Necelá...

slnečnica: Děkuji :)

super

Lenča: Něco podobného znám... mnohokrát v průběhu několika let se mi opakoval pořád stejný sen - o člověku, kterého jsem pak asi po deseti letech skutečně potkala.

Ailin: Děkuji :)
Jednou se mi zdálo, že jsem byla v davu lidí a zahlédla jsem kohosi, o kom jsem věděla, že ke mně "patří". Věděla jsem, že mi bylo dovoleno ho zahlédnout, vědět, že je, ale nemůžu s ním teď být. A jindy se mi zdálo, že s ním žiju - byl to nepopsatelný pocit jistoty, bezpečí. Byla jsem sama sebou, věděla jsem, že dokážu žít i bez něho, ale právě o tom to bylo...

Krásně vyjádřeno... zvlášť ta druhá sloka mě dostala...

takové pškné postesknutí ;)

Ono i v některých klasických formách se střídá sdružený, střídavý a obkročný rým. Není to však, ač by se to mohlo zdát, samoúčelné. Třeba v sonetu jeho různé podoby odpovídají různým jazykům i tématům. Změna rýmování vyváří třeba gradaci. V tomto případě mi přijde změna rýmování samoúčelná nebo dokonce naškodu- rozbíjí celkovou čtivost té básně.

j.f.julián: Děkuji, to mě těší :)

Amelie M.: Díky :)

vanovaso: Díky, též za souznění :)

Slavo B: Díky :)

oslov radek: Děkuji :)

ano, pěkné a něžné, nápadité

stručný, jasný, splavný, s myšlenkou.. moc pěkný :)

Jj,to je moc dobrý,taky znám ten pocit a tys ho krásně popsala..

velmi pěkné, nežné.

krásný