Je to taková básnička, která nepřináší nic nového pod sluncem, nic čím by vybočila z řady podobných. Ale je rozkošně přirozená.
Proto se mi líbí.

Nikdo není čistý, lehko se dá nevinně ušpinit. Moc pěkný zrcadlo!
Ale ta forma...

...můj soukromý bože
jestli já nejsem tvou soukromou bohyní

- nejsi víc než tasemnice.

Moc se mi líbí jak píšeš! Jak ty artefakty kolem sebe (teď jablka, jindy něco jiného, nevšiml jsem si toho poprvé) dokážeš zahrnout do svého Já. Jak tím dokážeš otevřít svou duši, že to je nenásilné a dokonale spontánní.
Pro mne poezie s velkým P.

Za kousek vášně
dala bych sebe
pro tebe.

Za kousek lásky
vsadila bych duši...

A sázím na srdce!

Sedím u hry
s city a životy
kostka rudá pálí

házím ...

Myslím že vím, jak si to myslela. To že sázíš na srdce, je tvůj životní postoj. Takhle by to z toho bylo víc patrné.

Asi to nebyl tvůj záměr, ale dalo by se to vnímat i hororově (při troše představivosti) nabízíš duši, hraje se rudou kostkou. Kdo je protihráč?

Super!!!
Má to nápad. Není tam slůvko navíc. Dá se to vnímat zcela reálně, ale stačí si představit že slovo auto není auto, ale čas nebo život (ve svém plynutí) a už je to báseň, která se může odehrávat kdekoli, jen to přání aby ta chvíle nikdy neskončila zůstává.

Myslím si, že biblický příběh o vyhnání z ráje není ničím jiným než symbolickým vyjádřením nabytí vědomí smrtelnosti.

Když zmizí Ego, nezůstává kdo by umřel...
(to nemám ze sebe)
https://www.youtube.com/watch?v=S9nTgYfUUtg

Každému nám bylo 8-10, každý z toho hledáme cestu, někdo to schová, jiný hledá věčnost. Je to neustále opakující se příběh. Dobře že sis ho všimla.

Jak už jsem Ti asi psal, moc se mi líbí jak máš pořád potřebu hledat mezeru na trhu. Uchopit téma nějak jinak. Většinou jsem tu někomu citoval Hemingwaye, abych mu ukázal co jeho dílu chybí. Hemingway řekl, nemá smysl psát, co už bylo napsáno a když, tak jinak, lépe. Ty s touhle Hemingwayovská literární poučkou nemáš žádný problém. Nešla si do očekávaných sprosťáren a přitom si naopak vytvořila dílo, k jehož zveřejnění si potřebovala kousek odvahy, ale co by si neudělala pro literaturu (tím se Ti nevysmívám, naopak cením si toho). Je v tom i ždibek humoru (vnímám ho i ve skvělém názvu). Pointa na závěr padla jako facka na sále

V druhé a třetí sloce se nacházím. Moc se se mi to líbí.

Hezky vyjádřený pocit nesvobody.

Já jsem docela vděčnej za všechno, co se tady vymyká tomu co už tu stokrát bylo, má to hlavu a patu a navíc to je podpořeno adekvátní formou.
Povedené dílo.

Hezky si začala a moc brzy skončila, tohle si říká o pokračování. Nepublikovat, uložit do šuplíku, za měsíc za dva se na to podívat, jistě bys ještě něco připsala a za další měsíc za dva zas něco. Odměnou za tu vytrvalost by Ti byla mnohem větší radost, než je ta kterou Ti tato báseň poskytla.

Já jsem se občas letos podíval na modré nebe a vzpomněl si na Goethova slova, " modrá barva má v sobě dálku" a hleděl na oblohu, už nebyla modrá, vyděl jsem v ní ten neohraničený nekonečný prostor. Tudíž by se dalo říct, že když chceš dát chlapovi modré z nebe, chceš mu tím dát dálku, nejvyšší svobodu. Tu která stojí na nejvyšším stupni duchovního vývoje. Ale skutečně, pokud zůstane jen chlap (omezen svým já) co by sní dělal...

Je to super. Má to strukturu, ale i silnou autenticitu, líbí se mi ta prostá popisná věcnost se smyslem pro detail, tohle Ti každý musí uvěřit (ten pocit) a o to jde, dostat do toho emoci tak, že ji každý uvěří. Pointa má tendenci předchozí řádky vyvrátit v tom vnímám její silnou působivost. Jediné za co bych se přimlouval je změnit kategorii z básně/erotika sex na básně/život.

Orionka: To utíkání souvisí s rytmikou i já jsem naprostý laik, třetí sloka mi do těch předchozích v závěru nějak nejde. Co na to někdo kompetentní Tom Cortéz, DDD?
Často v tom máš bluesový smutek, ale zároveň i odstup a vzdor. Pojmenuješ to natvrdo a stavíš se k tomu čelem. Vím, že to je z tvé strany hra, ale hraješ ji dobře, ikdyž (nemusíš mi věřit) to na mne nepůsobí autenticky, líbí se mi neotřelost a ta nálada.

Ahoj Vochomůrko.
Yanishka má pravdo i já tam vidím melodickou linku, ale vidím i to jak z ní utíkáš. To je pro tebe typické a nemá smysl to kritizovat. Myslím, že nemáš ambice svoji tvorbu někam posunovat a píšeš si pro radost. Co Tě ctí a proč Tě docela rád čtu je neotřelost tvých básní, když je báseň neotřelá (může být o čemkoli) vždy působí svěže. Další tvoji devizou je ta bluesově šánsonově undergroundová atmosféra tvé tvorby.

Moc se mi líbí. Zaujala mě mimo jiné jedna věc.

...nenadále krutě
stojí čas...

...Nenadále krutě stojí
čas...

Vnímám to jako jemný inteligentní humor. Vnímám to dobře, nebo je to náhoda?

Na rovinu: báseň nestojí za nic, ale má FANTASTICKOU pointu!

Ještě si nemůžu odpustit: potkat v lese osamělou jednatřicítku v maskáčích s plechovkou piva v kapse? Takhle si mnozí muži představují ráj :-)

"O slepci, " má pro mne duchovní rozměr. Prima, jen bych si dal práci nahradit slovo naivní něčím méně onošeným, báseň by to oživilo.