Krátké, ale hluboké.

Jako bych slyšela tóny svý duše

Zaujala.

Pravda, pravda - a poslední sloka ...

Super

Krásné a tak trochu au au...

Ty nikdy nezklameš..

Líbí

Ahm ...

Zavři oči ve tmě,
Najdeš světlo v sobě ...

Ať moralisty někdo ohne u ohně
A hezký jim to napláca
Neměli dost odvahy zjistit,
Že ne vše je tak jak se adoruje
A že někomu ne z toho jak to je,
Ale jak ho moralisté soudí
Srdce krvácí - krváca

Dobrá mini.

Podobný pocit mívám taky. A lepší to nebude. Na každé zastávce se ale vystoupit nedá, vlak kterým jedem, jede jen dopředu a nás by mělo uklidnit, že jsme aspoň projeli kolem. A snad je v tom i ten hlavní omyl a zrada a příčina sladkobolu, že se z okna díváme dozadu a ne na zastávky, které jsou před námi. Že méně plánujeme a malujeme si budoucnost, než propočítáváme, co jsme nestihli. A to přitom jen stačí kolikrát otočit hlavu správným směrem. Hmm, zřejmě s tím člověk nic nenadělá, je-li už jednou melancholikem. Taky to dítě v nás, které svého času den za dnem nacházelo nové a nové horizonty, kde je? Je tu pořád. Někde. Nebo zůstalo tam vzadu, osamocené a ztracené a my se snažíme na něj zapomenout, protože dětství je jedna z nejbolestivějších výčitek dospělého člověka?

Sympatická miniatura s dobrou myšlenkou. Myslím, že to, když člověka okolnosti nezlomí, ale ohnou, je spíš remíza než vítězství.

Leslie: ,-) Někdy jsou právě takové věci krásné..

Market30: To mě mrzí, ale díky, že ji i přesto považuješ za krásnou:)

JiSo: Děkuji za milý komentář!

Krásné. A trochu mě to rozsekalo.

děkuju za osvěžující četbu

Homér: Děkuju! Ať žijou.