https://youtu.be/vr0NBPRMe2E
přidáno 16.11.2017
hodnoceno 13
čteno 62(14)
posláno 0
"Člověk má ve svém srdci místa, o kterých nemá ani potuchy. Teprve, až se zaplní bolestí, dozví se o jejich existenci. Léon Bloy"



Zase přišla ta zmalovaná. Vypadá jako nepovedené velikonoční vajíčko, ale připadá si děsně vtipná, když používá mycí pěnu a vykresluje mi s ní na přirození penis. Řehtá se tomu jako zdegenerovaná kobyla a ta vedle se k ní přidává.

Taky mi užírá jídlo. Myslí si, že když nemůžu pořádně mluvit, jsem úplně blbá a nevnímám, co se kolem mě děje. Ale já to vidím! Cítím, vnímám a strašně to bolí!!! Bolí!! Slyšíte mě někdo??

.....

Už je tady. Ona o mně ví. Ví, že jsem pořád tady! Usměje se na mne pokaždé, když vstoupí do pokoje. Nemohu se hýbat, nemluvím. Má se mnou spoustu práce. Zvládnout moje bezvládné tělo není snadné. Když mne myje, zatahuje okolo mne závěs, abych měla soukromí a na tváři se jí neobjeví jediná stopa znechucení. Jsem jí za to tak vděčná. Občas si potichu prozpěvuje. Třeba když mi převléká postel nebo mi češe vlasy. Mám to ráda. Ten jemný lidský dotek je tak příjemný. Ostatní se mě štítí. Když mne krmí, nespěchá a nehází to do mne jako do popelnice. Potichu si se mnou povídá a povzbuzuje mne očima. Dává mi čas, poválet jídlo na jazyku a připravit ochablý krk na polknutí. Jsem vděčná za její trpělivost, kterou se mnou má. Připadám si s ní jako lidská bytost.

.....

Těžce se mi dýchá. Chápu, že umírám. Chrčí ve mně jako ve starých pendlovkách, ale nebojím se. Má duše je klidná. Ona je tady se mnou. Sedla si ke mně na postel a drží mne za ruku. Myslím, že nechce, abych zemřela sama. Myslím, že to nechce kvůli mně, ale také kvůli sobě. Bohužel má dneska službu. Umírání ale není tak zlé. Jen navenek špatně vypadá. Kdyby otočila hlavu všimla by si, že na okenním parapetu sedí bílá holubice a pozoruje nás. Vlastně je to anděl, který na nás dohlíží, ale ona ho takhle spatřit nemůže. Ona bude ještě dlouho žít a některá tajemství života musí zůstat neodhalena. Vidím v je-jích očích slzy. Snaží se tvářit statečně, ale můj zrak dosáhne až na dno její duše. Kdyby to šlo, řekla bych jí, ať nepláče. Všechno bude dobré. Všechno.

Jsem unavená, lehounce jí stisknu dlaň, ve které svírá mou ruku a pomalu zavřu oči. Pochopila. Jemně pokládá mou ruku na peřinu, zvedá se a jde pomalu k oknu. Otevře ho a zapálí v něm svíčku. Je potřeba, aby duše našla cestu ven, vstříc nekonečnu.

.....

Až jí sedne na nos první sněhová vločka, skrz kterou ji shora pohladím tak, jako to děláva-la ona mně tady na Zemi, otočí hlavu k nebi a její oči se na malou a vzácnou chvíli rozzáří štěstím. A tak to má být.

Pokaždé, když nám v srdci zacinká zvoneček, narostou jednomu andělovi křídla..


Epilog:

O_ou, velikonoční vajíčko si rozbilo skořápku na náledí.. Njn, karma je zdarma, ušáci!

ikonka sbírka Ze sbírky: Všehomíra *

přidáno 19.11.2017 - 21:59
korálek: děkuju :)
přidáno 19.11.2017 - 19:40
Velmi dojemné a lidsky hluboké ...
přidáno 19.11.2017 - 10:59
Singularis: děkuju ti za zajímavý komentář :) souhlasím s myšlenkou, že člověk se nejprve musí setkat s laskavostí (a tím, co dokáže), aby sám mohl být laskavý.. je mi jasné, že závěr pro tebe musí být opravdu náročný.. každý jsme založený jinak a není to nic proti ničemu..

obdivuji, že máš v sobě jasno.. upřímně, já karmu až tak nastudovanou nemám (ocením, pokud bys měl/a chuť zde nějak stručně popsat tu, se kterou se do nějaké míry zosobňuješ).. co se týká svědomí, někde jsem četla takové moudro, se kterým se zase zosobňuji já - svědomí ti nezabrání vykonat hřích, ale zabrání ti, dostatečně si ho užít..

