Yana: Děkuji Ti mnohokrát.
:-)

Dojalo mě to. A uvědomil jsem si, že jsou věci, které dokáže napsat asi jen žena. Bylo by zajímavé to rozvinout víc do šířky. Jaká byla umírající paní když byla mladá? jako hodná ošetřovatelka, nebo jako zmalované vajíčko? Jaký je všední život hodné ošetřovatelky, kde sama bere sílu?
Ale to neber jako kritiku, je to citlivě napsané.
Príma.

Nevím proč mám tendenci vidět za tím krizi partnerského vztahu. Tak nějak obecně. Proč nepřichází požitek z čaje, když by měla přijít? Spousta důvodů a nebo prostě ten čaj nechutnal tak jak měl od začátku?
Hodně zajímavé.

Zajímavý. Upravil bych název na "Raději dámu nežli krále" Lépe by to vystihlo, že dáma je pro tebe (ať reálně, nebo ve snu) víc než muž, byť by byl na nejvyšším stupni pomyslné hierarchie.

Musíš mít úžasnýho fotra, introverta, kterému dá každá. Budhističtí svatí (Ti z velkého vozu) prý předávali dharmu beze slov. Stačilo takového člověka potkat a člověk mohl být osvícen.
Dá se v tom zabloudit a dá se v tom i najít. Poezie je zrcadlem duše, řek bych že to sedí.

No, popravdě řečeno, podobné paušalizování nemám rád. Ani mě to neoslovilo, nasbíral jsem jiné zkušenosti, ani já nechci paušalizovat.

Je tam toho přesně tolik, toho tam má být. Báseň není popis. Ještě Ti nikdo nepochválil geniální název. Že je bitá, to může být na první pohled vidět, že je (navždy) rozbitá už být vidět nemusí.
Super.

Amelie M.: Děkuji Ti moc.
:-)

Amelie M.: K lesu je to u nás dost do kopce, o nějakém klacku bych to nezvládl.
Dík.

Moc se mi to líbí!
První strofa mě do toho vtáhla tím hrachem házeným o zeď, to je nápadité, nemáš tam nic zbytečného, je v tom linka ze které neutíkáš, bezva.
Ale ta sedmikráska! To je prostě ohraný jak písničky na Šlágru. Kdybys místo toho vypotila něco originálního, byla by to pecka.
Ale i tak:
Hodně dobrý!

Vážím si Tě. A smekám...

Jako nevzdělanec nevím, můžu jen hádat Byron?


Moc se mi líbí to uvadání snů, těch mrtvých i těch našich. Je to pořád to samé dokola. Tím že jsi připomněla viny, to nesklouzlo k sentimentu.

Dušičky?
Co je konvence a co je upřímnost, každý se s tím musí vypořádat sám, nestojím o hrob. Mým pomníkem ať je můj život.

...nakonec všechna naše jména
budou psána na vodě.

Naše jména budou zapomenuta, přesto tu budou pořád.

Prošel jsem lesem, který vyrostl z těl rozmetaných dělostřeleckou palbou, jména mnohých z nich jsou zapomenuta, přesto tam jsou pořád. To se nevymaže z paměti, jsou to kořeny na kterých jsme vyrostly, hluboko v sobě to nosíme, i když to jsou "cizí" lidé, i když s tím nemáme kontakt.

V komentáři jsem uhnul od básníků, které neznám a o které jde především, ale i tak se mi to líbí.

Co to tam máš na konci za myší ocas?
Připomíná to šifru ze špionážních filmů. Patrně zašifrované poselství budoucím čáslavákům. Budeš nepochopená, ale možná bude někdo osvícen jako já na 100 straně Kafkova románu Proces. Vím o čem to je!
Navždy Mladý...
Ale proč ten Jery a s jedním R?
Jinak v básních o lásce (a to je báseň o lásce k městu) je lepší popisnost než sentiment.
Nebýt toho myšího ocásku, řekl bych, že tomu chybí překvapení.

Mlčeti Zlato: Asi od básně očekávám víc, tohle mi přijde, že to má nakročeno k básni (tím nemám na mysli jen formu) a vůbec ne špatné.
Je to můj subjektivní pocit, kdokoli to může vnímat jinak.

Jsi extrémně originální, je to tvůj styl. V té originalitě se mi tvé básně ztrácí a pak zas vyplouvají, buď sám ztrácíš vlákno v nutkání po originalitě, nebo jim místy nerozumím. Tahle patří pro mě k těm srozumitelnějším, takže chválím fantazii. A vůbec není od věci potěšit čtenáře jako jsem já (sice celkem neoriginální), ale za to velmi působivou pointou.

Myslím, že to není špatné, máš poezii v sobě.
Snaž se vyhýbat rýmům stejného slovního druhu ve stejném čase/ pádu.
Říká se tomu gramatický rým a degraduje to báseň na úroveň dětské říkanky, je to škoda, protože báseň v tom je.
klást/mást
není/mění

Báseň to není, ale myšlenka se mi docela líbí.

Tohle je doopravdy zajímavé, nejsou v tom laciné obraty, nemá to pevnou formu, možná to je doopravdy jazz. Nechť to posoudí nějaký jazzman.

Ještě Ti zbývá pět cigaret a spousta milování.
(Václav Hrabě)
Tak vlastně nic nepotřebuješ.

wocell: Naprosto s tebou souhlasím. Lídři (i ti minulí) tradičních stran nahánějí hrůzu ohrožením demokracie, kdyby měli špetku svědomí řekli by, my jsme to pohnojili v minulých letech, současný stav je jen důsledek naších chyb,