![]() |
komentáře uživatele :
puero: Jenže tady se netruchlí minulost, ale verze budoucnosti (a asi i přítomnosti), které (už) nejsou možné. Přišlo to nečekaně, právě během té snahy hledět dopředu...ono někdy bolí, když hledáš, hledíš dopředu a v tom ti prostě dojde, co tam nebude... na co není prostor. Protože máš omezený počet úderů - nejen časově, ale i kapacitně. (Nikdy jsem si nesnila o tom, že budu sama s dítětem, kdo by o tom snil, že.)
Ale jsem ráda, že sis v tom našel svoje, od toho to je...
Ale jsem ráda, že sis v tom našel svoje, od toho to je...
POCÍTĚNO. Uffff... řečeno moc hezky.
Usínám vedle tebe
a cítím nervozitu
takovou tu tichou,
co není strach,
spíš vědomí,
že se něco láme
Jako když stojíš na kraji vody
a víš,
že už do ní stejně vejdeš
Usínám vedle tebe
a cítím nervozitu
takovou tu tichou,
co není strach,
spíš vědomí,
že se něco láme
Jako když stojíš na kraji vody
a víš,
že už do ní stejně vejdeš
Dark Alchemist: Z týhle "rady" bych si urvala koule a ustřelila hlavu já.
Market30: To mě mrzí, ale díky, že ji i přesto považuješ za krásnou:)
Mrazí z ní až sem… smutná, mrazivá, ale výborně napsaná, vyjádřeno to podstatné na pár řádcích.
iluze: Psavec: Brigita: Díky za čtení a souznění. Součtení.
Au, tahle je tak otevřená, bolavá, opravdová a otevírá bez obalu tak silné téma pro spoustu lidí... Zasáhla a hodně. Výborně napsáno.
Zajímavá, asi mě nejvíc baví taky ta vizuální podoba, v závěru se mi to zavlnilo jako ten odraz na hladině. Někdy mám pocit, že básně dokážu docenit jen podle svého aktuálního naladění, podle momentální otevřenosti a schopnosti ji prožít a procítit. Protože o tom nakonec pro mě poezie je, o tom prožitku, který z ní mám. Zamyšlení může být taky fajn, ale od toho jsou tu víc jiné literární směry. Výjimečně se potká obojí (a ještě navíc s jazykovou vybroušeností), to jsou pak možná maličké drahokamy mezi kamením.


