Strach, že jo? Z jézedáků, nebo divočáků? Vyvolalo úsměv, takže senrjú. Je to takový ušišlaný, vzhledem k tématu, proč ne? Byl bych zvědav jestli bys to přečetla.
:-)

1.
Zvlněná fronta, z mého pohledu informace, kterou si přinášíš do obrazu z venčí, není to to, co přímo vidíš. Nesedí mi to do haiku.
2. Super, přímá realita, možná červánky pírka jsou růžová.
3. Super. Všechno řekla už Můra.
4. Myšlenka, že přírodní lovec využívá lidské zařízení se mi líbí, myslím, že má i přesah v tom smyslu, že dravec nerozlišuje na přírodní a umělé, myšlenka by se dala filozoficky rozvíjet třeba tím směrem, že vlastně nic (umělé) co vytvořil člověk, nemůže uniknout mimo přirozený svět. Pokud by to byl to byl pro Lipanovice charakteristický jev (nějaký dravec si tam oblíbil posed) a pravidelně tam byl ke spatření, proč ne.

Homér: Haiku, nebo i senrjú potřebuje účast čtenáře, dá se to uchopit i tak, jako že třeba v noci místo sexu prohledávám mrazák. Nebo manželku prohledávající mrazák? Každému podle jeho fantazie, dík.

Miňko: Ano, je to postavené na dvojsmyslu. Dík.

Můra73: Rozporcovaný. Zaslechl jsem manželku, jak při prohledávání mrazáku vypustila větu "tady mám ještě prsa" začal jsem se smát a za chvíli z toho vytvořil senrjú. Dík.

Lenča: Dík.

Nevím jestli si tu měla nějaké předchozí verze. Za mne nádherný text. Pocit haiku vytváří konkrétnost. Na nástupišti, na peroně..., někdy by bez tohoto konstatování postrádal další text smysl, ale mohou to (v kontextu) být dost všeobecné termíny, tvůj text je konkrétní, živý. Pro verzi Zinyho, zelená odjezd potřebuji kousek fantazie, tvoje je dokonalé vyjádření nezúčastněného pozorovatele, který vnímá poetiku života. Za mne spíš haiku než senrjú (pro kvalitu) i když se vztahuje na lidský svět a chybí mu sezónní slovo.

Ziny: Mám o tom pochybnosti, právě kvůli neobvyklosti a s tím spojené atraktivitě námětu. Ale mám to dlouho v šuplíku a nakonec jsem to zveřejnil. Je to takové psychologické haiku, na druhém břehu (v nevědomí), jsou věci které by tam nikdo nečekal. Rybník je cca 140 let vypuštěný, bydlím na jeho břehu a skutečně docela běžně slýchám večer na zahradě za bývalým kmotrovským rybníkem řvát lvy a tygry. Vzdušnou čarou cca 2 km od nás je toto:
https://www.ringelland.cz/
Díky moc.

Není to marný.
Dalo by se i takhle:

Jak trestanec

ve svém vlastním světě.

Myšlenkami v kleci uzavřený,

žíznivý a hladový.

Ač zlomený a sám,

netoužím po odvetě

Jak starý barák

po požáru zničený...

Ty vole poleť sem...

:-)

Omlouvám se ale napsalas muž...

První je vtipné napsané ve free form minimalismu. Druhé co třeba takhle:

vylétly z hnízda –
mladé vlaštovky kálí
andulkám na klec

Byli jsme jiní na prahu dospělosti? Kálely jsme na klece.

Souhlasím s Gorou. Myslím, že jsem v tom objevil tu rozvernost o které píšeš. Stačí si pohrát se slovem ptačí, dát ho pryč, vrátit ho, dát ho pryč...

Něco jako taoistický ideál se přirovnává k vodě. Sama nic nežádá a prospívá všem.

Při čtení to je trochu tajené, to je dobře. Moc pěkný!

Moc pěkný text. Jestli tvé údaje jsou pravdivé, tak je Ti teprve 55 tak to vnímám spíš jako fantazii. Pestrobarevné šátky k babičkám patřili, dnes je už babičky moc nenosí. V textu to na mne působí jako symbol, velmi dobrý symbol a má svůj kontrastní význam vůči šedi. Pěkná pointa.

Chvíli mi trvalo, než jsem to pobral. Velmi jemně a osobitě zachycená radost ze života.

Mám blízko k taoismu, každé světlo na zádech nese svůj stín a je to i naopak, to nacházím v prvních dvou slokách. Zůstat svůj? Má to pro nás velkou váhu, dočítám výbor z Junga, nejsme tak docela svoji a asi by ani nebylo dobře abychom byli. Tak jako se v poezii hledá přesah i my máme přesah, je v nás něco nedořečené, něco co není v písmenech, něco nad čím nemáme moc. A je to tak dobře.

kvaj: Pravda má pro mne velkou cenu i když vím jak je slovo pravda relativní. Nemám hezké vzpomínky na vojnu, ani na mládí, mládí pro mne bylo velmi složité. Myslím, že teď zažívám lepší časy. Nevytěsňuji nepříjemné vzpomínka a nepoutám se k příjemným. Svým způsobem jsem cynik.

Myslím, že to je skvělý námět, chceme obojí, zároveň se povznést a zároveň toužíme stát pevnýma nohama na zemi. Bohužel to dost dobře nejde, být Ikaros a létat v Ikee. Vznesl jsi se ke k velkolepé básni a mám pocit, že dopadl jako Ikaros. Každý kritizuje trochu něco jiného. Ještě bych s tím pracoval, námět není z každodenních.

Výluka je dočasné přerušení spojení, časem se vše vrátí do normálu. Jsou vztahy které mívají výluky, ať citové, fyzické či jiné. Jako celek to je skvělá metafora pro takovou situaci. V detailech by se s tím dalo ještě pracovat, ale je to působivá báseň, emočně silná, naléhavá.

Jaké by to bylo kdyby...

Moc pěkné čtení. Banální detail cvakání zubů je něco jako katalyzátor básně.