Homér: To mě drží při životě.) Dík.

Hele tenhle kekebreke jednou za čas vyleze, kopne, flusne a pak zase zmizí. Jsi nad věcí, to je super.

Terri42: Díky za čtení a tvůj pohled.

Neu: Něco na tom bude, díky za inspiraci. Někdy se mi mix emocí slije do jedné básně, jenže ten neviditelný most pak vnímám jen já. Zpravidla pak pomáhá dát si chvíli odstup, což jsem tady (skoro tradičně) neudělala. Mám novou verzi, ale neudělám stejnou chybu a nechám ji ještě uležet. :)

Neu: DĚKUJU! Za tuhle perspektivu, o který jsem vůbec netušila, jak moc ji potřebuju. (Jo, příběhy a vlastní texty k písničkám vymýšlí skoro od prvních slov).

Tak abych si taky rejpnul (dlužím ti od minula :-D). Ty první dvě mě nabudily a poslední s tím jaksi nesouvisí a najednou se "to" ztratilo.

Čím bude starší, tím míň se budeš muset bát a nakonec to bude všechno dobré, uvidíš :-) ale jestli bude takhle snít a vykládat, tak bys mu měla založit vlastní profil :-D

Stejné místo,
ale jiný čas.
Cesta bez cíle se taky počítá.

Whetley: Díky.

kekebreke: Vždyť to také jsou reálné věty šestiletého dítěte a jeho mámy.

Na šestileté dítě, dobrý

Pěkně

Geometrie útěků a trigonometrie nedotýkání se, těžká matematika pro tak prázdný prostor.

(Hle jaký to poetický komentář!)

A to je milý kolego jen iluze, koleje se přeci také nikdy neprotnou, i když to tak vypadá, nebo jak to je?

A je to smutné nebo šťastné? Údělem rovnoběžek je střetnout se jen jednou. V nekonečnu.

iluze: děkuju moc:)

koiška: to mám radost, jak málo někdy stačí:)

některé lásky jsou nejhezčí tím
že nikdy nedostaneme šanci
je zničit


- rezonuje a krásné jako vždy

Je to tak ,jako bych v ní našla své chvíle samoty ...

Audrey Diamond: Psavec: človiček: Díky za čtení a milé reakce, těší mě to.