Až zhasneš

Jaké to je,
když vedle někoho usínáš
a víš,
že ještě před chvílí usínal s vůní někoho jiného?

Myslíš,
že chemie zmizí jen proto,
že ji přejmenuješ na chybu?

Nezmizí.

Vleze si pod kůži,
do dechu,
do každé buňky
A žádná slova ji neumí vymazat

Můžeš říkat,
že to nic nebylo
Že to přešlo
Že sis vybral

Ale kdybych nezmizela…
opravdu bys dnes ležel vedle ní?

Nebo sis jen vybral jistotu,
protože samota tě děsí víc než život bez touhy?

Vracíš se tam,
kde je o tebe postaráno
Kde tě někdo pohladí,
uvaří večeři,
odpustí.

Je to známé
Je to bezpečné
Skoro jako máma

Jenže víš,
co tam nikdy nebude?

Já

Protože já jsem nepřišla,
abych tě uklidnila
Přišla jsem ti připomenout,
jaké to je
opravdu něco cítit

A na to se nezapomíná
Ani když usínáš vedle někoho jiného


Víš to, viď?