LadyLoba: iluze: Děkuju.

Jakub,: Přesně, zůstat člověkem přes to všechno... to je pro mě taky ta jediná výhra, kterou v tom dokážu (občas vidět). Díky moc.

Singularis: To je super pohled, díky! Jo, možná remíza. To si zapisuju.

KarelVrba: Brigita: Vaska49: Dark Alchemist: Moc děkuji za čtení a milé komentáře, mám z nich vždy velikou radost, i když mi někdy trvá odpověď.

iluze: Děkuju ti, všechny tvé komentáře mě moc těší a hřejou!

Homér: Vida, citát z mých výplodů jsem ještě nedostala. Děkuju:)

Strach: Neměl. Jenže co když blízkost vyvolává současně příjemné i nepříjemné pocity? Co když ji prostě po tom všem náš systém nedokáže unést? Co pak s tím? Jedině snad čas a hodně trpělivosti... Snad. Od druhého, i sám se sebou.

puero: Já bych pozvání brala, kdyby náhodou.

prý můžu létat
ale spíš s lógrem kávy do hlíny sesedám

... a pak ten závěr! ... ale na tohle všechno mám já příliš velkou ploutev... Celý závěr se mnou cloumá a rezonuje, jako ta svoboda. Moc hezké, procítěné, autentické. Konečně něco, co se fakt dotkne a něco v člověku zanechá, za to dík.

Pokud ti (ex)partner říkal/dával najevo něco ve smyslu "kdo jiný by tě chtěl?", není to jen arogance. Je to ponižování a znehodnocování tvé osoby... a ve zdravém vztahu to nemá co dělat. Můj exmanžel je doteď přesvědčený, že jsem utekla za někým jiným, protože je pro něj nepředstavitelné, že bych raději sama, bez koruny a s malým dítětem bojovala o přežití, než byla v té hrůze s ním. Ale on takhle překrucuje veškerou realitu, u něj je to fakt nemoc.

Přeju ti, ať se ti svobodně dýchá co nejlépe. Uzdravení může být běh na delší trať, ale stojí za to. Jsem ráda, že si sama sebe vážíš natolik, že jsi odešla, to naštvání je myslím zdravé a potřebné k odpoutání.

Strach: :D jak se to vezme asi

Super

Terri42: Strach: Psavec: Neu: iluze: Brigita: Moc děkuji za čtení a tolik milých komentářů.

puero: Děkuju, to je nádherný kompliment! Všichni víme, jak rádi my básníci vyměňujeme slova:)) Popravdě je to čistý prožitek, do slov se přetavil sám, a publikovala jsem ji hned po napsání, takže ve mně teď hlodá chuť některá slova vyměnit. Díky tvému komentáři odolávám:)

Terri42: Děkuji.

puero: Jenže tady se netruchlí minulost, ale verze budoucnosti (a asi i přítomnosti), které (už) nejsou možné. Přišlo to nečekaně, právě během té snahy hledět dopředu...ono někdy bolí, když hledáš, hledíš dopředu a v tom ti prostě dojde, co tam nebude... na co není prostor. Protože máš omezený počet úderů - nejen časově, ale i kapacitně. (Nikdy jsem si nesnila o tom, že budu sama s dítětem, kdo by o tom snil, že.)

Ale jsem ráda, že sis v tom našel svoje, od toho to je...

Psavec: Brigita: Díky za čtení.

iluze: To mě těší...

LadyLoba: Psavec: oslov radek: ofroad: Děkuju!

POCÍTĚNO. Uffff... řečeno moc hezky.

Usínám vedle tebe
a cítím nervozitu
takovou tu tichou,
co není strach,
spíš vědomí,
že se něco láme
Jako když stojíš na kraji vody
a víš,
že už do ní stejně vejdeš