človiček: LadyLoba: Orionka: Singularis: Díky za diskuzi, jsem ráda za každé zamyšlení.

Psavec: iluze: Daisy Moore: Díky, těší mě to.

KarelVrba: Neu: Terri42: Psavec: Díky moc za milé reakce.

Strach: Jen piš. Vždyť je to stejně jedno, sem tam si to přečte pár lidí, sem tam se něco povede, někdy naopak. Ale asi lepší, než nepsat nebo nic nedělat. Konkurencí bych se fakt nenazývala. ;)

Whetley: Orionka: Děkuju za čtení:)

Strach: Psavec: Birtiri: Děkuju, nějak jsem tu poslední dobou moc nebyla, ale reakce mě potěší vždy.

Terri42: Děkuju.

Terri42: Psavec: LadyLoba: Díky moc!

Homér: První varianta nepřichází v úvahu.

Výborná! Velmi, VELMI výstižná.

Kristína Melegová: Děkuji! Moc mě to potěšilo.

Brigita: Tady je to spíš myšleno z druhé strany - bublifuk je jen metafora pro vyjádření pocitu. Ale vlastně se mi líbí, že to jde číst i takhle, takže děkuju :-)

puero: Básnířka smutkem odděná si jednou dovolila jiný háv. Nemůže se pak asi divit, že za odměnu dostala mikroplasty a existenciální bublifuk determinismu vedoucího ke zkáze lidstva, že?

A přesto si občas nějaká bublina dovolí existovat, navzdory člověku a jeho ničivým vášním. Naštěstí tu máme poezii, kde může bublina zůstat nedotknutá a právě tak křehká, jako byla v momentě svého vzniku.

Ožralí bizoni, dost dobrý kontrast k tak intimnímu momentu. Je krásná… A holky si všimnou vždycky.

slnečnica: Děkuju, i tobě.

Dotýká se mě na místech, kterých se ještě bojím.

Oslovila mě, zvláštní rytmus, který ale ladí k dobře vykreslené atmosféře.

Tak tohle je super, trefilo se.

Velmi povědomé pocity.

Audrey Diamond: Děkuju.