pohled na umírání.. také dobrý postřeh.. ano, velmi často se píše, že v posledních chvílích se člověku před očima promítne celý jeho život.. přidám svou vlastní zkušenost - náš dům stojí v úseku častých dopravních nehod.. dostala jsem se zde před pár lety do šílené dopravní situace.. ve zlomcích následujících vteřin se událo zhruba toto: - uvědomila jsem si, že je to konec a já nemohu udělat naprosto nic proto, aby to bylo jinak.. - jediné, co mi proběhlo hlavou bylo "to je pěkně trapný, zemřít pár metrů od domu".. - pak jsem ucítila bolestné mrazení kolem srdce a celé tělo se mi jakoby "vypnulo".. měla jsem otevřené oči, ale už jsem v tom těle neexistovala.. - probralo mne nepřetržité troubení z jiného auta, které zapřičinilo, že se agresivní řidič, který mne do té situace dostal probral a protože na rozdíl ode mne to ještě mohl zachránit, nakonec se mi vyhnul.. mám pocit, že řidič, který začal troubit, mi tehdy zachránil život..... tohle jsou pocity, které nevymažeš.. jediné, čemu se dodnes divím, že jsem si v té chvíli vůbec nevzpomněla na své blízké, děti.. prostě to tam nebylo..
přidáno 19.11.2017 - 10:59
kmotrov: určitě to nevnímám jako kritiku.. dalo by se to napsat podle osnovy, kterou jsi nastínil ty.. ale už by z toho vznikly jiné dojmy a pocity.. a to jsem nechtěla.. nicméně, třeba se o to někdy pokusím, je to psané na základě skutečných událostí a pozadí otázek, na které se ptáš, znám.. materiál k rozšíření by byl.. uvidíme..


na jednu otázku ti ale odpovědět mohu už teď.. kde v sobě bere sílu ta hodná ošetřovatelka? čerpá ji hlavně z úsměvu těch, kterým dokáže nějakým způsobem k tomu úsměvu dopomoci.. a může jít o naprosté maličkosti.. třeba jen milé slovo.. pohled, dotek..

pokud tě to dojalo, pak máš v sobě dost empatie a citu.. těší mě to.. :) vlastně i díky té vysoké míře brnkání na po.city čtenářů, jsem tam hodila ten epilog.. je také dle skutečné události, skrývá v sobě kus pointy a myslím, že to celé trošku odlehčí.. :)
přidáno 19.11.2017 - 08:06
Z této reportáže mám velmi příjemný pocit. Takovou "nepřítomnost samoty v tíživé situaci" jsem ještě nezažil/a. Myslím, že člověk se musí nejprve setkat s laskavostí, aby sám mohl být laskavý. Podobně jako Jean Valjean v Bídnících, kterého nenapravilo devatenáct krutých let na galejích, ale jeden laskavý čin duchovního ano. Text se mi líbí zhruba po to otevření okna, zbytek je popsaný způsobem, který pravděpodobně překračuje meze mé schopnosti imaginace.

Co se týče karmy, Wikipedie rozlišuje buddhistickou (v rámci života) a hinduistickou (mezi životy). Na základě svých zkušeností jsem postupně dospěl/a k paradigmatu, které je buddhistické karmě velice blízké, takže bych mohl/a říci, že v ni de facto věřím; myslím, že je to vliv svědomí, vždyť přece právě svědomí člověka trápí, když udělal něco špatného, a odměňuje štěstím za to dobré. V hinduistickou karmu nevěřím.

Když to vezmu jako pohled na umírání, vadí mi tam takřka stoprocentní orientace na současnost. Vždy jsem si představoval/a, že umírání má předcházet hodnocení a posouzení vlastního života; slyšel/a jsem, že se říká, že umírajícímu "proběhne před očima jeho život ve zlomku sekundy". Ale možná to závisí na jeho vlastní víře, někdo třeba věří, že jeho život bude zhodnocen až po smrti, a tak ho nenapadne hodnotit ho sám...

Děkuji za tuto reportáž. Budu se k ní vracet, až budu zase někdy sám/a a slabý/á.
přidáno 19.11.2017 - 08:02
Dojalo mě to. A uvědomil jsem si, že jsou věci, které dokáže napsat asi jen žena. Bylo by zajímavé to rozvinout víc do šířky. Jaká byla umírající paní když byla mladá? jako hodná ošetřovatelka, nebo jako zmalované vajíčko? Jaký je všední život hodné ošetřovatelky, kde sama bere sílu?
Ale to neber jako kritiku, je to citlivě napsané.
Príma.
přidáno 18.11.2017 - 21:10
Jasně, karma je pro mě pochopitelnější a pravděpodobnější než osud :-D
přidáno 18.11.2017 - 20:52
Yana: kdo ví, jak to s tou karmou doopravdy je.. díky
přidáno 18.11.2017 - 11:39
Am. zcela upřímně jsi mě rozbrečela, ale z té krásné reportáže jsem procitla při epilogu, víš, nedávno jsem se zranila a vlastně teď přemýšlím, že mi to třeba někdo mohl přát. Jinak se ti to moc povedlo, je to empatické a líbí se mi že to vypráví ta umírající, skvěle a ano, ne každý v pomáhající profesi je k tomu stvořen, dík, pěkné
přidáno 18.11.2017 - 08:52
Meluzina: to mě těší, děkuju :)
přidáno 17.11.2017 - 19:02
Pohladila po duši.
přidáno 17.11.2017 - 09:40
pilgrim: já si vlastně nejsem jista, jestli na karmu věřím.. možná ani ne.. ale sem se mi ta hláška docela hodila :) a jo.. byl to puch, že i vajíčku z toho bylo blivno.. :))
přidáno 17.11.2017 - 08:23
Člověk by se občas měl vidět očima toho druhýho...Bejt u toho, když tomu velikonočnímu záprtku praskla ta skořápka, bych teda nechtěl - musel to bejt pěknej smrad... ;)
Naštěstí jsem tam nebyl, taky karma ???

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ze střípků z(a)tracené duše : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Muškátové květy
Předchozí dílo autora : Čáslav

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Casino-hry.sk

Kasina Slovenske.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Apple iPhone a iPad

Proč si koupit iPhone nebo iPad? Zkušenosti z první ruky.

© 2017 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku