odnesla? člověk to snadno přehlídne však pointa se mění v rozuzlení. Na 24 let je to sytý.

Prostor zná, prostor ví ,tichu rozumí.
Dá v plén svůj šat, nač na stydlína si hrát
Z naděje se šatník zrodí, s výstřednostmi nezávodí
chce Vám duše oblíkat a zip zapnut v očekávání
udělá zvuk. Vzápětí dostaví se života hluk.

Každý se během života občas narodí znova. Je to velký dar. Tak velký, že jej mnozí ani nerozbalí natož aby se z něj radovali. Teprve teď jsi lodivod. Hodně štěstí.

Držím palce houpajíc se na oprátce.
Znám já trochu roly Vaší. Nebylo to o nic snazší.
že s kmotrou jsme snídaly, amnestii jsme dostaly.
Nemá ona totiž ráda, když najde v tobě kamaráda.
Suchý chleba žrát jí dej, vůbec se s ni nemazej.

Prý jen dva kýble máme
ten první v mládí rozcmrndáme
druhý rozkopnou nám naše paní
když lačně koukáme na tělo nahý.
To co na dně možná zbylo
už škrabat by Nás unavilo.

Jsi umouněná ,umíněná nebo umanutá?
Svým trupem ,srdcem ,svou vášní naber
dary světa a lasturou pij sladké i hořké
..možná dotkne se tvého ramene a vesmír
zvrátí se vzad, je tak těžké, těžké mít rád.?
Ano je.

Vzorce se opakují
začátek a konec známe
uprostřed to rozhoupáme.
Přístavy my potřebujeme
v každém se jen pomilujeme
zbav se moře, skončí hoře
i to ostatní....

Sasanka: Leslie: Já na voru se zmítám
o plachtách nemám zdání
mořskou sůl stírám s očí
a sním o zulíbání.
Kompas svírám
k obzoru přes stěny vod
se dívám.