Milostná poezie o jablku

Pro M. ...Už asi vážně poslední
 Yanishka
 12.01.2017
 básně/život
8
1226 (19)
0
Na parapetu dvě jablka
dovezená z Itálie
Krabatěj,
jak moje tvář, když se mi chce brečet.
Varhánkujou,
jak mý ruce, když ležím v dávno vychladlý vodě.

Ale pořád voní,
pořád z nich cítím tvý italský slunce.
Ty olivový oči, co je pro mě utrhly.
Voní
letní vzpomínkou na řeku
Voní
touhou po něčem, co nikdy nebylo...

Milostná poezie o jablkách,
která cestovala přes půl světa,
aby shnila na parapetu.
Nemohu je okousat, i když mi smutek okusuje srdce...
Nemohu zasadit semínka, z kterých nic nevzroste...
Nemohu zahodit ohryzky

Nemohu
Dvě poslední vzpomínky na Tebe...
 14.01.2017 20:14
 Yanishka
korálek: děkuji ti
 13.01.2017 20:52
 korálek
Krásně smutná a hezká ...
 12.01.2017 19:00
 Yanishka
Yasmin: opraveno :) děkuji moc za komentář a milá slova
 12.01.2017 19:00
 Yanishka
kmotrov: děkuji ti moc, tvá slova mi na chvilku posvítila na cestu
 12.01.2017 18:59
 Yanishka
Orionka: opraveno :) a děkuji za milá slova...stále věřím, že tato báseň nebude poslední...
 12.01.2017 18:56
 Yasmin
Taky jsem se zasekla na slovíčku "jablcích" :-)... ale musím říct, že je parádní. Včetně konce, který to strašně hezky - smutnoteskně - uzavírá...
 12.01.2017 15:37
 kmotrov
Moc se mi líbí jak píšeš! Jak ty artefakty kolem sebe (teď jablka, jindy něco jiného, nevšiml jsem si toho poprvé) dokážeš zahrnout do svého Já. Jak tím dokážeš otevřít svou duši, že to je nenásilné a dokonale spontánní.
Pro mne poezie s velkým P.
 12.01.2017 01:05
 Orionka
Hezky zpracováno, ale strááášně smutný je to. (Jen drobnost - ne o jablcích, ale o jablkách.) Ale hlavně ti přeju, ať už je to vážně poslední básnička z téhle smutné série. Ať to zůstane schovaný jako krásná vzpomínka a jde se zas k něčemu veselejšímu. Těším se na to :).

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.