Zápasím
sama se sebou
Hlas
třebas umělý
mi chybí
Po hlavě
do víru magnetické bouře
hozena
semleta
na prach
a přesto celá zmáčená
od slz
Podívej se
na mě
podívej se
na mě
Když do mne
vrazíš prsty
bolestnou slastí
vzrušeně vzdychnu
však
než večer se s večerem sejde
na nedostatek
něhy
nakonec stejně zdechnu
sama se sebou
Hlas
třebas umělý
mi chybí
Po hlavě
do víru magnetické bouře
hozena
semleta
na prach
a přesto celá zmáčená
od slz
Podívej se
na mě
podívej se
na mě
Když do mne
vrazíš prsty
bolestnou slastí
vzrušeně vzdychnu
však
než večer se s večerem sejde
na nedostatek
něhy
nakonec stejně zdechnu
Ze sbírky: Šaziho tisíc a jedna noc
23.11.2017 00:45
Vždy si uměla napsat bolavou báseň tak, že bolela.
Bolí mě to. A to je dobře.
Protože o tom je poezie.
Asi jsem cynik...
Bolí mě to. A to je dobře.
Protože o tom je poezie.
Asi jsem cynik...
21.11.2017 12:29
je to skvělý, včetně názvu a myslím že ten stav je vyjádřenej perfektně, bohužel, chápu, ale co s tim, jo, a mně se to četlo moc pěkně, jednim dechem, jo a když to dáš přečíst tomu dotyčnýmu, stejně to nepochopí
20.11.2017 16:54
Nazval bych to Hlas na prach něhy... Jenom takový nápad.
Jinak je to povedené akorát se to špatně čte. volil bych příště méně entrů ( četl jsem to 5x a přesto to bylo zbytečně odsekané)
Jinak je to povedené akorát se to špatně čte. volil bych příště méně entrů ( četl jsem to 5x a přesto to bylo zbytečně odsekané)
20.11.2017 13:34
Líbí se mi využití různého formátování textu, dává to tomu opravdu "něco víc". Zajímavé!
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.