Další pokus fakt už nedám....všechny stejné cesty vedou do stejného cíle....no jo, ale když už jsou vyšlapaný... co?? Já taky ty kolejnice ještě nevyrval celý, jen mám přehozenou výhybku a čekám na zelenou.

To je šifra z vesmíru.....Jiná vrstva iluzí, myslím že tak šest vrstev světa pode mnou nebo nade mnou.?.. to fakt nevím, ale slyšel jsem o tom. Já jsem ve vrstvě s trilobity.. ta horní vrstva prachu co si teprve sedá.

Když zima studí, není to zimou, jen absencí hřejivého tepla.

Vrátil jsem se na násep uložiště a prosívám tvé sedimenty. Moje láska zanikla rozšiřováním. Nenašel jsem konkrétní postavu a jak jsem hledal byl jsem jako protržený pytel mouky jenž za sebou dělal bílou stopu až zůstal prázdný. Déšť mouku smyl. Pytel je prázdný, ale věřím že mohu zasít a budou klasy, ale kde vzít zrní?? Obklopen iluzorní pšenicí...

Letmý dotek aury přetek
oni to vědí v sobě sedí
prostě plynou než potkají
jinou. Někdy v gravitaci
vnímáme levitaci.
A naše chřípí nejemnější
nuancí něhy se sytí.

Žel Míra míru zná
je to žena počestná.
Nyní však své míry želí
promilovala by den celý.
Kdyby jen jí jinak sváděl
mněl by Kája velkou náděj.
Teď si sama dudy hněte,
sténá, vzdychá, ach ty světe..

Dandy: Brigita: Hudbě málo rozumím
tón slovu dát neumím.
Však skromně chtěl bych povstatí
a k Vám mušketýrům se přidati.
Neboť i já do pláště slov duši halím
a nahotu svého srdce neutajím v rýmu.
Svým tapírem výrazy do vesmíru sekám
a klobouk před Vámi básníky smekám.
A muzikanty též však akord je veš
kterou nepolapím, hlavu však
pro ni rád ztratím.

Myšlenka nic nemění, pokud nemá emoce jsou to plané nemoce. Když však energie pocitu do hry vstoupí byli by jste hloupí kdyby jste se jen ptaly zdali příběhu scénář jste zrovna nepřepsali. Z emočních bouří děj mění se , tvoří. Tak kde je ta výhybka sakra!!!

Sasanka: I kaktusy krásně kvetou,
říci vše jednou větou? Nesmíš je moc zalít, smrt v péči by mohli najít.

Dandy:Tomu říkám orální (verbální) sex. Dlouhá myšlenková předehra a pak plynulý rytmus až do poslední tečky.

Brigita: Ten den šel zachránit pouze básní...

Brigita: Bohužel to myslím vážně. člověk začne brzdit pozdě.

Psavec: koiška: Braši hlad mne straší
a tak se lásce svěřím
že je magnetem Já
pevně věřím....

Jsi nějak ve formě , fakt dobrý. Stál jsem před ní jen tu pryskyřici jsem neolízl. Někdo mě předběhl..

Myslím ,že byl taky spokojený a ne tebe nezapomene. Bůh potkal Bohyni a konečně zapršelo...

Já už je nenatahuju. Začal jsem stavět další. Materiál možná už nebude a tak udělám provazový. Po něm přejdou jen ti , co opravdu chtějí přejít. Konečně Nám to dojde.

Lidé co pracují v halách bez oken tuto zkušenost občas aspoň pocitově vnímají, Hlavně při 12 hod směnách a více...

Paroubka dám až příště, jo"?

Jupíí!! Chápu Homéra! trošičku, ale zatím nejvíc (-:

Zralá, intuitivní, smířená se zánikem jenž vede ke vzniku. Moudrá, okřídlená už?? Á ..už vím. Andělům já rozumím.