Roz-plynutí

 nic moc
 19.11.2017
 básně/ostatní
9
nepolapitelné záchvěvy
přestáváš měřit
a obepínat
čas

necháváš proudit
bez poloměrů
a bez příkras

v těch něžných okamžicích
zapomínáš

jen toužíš

znovu
a zas
a zas

nenapodobňuješ
utváříš

v zlomkových
těkavých
nezachytitelných
stavech

nevlastníš

jsi
pro svět
a pro sebe

znovu
a zas
a zas

prýští život
z bolesti
ukryté
hluboko

v nás
 21.11.2017 15:17
 nic moc
kmotrov: Díky za komentář! Potětěšilo mě, že jsi pochopil, co jsem se snažila svými řádky vypovědet. :)
 21.11.2017 09:17
 kmotrov
Mě se to moc líbí. Je to o roz-plynutí já v něčem vyšším, když se to povede JSI skutečně pro svět, ale i pro sebe. Nevlastníš...
...ale máš.
Super!
 20.11.2017 21:23
 nic moc
Letadlo: Ahoj a děkuji za milý komentář a upozornění, že se mi ztratilo písmenko :)
 20.11.2017 20:31
 Letadlo
Trošku jsem klopýtla o slovo nenapodoňuješ a lámu si hlavu, zda je to chyba nebo neologismus...
Každopádně je to dílo na více přečtení a taková mám ráda :)
 19.11.2017 22:06
 sarka
hezké
 19.11.2017 21:06
 nic moc
pilgrim: Taky že se těšim :)
 19.11.2017 20:56
 pilgrim
nic moc: No, doufám že si do šuplíku uložila i tu předešlou, co už tu není :) Taky jsem dopsal jednu novou, tady v tom básnickým prostředí se lecjaká můza chytne snadno :) No, možná to zasejc nic světobornýho nebude, ale je to po hóóódně dlouhým čase první vlaštovka. Se těš ;)
 19.11.2017 20:49
 nic moc
pilgrim: Těší mně, že zarezonovala. Je to jedna z těch "šuplíkových" "vzpomínkových" ... :)
 19.11.2017 17:32
 pilgrim
Čtu ji už potřetí a znovu a znovu v tom nacházím nové a nové...nepolapitelné záchvěvy. Připodobnil bych ji k motýlím křídlům, pozorovat je můžeš ale ne už se jich dotknout.
Nádhera, co dodat.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.