líbí se mi prostřední část. začátek a konec - na mě trochu moc country. ale to je moje subjektivní, soukromá nesnášenlivost country textů (děravý srdce, džínový oči, toulavý boty...)
tak to je moc pěkné. obsah i forma ladí. ten triolet se mi začíná líbit. já tomu říkám hudebně - rondo :)
Moc se mi líbí ten spojující prvek verše, který se víckrát opakuje. Takové rondo :)
Sucháč: Ano, každý si z toho může vybrat to, nač je právě naladěn...:-)))
Děkuji za komentáře, jsem ráda, že se zatím líbí.Nebojte brzy přidám pokračování.
pěkný, jen moc krátký, těším se na pokračování :)
To je docela zásadní myšlenka. Chválím a budu rád, pokud se z toho vyvine celá píseň, nebo třeba i jen úvaha. :-)
Jen bych to neřadil pod básně, ale spíš pod miniatury.
Jen bych to neřadil pod básně, ale spíš pod miniatury.
Je to čtivě a pěkně napsané. Líbí se mi, jak se postupně odhaluje situace. Určitě si zaslouží pokračování.
shane: nooo, bylo to myšleno trochu jinak...ale díky, tohle se mi na poezii líbí nejvíce...ta vícebarevnost... :-)
Lenča: Něco podobného znám... mnohokrát v průběhu několika let se mi opakoval pořád stejný sen - o člověku, kterého jsem pak asi po deseti letech skutečně potkala.
Ailin: Děkuji :)
Jednou se mi zdálo, že jsem byla v davu lidí a zahlédla jsem kohosi, o kom jsem věděla, že ke mně "patří". Věděla jsem, že mi bylo dovoleno ho zahlédnout, vědět, že je, ale nemůžu s ním teď být. A jindy se mi zdálo, že s ním žiju - byl to nepopsatelný pocit jistoty, bezpečí. Byla jsem sama sebou, věděla jsem, že dokážu žít i bez něho, ale právě o tom to bylo...
Jednou se mi zdálo, že jsem byla v davu lidí a zahlédla jsem kohosi, o kom jsem věděla, že ke mně "patří". Věděla jsem, že mi bylo dovoleno ho zahlédnout, vědět, že je, ale nemůžu s ním teď být. A jindy se mi zdálo, že s ním žiju - byl to nepopsatelný pocit jistoty, bezpečí. Byla jsem sama sebou, věděla jsem, že dokážu žít i bez něho, ale právě o tom to bylo...

