Na první čtení jsem si řekla, že nevím, jestli to je pro mě ještě poezie. Ale vlastně to má atmosféru a baví mě to víc než jiné věci, u kterých by o žánru nebylo pochyb. Což je nakonec samo o sobě docela poetický paradox. :)

Baví mě.

Homér: To mě drží při životě.) Dík.

Terri42: Díky za čtení a tvůj pohled.

Neu: Něco na tom bude, díky za inspiraci. Někdy se mi mix emocí slije do jedné básně, jenže ten neviditelný most pak vnímám jen já. Zpravidla pak pomáhá dát si chvíli odstup, což jsem tady (skoro tradičně) neudělala. Mám novou verzi, ale neudělám stejnou chybu a nechám ji ještě uležet. :)

Neu: DĚKUJU! Za tuhle perspektivu, o který jsem vůbec netušila, jak moc ji potřebuju. (Jo, příběhy a vlastní texty k písničkám vymýšlí skoro od prvních slov).

Whetley: Díky.

kekebreke: Vždyť to také jsou reálné věty šestiletého dítěte a jeho mámy.

iluze: děkuju moc:)

koiška: to mám radost, jak málo někdy stačí:)

Audrey Diamond: Psavec: človiček: Díky za čtení a milé reakce, těší mě to.

Mlčeti Zlato: Děkuju!

Tak tahle je skvělá. Super atmosféra, obrazy, myšlenky, postoje a tak. Sedla mi. Hned bych si s ní taky sedla do vlaku. (P.S. Nejmíň se mi líbí název :D to bych nebyla já, kdybych něco nevyštrachala, sorry)

Škrtla bych poslední řádek, podle mě zbytečně vysvětluje, co už je řečený výše. Jinak má super atmosféru. Ale něco v závěru maličko chybí.

Milá.

Zaujal mě obrat “sůl země mokne”, jinak je tu na mě asi málo poezie. Vím, že zachycuješ momenty, ale většinou u tebe vnímám nějaký poetický přesah, který mi tady chybí.

človiček: Díky za vnímání i beze slov;)

Neu:

puero: Neznala jsem, díky za rozšíření obzorů.

Nejlepší na tom je, že jsem tam napsala, co jsem potřebovala. V takových těch špičatých závorkách. Jejich kouzlo spočívá v tom, že když kliknu na "uložit", zmizí to. A přece je to tam napsaný. Kouzlo. Terapie.

Strach: V tom případě jsem chlap :D