Marně, zbytečně

Jak trestanec

ve svém vlastním světě.

Ač zlomený a sám,

netoužím po odvetě.



Myšlenkami v kleci uzavřený,

žíznivý a hladový.

Jak starý barák

po požáru zničený.



Už nechci vnímat,

vaše těžkopádné kroky,

ty tmavé stíny,

v sobě mám už roky.



Jsem anděl strachu,

démon temna.

Marně se den co den

zvedám ze dna.



Utíkám sám před sebou a doufám,

že mě doženou...

Podivné příšery na sklonku noci,

ležím v hlíně zraněný

a šeptám cosi...