…ještě ji nikdo nenaučil
že moment ticha
nemusí být křehký nádech
mezi bitvami o přežití

Opakovala bych se, u Tvých básní má člověk jistotu, že se dotknou

Nevím, jak je to možné, ale pokaždé, když od Tebe něco čtu, je to jakoby někdo popisoval můj život v tu chvíli, slovy, která sama nenaleznu.. :) krásné.

Jarda468: Děkuji, to ráda slyším :)

Jakub,: Já od nej nikdy nic nečetla, takže netuším.

Jakub,: Tak to vůbec nevím, podívám se!

Leslie: Moc děkuji :)) *

Brigita: Děkuji

Jako bych tam byla..

Jako bych slyšela tóny svý duše

Ty nikdy nezklameš..

Ne vždy je třeba odpustit,
aby člověk mohl klidně žít.
Ne každá rána chce se zhojit,
někdy je lepší prostě odejít.

Neodpuštění není vina,
když chrání to, co zbylo v nás.
Není to jed, co duši spíná,
jen tiché dost a vlastní hlas.

Nenech se hořkostí svázat,
ta umí víc než láska brát.
I bez odpuštění můžeš kráčet,
a znovu v sobě světlo znát.

Protože klid se někdy rodí
ne z toho, co se odpustí
ale z chvíle, kdy to bolí,
a ty už dál to nepustíš.

Tohle mi mluví z duše

Audrey Diamond: děkuji!!!)*

To je krásné :) závidím, pokud se takhle cítíš, úplně to na mě dýchlo

puero: Moc děkuji za tak krásná slova, pohladila v chladných dnech a vykouzlila mi úsměv. :)

Dandy: Děkuju mockrát :)

blokar: Děkuji! Moc si toho vážím.

Jarda468: Přesně tak. Jen naděje nás často drží nad hladinou a nenechá nás utopit…

V rytmu líných taktů sluníčka :) moc se mi líbí a je to krásně ukončené.

Grvling: To ráda slyším. :)