24.11.2017
3
1351 (13)
0
padneme tak rychle jako jsme vzlétli
na rudých křídlech
jsi lev a já malířka v mexiku
láska mi rozdrtila kosti a tolikrát i srdce

těžce se nese
že na boje se zapomíná
a že nejjasněji září moje šaty
přece dokážu popsat strany revolucí
a ve jménu spravedlnosti prolít krev

je přece slepá
ale ještě jsme ji nepohřbili
 24.11.2017 19:26
kmotrov: děkuji mnohokrát, opravdu.
ano, sladkých 18, dělat se mladší mi zatím nevyhovuje. jsem ráda za tvoji interpretaci, protože u té jsem měla taky pochyby. snad protože vrstevníci by se nechytli. celá ta historie je mi často bližší než současnost.
děkuji ještě jednou.

oslov radek: děkuji.
 24.11.2017 18:19
dojemné
 24.11.2017 09:47
Tohle je doopravdy mimořádně zajímavé. Milostné verše psané rukou mexické malířky Trockému v jejíž domě nalezl azyl. Opravdu velmi neobvyklý námět na amatérském literárním serveru. Velmi dobré provedení a schopnost vžít se do někoho generačně a myšlenkově tak vzdáleného.
Výjimečná záležitost . A jestli je Ti doopravdy 18 let, tak smekám.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.