|
Součást mého já anebo je pravda vylhaná.
|
Vidím vás černě, lidi,
sklidím, co vyjde z ohně.
Míjí mě vaše sliby,
ďábel čeká sklizeň.
Z vidin kletba,
a já prý vinen.
Vráno, do nebe vyleť,
zem dole už je sytá,
usychá.
Se stydím, zapsán jako šarlatán,
mám od popela šaty,
a duši asi taky,
i chvíle je mi svatá.
Si vzpomeň,
jak víru přetáhl Satan,
jak nezbyl ani kořen,
jak ámen pro mou madam.
sklidím, co vyjde z ohně.
Míjí mě vaše sliby,
ďábel čeká sklizeň.
Z vidin kletba,
a já prý vinen.
Vráno, do nebe vyleť,
zem dole už je sytá,
usychá.
Se stydím, zapsán jako šarlatán,
mám od popela šaty,
a duši asi taky,
i chvíle je mi svatá.
Si vzpomeň,
jak víru přetáhl Satan,
jak nezbyl ani kořen,
jak ámen pro mou madam.
LadyLoba: Momentálně tu emoci vnímám srozumitelněji jen uchopit kormidlo ten člověk musí a za zády nechat co se mu hnusí. I kdyby on to byl, kdo se mu zprotivil.
Zajímaví, ale nerozluštil jsem pointu jen vnitřní rozervanost a zatrpklost snad? Však bez černé by nebyla bílá.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.

