 05.05.2026 12 147(14) 0 |
Dotýkáš se
mých skrytých zákoutí
bolí to a jiskří
jako ponor do řeky
která od povrchu do hlubin
roky zamrzala
toužím
chvíli být blíž
chvíli být dál
jako slova písně napůl známé
které kdosi v dálce
matně rozpoznal
bojím se
ozvěn zranění
probuzených
pod krytinou žeber
čím skutečněji
díváme se na sebe
tím spíš chci uhnout pohledem
ať raději jsme každý sám
a přece prosím
zůstaň
i já zůstávám
mých skrytých zákoutí
bolí to a jiskří
jako ponor do řeky
která od povrchu do hlubin
roky zamrzala
toužím
chvíli být blíž
chvíli být dál
jako slova písně napůl známé
které kdosi v dálce
matně rozpoznal
bojím se
ozvěn zranění
probuzených
pod krytinou žeber
čím skutečněji
díváme se na sebe
tím spíš chci uhnout pohledem
ať raději jsme každý sám
a přece prosím
zůstaň
i já zůstávám
15.05.2026 - 15:44KarelVrba: Brigita: Vaska49: Dark Alchemist: Moc děkuji za čtení a milé komentáře, mám z nich vždy velikou radost, i když mi někdy trvá odpověď.
15.05.2026 - 15:41Strach: Neměl. Jenže co když blízkost vyvolává současně příjemné i nepříjemné pocity? Co když ji prostě po tom všem náš systém nedokáže unést? Co pak s tím? Jedině snad čas a hodně trpělivosti... Snad. Od druhého, i sám se sebou.
11.05.2026 - 07:56Nevím, jak je to možné, ale pokaždé, když od Tebe něco čtu, je to jakoby někdo popisoval můj život v tu chvíli, slovy, která sama nenaleznu.. :) krásné.
08.05.2026 - 00:07Ten pocit známe asi každý, strach z opakování, z bolesti, ale strach by nám neměl bránit, zkusit zase být chvilku šťastní..
07.05.2026 - 10:13Čím skutečněji se díváme na sebe, tím spíš chceme uhnout pohledem.
A je z toho citát.
Šikovná jsi.
A je z toho citát.
Šikovná jsi.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Uvnitř chvění : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Naděje má laní oči
Předchozí dílo autora : Rozbitá
