Tohle je doopravdy mimořádně zajímavé. Milostné verše psané rukou mexické malířky Trockému v jejíž domě nalezl azyl. Opravdu velmi neobvyklý námět na amatérském literárním serveru. Velmi dobré provedení a schopnost vžít se do někoho generačně a myšlenkově tak vzdáleného.
Výjimečná záležitost . A jestli je Ti doopravdy 18 let, tak smekám.

Závidím Ti.

Smrt je jen labutí písní psance
deska kterou do nekonečna někdo obehrál
náhodou sáhneš po čítance
někdo v ní píše
někdo v ní píše
že vší čím byl je rád a bude dál
(Vladimír Merta, Životopis)

Jen Ty kapky/zmatky bych tam mít nemusel.

Hezká milostná romance zasazená do kontrastního prostředí, kostel, hřbitov. V Literárních dílech mám rád kontrast, takže to chválím. V některých věcech ale tápu. Věk? Oba působí velmi mladě, velmi nesmělá dívka, blondáček, ale ona už přijela na rande autem. Ona má dávno zapomenuté pocity, tzn. Musela již nabrat nějaké zkušenosti, od kterých uběhl nějaký čas. A nevysvětlila jsi, proč je doba jejich vzájemného štěstí omezená. Jde snad na vojnu?
Ale celkově chválím, příjemné čtení.

Vždy si uměla napsat bolavou báseň tak, že bolela.
Bolí mě to. A to je dobře.
Protože o tom je poezie.
Asi jsem cynik...

Líbil by se mi k tomu název:
Podzimní rovnodennost.

A trochu jiné členění:

vprostřed života
tiše sleduji
jak bojují s mrazy
lidmi zapomenuté
muškátové květy

smutně zdobící
okenní parapety

Ta rovnodennost by korespondovala s tím co píšeš -" vprostřed života," máš zhruba tolik za sebou jako před sebou. Brzy se stmívá, přichází mrazíky, ale ještě máš v sobě léto, pořád kveteš, pořád jsi hezká a je Tě škoda sundat z okna. V tomhle kontextu bych přemýšlel nad tím, čím bych nahradil slova zapomenuté a smutně.

Tohle všechno je možná v přitažlivosti květů na podzimním parapetu.
Ale jen možná...

Yana: No, zase si třeba Ty napsala někomu něco hezkého , ne?
Díky!

Amelie M.: Na rychlé cestě branou se rozplyne nekonečná dálka.
Díky moc.

Mě se to moc líbí. Je to o roz-plynutí já v něčem vyšším, když se to povede JSI skutečně pro svět, ale i pro sebe. Nevlastníš...
...ale máš.
Super!

Orionka: Vím, uchopitelnost kouzla mužskosti byla definována Orionkou 25.2.2017. Uchopitelnost jsem nepoužil záměrně, vypadlo to ze mě a padlo to tam jako poklice na hrnec ve všech významech toho slova. Díky moc za hezký komentář.

Líbí se mi jaký to má draiv. I já pochválím vytlačenou matraci. Naprosto konkrétní obyčejná věc a jak to všechny chytlo. Líbí se mi i téma. Zůstane po nás stopa, po našich životech, po našich básních. Sem tam se najde citlivý člověk, který přijde na místo kde jsme byli a ucítí zvláštní chvění, ozvěnu našich básní, věřím tomu.

Yana: Děkuji Ti mnohokrát.
:-)

Dojalo mě to. A uvědomil jsem si, že jsou věci, které dokáže napsat asi jen žena. Bylo by zajímavé to rozvinout víc do šířky. Jaká byla umírající paní když byla mladá? jako hodná ošetřovatelka, nebo jako zmalované vajíčko? Jaký je všední život hodné ošetřovatelky, kde sama bere sílu?
Ale to neber jako kritiku, je to citlivě napsané.
Príma.

Nevím proč mám tendenci vidět za tím krizi partnerského vztahu. Tak nějak obecně. Proč nepřichází požitek z čaje, když by měla přijít? Spousta důvodů a nebo prostě ten čaj nechutnal tak jak měl od začátku?
Hodně zajímavé.

Zajímavý. Upravil bych název na "Raději dámu nežli krále" Lépe by to vystihlo, že dáma je pro tebe (ať reálně, nebo ve snu) víc než muž, byť by byl na nejvyšším stupni pomyslné hierarchie.

Musíš mít úžasnýho fotra, introverta, kterému dá každá. Budhističtí svatí (Ti z velkého vozu) prý předávali dharmu beze slov. Stačilo takového člověka potkat a člověk mohl být osvícen.
Dá se v tom zabloudit a dá se v tom i najít. Poezie je zrcadlem duše, řek bych že to sedí.

No, popravdě řečeno, podobné paušalizování nemám rád. Ani mě to neoslovilo, nasbíral jsem jiné zkušenosti, ani já nechci paušalizovat.

Je tam toho přesně tolik, toho tam má být. Báseň není popis. Ještě Ti nikdo nepochválil geniální název. Že je bitá, to může být na první pohled vidět, že je (navždy) rozbitá už být vidět nemusí.
Super.

Amelie M.: Děkuji Ti moc.
:-)

Amelie M.: K lesu je to u nás dost do kopce, o nějakém klacku bych to nezvládl.
Dík.

Moc se mi to líbí!
První strofa mě do toho vtáhla tím hrachem házeným o zeď, to je nápadité, nemáš tam nic zbytečného, je v tom linka ze které neutíkáš, bezva.
Ale ta sedmikráska! To je prostě ohraný jak písničky na Šlágru. Kdybys místo toho vypotila něco originálního, byla by to pecka.
Ale i tak:
Hodně dobrý!