koiška: Trochublázen: Psavec: Díky za čtení a milá slova.

moonell: Průtrže nevadí, naopak. Tenhle mrak je ale nebezpečný a vždycky když si myslím, že už jsem se ho zbavila, zjistím, že tam pořád je. A když si myslím, že jsem ho přijala jako součást své identity, znovu mě něčím překvapí - tedy tím, že v ten moment, kdy převládne, to co normálně vím, najednou nedokážu vidět.

Terri42: puero: Psavec: Orionka: Neu: koiška: človiček: Díky všem za milé komentáře, popravdě jsem se trochu styděla jít s touhle ven... je hodně niterná (ještě víc, než moje jiné, a to už je co říct :D).

Psavec: človiček: Děkuji.

LadyLoba: Ona ve skutečnosti o kouření vůbec není :-) Jsou to jen kulisy, metafory. Spíš jsem se snažila vyjádřit takový vnitřní stav na pomezí, kdy je člověk v něčem zacyklený a nedaří se mu z toho vystoupit, už to odmítané začíná pomalu tušit, ale ještě nezvládne udělat ten krok ven (i když ví, že mu to škodí). I tak díky za čtení. :-)

moonell: Protože se dotýká tématu, který je ve společnosti tabu…ale nemluví o něm explicitně, takže vlastně nevím, jestli splnila účel (a zároveň si říkám, že je to asi dobře, pokud ne).

človiček: Momenty…nadechneš se a jsou pryč.

moonell: Právě… je to svým způsobem pochopitelné, člověk pro kvalitní život potřebuje mozku vnutit iluzi bezpečného a spravedlivého světa.

moonell: To je pravda. Ale někdy si to člověk prostě nemůže dovolit.

Drsná...

Závěr zabolel. Tím jak je pravdivej.

LadyLoba: puero: Děkuju!

sokol a lípa: :-) To je taková ironie, no... že většinou píšu těm/o těch, kteří si to nejspíš nikdy nepřečtou. Každopádně díky!

Sasanka: LadyLoba: JKHartman: Díky moc! :)

Bojím se cokoliv napsat, ale zároveň by mi přišlo zbabělý a až nepatřičný nechat to bez reakce, když ty dokázala být tak odvážná. Už jen tím to napsat. Byla jsem tu, četla, vnímala a věřila ti každé slovo.

A ta forma skvěle doplňuje obsah. Na mě osobně ty kontrasty měly obrovský emoční dopad. Přeju ti, aby těch přítomností (snad jsem je správně pochopila) bylo co nejvíce, včetně té lásky a podpory, kterou z nich cítím. Dodávají naději i mně jako čtenářce, za to děkuji.

sokol a lípa: Tak teď nevím, jestli se chápeme, asi ne:)

GENIÁLNÍ.

Nalila jsem ji do sebe jako tu whisku. Moc dobrá, živá voda bych řekla.

Dobrá pointa.

Docela jí rozumím.