 12.11.2017 10 1143(19) 0 |
Prý všechno jednou končí
NE
zůstává vzpomínka, fotka
vytlačená matrace, nenávist
jizvy, zoufalství, radost
Prý všechno jednou končí
NE
zůstanou stopy, stromy
důkazy válek, láska
vykopávky, potomci, kosti
Prý všechno jednou končí?
A co Atlantida, Pompeje
mumie z bažin, knihy
příběhy
JÁ si dovolím oponovat
co bolest na nemocničním lůžku
co bolest v srdcích pozůstalých
co smích při vzpomínce
co smích vnuků
Konec neexistuje
jen se prostě změní
V lásku, nenávist, vzpomínku
v místech stop lehounké chvění
v ty, co zůstávají
v snění.
NE
zůstává vzpomínka, fotka
vytlačená matrace, nenávist
jizvy, zoufalství, radost
Prý všechno jednou končí
NE
zůstanou stopy, stromy
důkazy válek, láska
vykopávky, potomci, kosti
Prý všechno jednou končí?
A co Atlantida, Pompeje
mumie z bažin, knihy
příběhy
JÁ si dovolím oponovat
co bolest na nemocničním lůžku
co bolest v srdcích pozůstalých
co smích při vzpomínce
co smích vnuků
Konec neexistuje
jen se prostě změní
V lásku, nenávist, vzpomínku
v místech stop lehounké chvění
v ty, co zůstávají
v snění.
21.11.2017 - 01:14Líbí se mi jaký to má draiv. I já pochválím vytlačenou matraci. Naprosto konkrétní obyčejná věc a jak to všechny chytlo. Líbí se mi i téma. Zůstane po nás stopa, po našich životech, po našich básních. Sem tam se najde citlivý člověk, který přijde na místo kde jsme byli a ucítí zvláštní chvění, ozvěnu našich básní, věřím tomu.
15.11.2017 - 10:58ano
děti a
děti našich dětí a
děti jejich dětí a…
to jsou ty nejlepší pomníky, které tu po nás zůstanou
děti a
děti našich dětí a
děti jejich dětí a…
to jsou ty nejlepší pomníky, které tu po nás zůstanou
14.11.2017 - 21:55Výborně popsané... Nic, co tu bylo, nemůže zcela beze stopy zmizet. Uklidňující a zároveň děsivé...
12.11.2017 - 17:30SSS
přesně, od vytlačené matrace jsem četl na jeden nádech. Líbí se mi každý verš, napsala jsi ji čtivě, což způsobilo trochu i to, že se známe a o to víc je pro mě tahle báseň opravdová.
12.11.2017 - 16:15Moc hezké, u vytlačené matrace mě to vcuclo a nepustilo. Kdo ví, jestli někdy uslyším smích vnuků. V místech stop lehounké chvění, originální spojení, pod kterým nevím, co si představit, ale baví mě nad tím tápat.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Konec neexistuje : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : SÁT
Předchozí dílo autora : Vstříc
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Reiko [14], lk.firefox [13], Crystal [10], zlatesvetlo [8], Maureen [8], ZaZu [2], Tomáš Černý [2]» řekli o sobě
shane řekl o Amelie M. :Drsná holka s něžnou duší, jejíž dílka čtu si rád, rozpláče, též touhou vzruší, dovede i rozesmát... ♥Prima človíček, který ví, co život obnáší a bere jej tak, jak přichází! Může mne jen těšit, že právě díky kdesi sdílenému odkazu na moji báseň "Když život nedá se už žít" zavítala mezi nás! Již mnohokrát mne inspirovala k zamyšlení nad věcmi, které mne doposud míjely a jindy ve mně probudila touhu k veršohraní! Jsem rád, že jsem ji poznal, je takovým milým oživením nejen tohoto portálku...:-)))
