To je milé:)

Mňo... přiznám se chtěla jsem se podívat, k čemu že to patří ten Oriončin komentář a musím jí chtě nechtě dát za pravdu.
Napsané to není zas až tak špatně, to rozhodně ne. Jen příběh jako takový značně pokulhává, chování postav postrádá sebemenší logiku. Jejímu "příteli" nevadilo, že se jaksi stará jako "společnice" i o další "klienty"? Jak si mohl být vůbec jistý, že je to dítě jeho? A ač to brali oba jako vztah, on jí za její postelové služby stále platil?! To je trošku... ech...no nic... Opravdu si myslíš, že by z toho byl jakejkoliv normální chlap tak opupínkovanej a že by ji neposlal do háje? A její velkej bráška... nevím, kdyby dělala cokoliv jinýho, ale při tomhle?
Jediný použitelný úkaz mi tu přijde ten čtyřúhelník, z toho by sedala vytěžit zajímavá životní fraška, ovšem napsaná s pořádnou nadsázkou a s humorem (a bez šlapky!), ne s pokusem o drama, které ale příliš nefunguje, takže stejně jako fraška působí, ač to jistě nebylo záměrem.
No a pokus o zvrat na konci... opět postrádá logiku, postrádá ukotvení v příběhu. Působí na mě neuvěřitelně uměle. Ve stylu: Pokusim se ten slaďák nějak okořenit, nějakou tou tragédií, tak si tam prostě bez nějaké příčiny umře. Ale nefunguje to. Bohužel. Protože tak nefunguje normální svět, natož ten literární.
Takže rada na závěr: Nesnaž se v povídce řešit kdoví jak složité dějové linky a vztahy, to nech do románů. V jednoduchosti je krása. A hlavně přemýšlej nad chováním postav, velmi hluboce... pokud možno. Zeptej se sama sebe, jestli by sis dokázala představit člověka, který se zachoval tak, jako tvé postavy. Já osobně tedy ne.

Vážně skvělý, čím dál víc se mi líbí tvoje básně)

zajímavé zapojení medicínských termínů.

Aha. Takže vždycky chtěla být fotografkou, ale šlape. Když jí stálý klient neřekne, že je ženatý, tak se "rozzuří jak nikdy". Pak řekne bratrovi, že čeká dítě se ženatým, a ten jí ani nevrazí pár facek ani ji neseřve, ale omluví se... za co, to už mi uniklo docela. Načež se klient samým štěstím rozplyne a rozvede a těší se na spokojený rodinný život se šlapkou. A aby nikde nic nepřečuhovalo, všechno se to pěkně srovná jak v Goldoniho frašce, hezky pár k páru...
Že na konci umřela, to na červené knihovně nic nemění. A i když o mrtvých jen dobře, neodpustím si, že takhle se chlapi ke krávám nechovají, leda tak ve špatné literatuře, ale reálný svět je - naštěstí - spravedlivější :))

Amelie M.: Děkuji! - téma zdálo se mi být jaksi aktuální... Doufal jsem že zaujme více :)

No vidím to podobně jako Amelie, celý ten příběh mi moc nedává smysl. Takhle se chová rozmazlenej hysterickej spratek a ne dospělá ženská. Ani náznak, že by myslela na někoho jiného než na sebe. A matka, která řekla bych přišla o víc než její dospělé dítě, má jedinou starost, aby se to chudinky malé nedotklo? Co je to za svět? Naštěstí takový neznám, tfuj.
No asi napsáno dobře, když mě to tak vytočilo :).

krásná atmosféra, vše už bylo řečeno... nemám co dodat...

Yana:jj, souhlasím, ale ve spoustě klišé je ohromná pravda... díky...

Lenča: díky,... začíná se rozednívat...

to je krásně poetické.. :) jen bych místo "tma s vzteklým" napsala "tma se vzteklým.." nějak mi to nejde přes pusu..

Lenča: děkuji :)

Lenča: Díky! Trochu i vidím...Člověk si u druhých všímá právě toho, co je charakteristické i pro něj! :-)

PrimaDen: Nesoudím. Jen si všímám a snad i trochu soucítìm...:-)

pohodová kapitolka.. dýchá z ní na mě něco příjemného, neuchopitelného.. pěkně napsané.. :)

Yana: Jj, psala jsem ji v amoku, tak má ten správný nádech :D
Díky za komentář :)

vanovaso: Je to tak osvobozující... :D
Díky za komentář :)

Zamila: To víš, když se potřebuješ ´vyventilovat´, neboli vybouřit z na..ání, tak na formu moc nehledíš :D
Díky za komentář :)

korálek: Díky :)

Amelie M.: Náhodou, já žehlím ráda. Teda až na košile. Ale tys měla asi na mysli jiné žehlení... :D