 09.09.2025 7 143(12) 0 |
Znervózňuje mě
jak velký klid s tebou cítím
elektrizuje mě
ta hrana
mezi nesmělostí a vzrušením
kroužíme někde
na pomezí tance a rituálu
přičemž poloměr i poločas
se úměrně zmenšují
jsme jeden velký oxymóron
a přesto
když už nemůžu
a chci jen být a vůbec o nic se nesnažit
na moment jsi tam se mnou
a mě poprvý v životě nenapadá
že bych si to něčím
musela zasloužit
jak velký klid s tebou cítím
elektrizuje mě
ta hrana
mezi nesmělostí a vzrušením
kroužíme někde
na pomezí tance a rituálu
přičemž poloměr i poločas
se úměrně zmenšují
jsme jeden velký oxymóron
a přesto
když už nemůžu
a chci jen být a vůbec o nic se nesnažit
na moment jsi tam se mnou
a mě poprvý v životě nenapadá
že bych si to něčím
musela zasloužit
11.09.2025 - 23:21Příležitost je prý mořská želva jenž se vyjímečně vynořuje nad hladinu a vzápětí se na dlouho zase ponoří...moment jen pouhý.
11.09.2025 - 13:10sokol a lípa: :-) To je taková ironie, no... že většinou píšu těm/o těch, kteří si to nejspíš nikdy nepřečtou. Každopádně díky!
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Oxymóron : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Ještě furt můžou přijít
Předchozí dílo autora : Plachetnice
