Brigita: Tady je to spíš myšleno z druhé strany - bublifuk je jen metafora pro vyjádření pocitu. Ale vlastně se mi líbí, že to jde číst i takhle, takže děkuju :-)

puero: Básnířka smutkem odděná si jednou dovolila jiný háv. Nemůže se pak asi divit, že za odměnu dostala mikroplasty a existenciální bublifuk determinismu vedoucího ke zkáze lidstva, že?

A přesto si občas nějaká bublina dovolí existovat, navzdory člověku a jeho ničivým vášním. Naštěstí tu máme poezii, kde může bublina zůstat nedotknutá a právě tak křehká, jako byla v momentě svého vzniku.

Ožralí bizoni, dost dobrý kontrast k tak intimnímu momentu. Je krásná… A holky si všimnou vždycky.

slnečnica: Děkuju, i tobě.

Dotýká se mě na místech, kterých se ještě bojím.

Oslovila mě, zvláštní rytmus, který ale ladí k dobře vykreslené atmosféře.

Tak tohle je super, trefilo se.

Velmi povědomé pocity.

Audrey Diamond: Děkuju.

casa.de.locos: Přiznám se, že jsem musela googlit:) Děkuju.

LadyLoba: iluze: Děkuju.

Jakub,: Přesně, zůstat člověkem přes to všechno... to je pro mě taky ta jediná výhra, kterou v tom dokážu (občas vidět). Díky moc.

Singularis: To je super pohled, díky! Jo, možná remíza. To si zapisuju.

KarelVrba: Brigita: Vaska49: Dark Alchemist: Moc děkuji za čtení a milé komentáře, mám z nich vždy velikou radost, i když mi někdy trvá odpověď.

iluze: Děkuju ti, všechny tvé komentáře mě moc těší a hřejou!

Homér: Vida, citát z mých výplodů jsem ještě nedostala. Děkuju:)

Strach: Neměl. Jenže co když blízkost vyvolává současně příjemné i nepříjemné pocity? Co když ji prostě po tom všem náš systém nedokáže unést? Co pak s tím? Jedině snad čas a hodně trpělivosti... Snad. Od druhého, i sám se sebou.

puero: Já bych pozvání brala, kdyby náhodou.

prý můžu létat
ale spíš s lógrem kávy do hlíny sesedám

... a pak ten závěr! ... ale na tohle všechno mám já příliš velkou ploutev... Celý závěr se mnou cloumá a rezonuje, jako ta svoboda. Moc hezké, procítěné, autentické. Konečně něco, co se fakt dotkne a něco v člověku zanechá, za to dík.

Pokud ti (ex)partner říkal/dával najevo něco ve smyslu "kdo jiný by tě chtěl?", není to jen arogance. Je to ponižování a znehodnocování tvé osoby... a ve zdravém vztahu to nemá co dělat. Můj exmanžel je doteď přesvědčený, že jsem utekla za někým jiným, protože je pro něj nepředstavitelné, že bych raději sama, bez koruny a s malým dítětem bojovala o přežití, než byla v té hrůze s ním. Ale on takhle překrucuje veškerou realitu, u něj je to fakt nemoc.

Přeju ti, ať se ti svobodně dýchá co nejlépe. Uzdravení může být běh na delší trať, ale stojí za to. Jsem ráda, že si sama sebe vážíš natolik, že jsi odešla, to naštvání je myslím zdravé a potřebné k odpoutání.