Znervózňuje mě
jak velký klid s tebou cítím
elektrizuje mě
ta hrana
mezi nesmělostí a vzrušením
kroužíme někde
na pomezí tance a rituálu
přičemž poloměr i poločas
se úměrně zmenšují
jsme jeden velký oxymóron
a přesto
když už nemůžu
a chci jen být a vůbec o nic se nesnažit
na moment jsi tam se mnou
a mě poprvý v životě nenapadá
že bych si to něčím
musela zasloužit
jak velký klid s tebou cítím
elektrizuje mě
ta hrana
mezi nesmělostí a vzrušením
kroužíme někde
na pomezí tance a rituálu
přičemž poloměr i poločas
se úměrně zmenšují
jsme jeden velký oxymóron
a přesto
když už nemůžu
a chci jen být a vůbec o nic se nesnažit
na moment jsi tam se mnou
a mě poprvý v životě nenapadá
že bych si to něčím
musela zasloužit
11.09.2025 23:21
Příležitost je prý mořská želva jenž se vyjímečně vynořuje nad hladinu a vzápětí se na dlouho zase ponoří...moment jen pouhý.
11.09.2025 13:10
sokol a lípa: :-) To je taková ironie, no... že většinou píšu těm/o těch, kteří si to nejspíš nikdy nepřečtou. Každopádně díky!
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.