......a už opět ukládá se k spánku matka zem. Voní jak oddechuje a ptáci již ji nebudí...

Skutečný drahokamy na venek vypadají úplně obyčejně jako by to byly jen obyčejný kameny. U lidí to platí často dvojnásob. Negativní šťouchance jsou hnojivem růstu vnitřní sebelásky. Zdravím orchidej.

pěkná :)

Jarní náladovka.

Psavec: človiček: Dandy: Díky za zastávku..

slavek: Možná, že na ty hrůzy nenacházejí ani slova… také to pro mě nebylo lehké, dát to do slov. Pak se mi ale na malou chviličku ulevilo. Díky.

Dandy: Miňko: slavek: Děkuji mnohokrát!

Optimistická poetika, vonící jarní hlínou. Prostě pěkné..

Krásně poetické.
Přestože volný verš není moje parketa, tvá díla čtu rád. Díky.

Pěkné

Střílet že se bude, dejte více zbraní!!
Stačí mačkat spoušť a zbytek nechte na Ní!
Kmotře. Nenávidět Rusi je stejně hloupé jako nenávidět Slováky Pomáhat ženám z Ukrajiny a jejich sestry lynčovat i s dětmi. Zase středověk. Rozděl a panuj a krása se zbarví do červena-člověk páchá sebevraždu, historie snad nikoho nic nenaučí, blázni jsme ne lidé.

Toť otázka, hezky poskládaná slovíčka.

Krásně napsané.
Jen mi připadá zvláštní, jak málo se tady lidé k té nesmyslné válce vyjadřují. Když začala pandemie, bylo na to plno příspěvků a to nebyl ani zdaleka tak velký prů..(švih).

Když kulka otevře srdce a vedví rozpůlí
Oči navždy zhasnou.
Jen smrt se zaculí.
Kdo kytku co vykvetla
Z krve uvrhl do želez..
Ona byla tak něžná.
Někdo odpověz.
Duše jen kole bloudí.
Čeka tu odpovéď.
Však světem se cosu
šíří ja tkání hrozná
sněť.
Žít navždy v míru
představa bláhová.
Kdo tělo vkaluži
krve kdopak jej pochoá?

Homér: :-) :-) :-) Tvůj komentář, mě projednou opět rozsekal... Ona je tím bohužel trochu posedlá dnešní doba, řešením nedostatků a touhou po dokonalosti, ale už se to snad začíná zlepšovat. Já takových příběhů znám fakt hodně, jen o tom většinou lidi moc nechtějí mluvit, pochopitelně... Syn je úžasnej a manžel taky, takže v poslední době právě píšu čím dál tím víc, asi to potřebuju, abych se nezbláznila. Zatímco píšu, syn třeba vytahá všechno svoje oblečení z šuplíků, občas vysvětluju, že to se nemá, ale je ještě malej, tak ho někdy nechám, když vidím, že se zabaví, a pak to jdeme spolu uklidit, to ho baví ještě víc. Uvidíme, až ještě trochu povyroste... ať se vám všem doma daří!

Alma Neradostná: Orionka: Děkuji ženy... přesně o tom to je.

Martin42:
O lásce se píšou básně
a o chlupech na břiše články do časopisů
je-li ti z nich divně, nikdo tě nenutí
je číst...
ale pokud jsi zatoužil trochu si vyzkoušet
jaké to je
změnit perspektivu..
Nebraň se tomu.
Vždyť opravdová láska je milovat druhého
i se všemi jeho chlupy.
Co bylo bylo
toužit po minulosti
je plýtvání přítomností...

Hezké poselství, které určitě neuškodí si jednou za čas připomenout. Docela mi k tomu sedí i ten dokumentární styl připomínající novinový článek.

Jsem ráda, že sis našla svou cestu k sobě, a přeji ti, ať ti to vydrží :)

No já nevím jak bych to řekl
ale myslím že by se
mělo asi znovu začít trochu více psát o lásce
a trochu méně o chlupech na břiše ....
Musím uznat že v tom je dost cítit trend dnešní doby
která si na takovéhle věci dost potrpí. Já jsem
konzervativec který se z toho všeho cítí dost divně
a sní o tom aby byl svět zase takový jako býval kdysi ......

No to si děláš kozy? :-):-):-) Ta fotka!
Přečetl jsem to celý, je to jak článek do časopisu. Takový normální, motivační. Za svobodna jsem souložil spíš s čarodějnicemi, tudíž nějaký hustý obočí, špeky na zádech, chlupy na uších a podobně vůbec neřeším. Asi jsi vyrůstala mezi povrchními lidmi, že je vzrušují nedostatky. A dítě je asi hodný, když máš čas psát tak dlouhý článek, to ti přeju. Co čas, ten by někdy i byl, ale síla chybí, nebo chuť. Nebo já nevim. No to je jedno. Mě se líbí prodavačky v Coopech, ta jejich rajcovní vestička a nižší inteligence, to mě dostává do kolen. Nebo řeznice, ty jsou. Nedávno jsem si kupoval šunku, říkám jí dvacet deka, nebo klidně pětadvacet...A na holou. A to jako vy mě? Optala se potutelně. Né, já bych potřeboval.To už se smála i ta druhý fortelnice i paní s kočárkem za mnou. A vona, no to by šlo, tady je spousta ženskejch. No prostě trapák. A teď, co tohle píšu, tak kouknu na dcerku a vypada to, jak kdyby ji tekla krev z koutku a ona to naštěstí jen pastelka. Nemám chvíli klidu s nezmarem. Ale nikdy ji snad nebudu říkat, zhubni. Anomáliím zdar!