 09.09.2025 7 333(12) 0 |
Znervózňuje mě
jak velký klid s tebou cítím
elektrizuje mě
ta hrana
mezi nesmělostí a vzrušením
kroužíme někde
na pomezí tance a rituálu
přičemž poloměr i poločas
se úměrně zmenšují
jsme jeden velký oxymóron
a přesto
když už nemůžu
a chci jen být a vůbec o nic se nesnažit
na moment jsi tam se mnou
a mě poprvý v životě nenapadá
že bych si to něčím
musela zasloužit
jak velký klid s tebou cítím
elektrizuje mě
ta hrana
mezi nesmělostí a vzrušením
kroužíme někde
na pomezí tance a rituálu
přičemž poloměr i poločas
se úměrně zmenšují
jsme jeden velký oxymóron
a přesto
když už nemůžu
a chci jen být a vůbec o nic se nesnažit
na moment jsi tam se mnou
a mě poprvý v životě nenapadá
že bych si to něčím
musela zasloužit
11.09.2025 - 23:21Příležitost je prý mořská želva jenž se vyjímečně vynořuje nad hladinu a vzápětí se na dlouho zase ponoří...moment jen pouhý.
11.09.2025 - 13:10sokol a lípa: :-) To je taková ironie, no... že většinou píšu těm/o těch, kteří si to nejspíš nikdy nepřečtou. Každopádně díky!
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Oxymóron : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Ještě furt můžou přijít
Předchozí dílo autora : Plachetnice
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Vendys [17], Joe's garage [16], keson [16], Radka [16], Mía [16], Heroes Killer [14], triste [12], sused_darebak [3], Bosorka [2], Ravenwood CZ [2], _Li_ [1]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
