jen tak si lehnout do trávy
nechat svý srdce děravý
hledat hvězdy co jsou v nás
a barvit je do ruda
nenápadně krást
další společnou chvíli
kdy Erós šípy střílí
a zkouší zmrazit čas
jen nebe už asi není
místem pro mě
nic než čisté zapomnění
na gilotině přijmu skromně
má hlava ti spadne do klína
a další blázen bude se mi smát
že chtěla jsem víc než můžeš mi dát
že chtěla jsem být tvá jediná
nechat svý srdce děravý
hledat hvězdy co jsou v nás
a barvit je do ruda
nenápadně krást
další společnou chvíli
kdy Erós šípy střílí
a zkouší zmrazit čas
jen nebe už asi není
místem pro mě
nic než čisté zapomnění
na gilotině přijmu skromně
má hlava ti spadne do klína
a další blázen bude se mi smát
že chtěla jsem víc než můžeš mi dát
že chtěla jsem být tvá jediná
Ze sbírek: Střípky III., Sto střípků
07.03.2015 21:49
líbí se mi prostřední část. začátek a konec - na mě trochu moc country. ale to je moje subjektivní, soukromá nesnášenlivost country textů (děravý srdce, džínový oči, toulavý boty...)
04.03.2015 19:52
Jiří Turner: ono jakoby první polovina té básně je o jednom obraze a ta druhá od jiném. v té první je všechno takové ideální a v té druhé to je realita. a ta poslední sloka je jenom odrazem toho, co se stane "po gilotině" :)
04.03.2015 09:42
Mě se tvoje báseň líbí formou i takovým cudným, nenápadným rýmováním. Jenom se tam na mě divně střídají spolu nesouvisející obrazy. V jednu chvíli střílí Eros šípy, pak gilotina. Ono kdyby ta gilotima přišla nakonec, jako rozuzlení, tak by to bylo taky fajn. To je samozřejmě naprosto subjektivní pohled, jen mi prostě přijde, že ta báseň nemá nějakou koncepci.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.