koiška: PrimaDen: děkuji moc za komentář - potěšil :-) a krásný víkend přeji ))
PrimaDen: koiška: misháá: vanovaso: Děkuju moc všem :))
Také mi to připadá velmi obrazné, originální a rozhodně přirozené. Vnímám, jak neustáváš v hledání nových možností vyjádření, což mě jako čtenáře velmi baví.
...jak bělásek lapený do trní... ten pocit se dokonale přenesl. Moc hezká...
Poslední dobou, ač mám prázdniny, mám nějak podezřele málo času. Ale najít si chvilku na tvá dílka má opravdu smysl. Nechci, aby to vypadalo jako pochlebování, ale tvůj styl mi neskutečně sedí. Nechápu, co na něm má být nepřirozeného. Málokdo umí zacházet se slovy takhle krásně a přitom nenásilně. Zase mi nezbývá, než závidět :-) Ta výtka mi pak přijde tak trochu legrační...
Moc se mi tato tvoje báseň líbí. Je minimalistická, přesto obsažná a metaforická. Fakt pěkné.
to je krásné vyznání, přesně tohle cítíme když milujem:)
koiška: Děkuju! Jsem rád, že to na Tebe tak působí! To bude nejspíš těmi krásnými vybranými slovy z Malého prince...:-)
puero: ale ty mě znáš jako své boty - jo, je to výzva, projít tím vším se vší slušností a se ctí a když se to nepodaří, tak jít znovu a znovu, dokud se to podaří - tělo zchvácené, předčasně zestárlé, ale jak se říká - jenom říká - tělo není důležité. - čoveče je a jak - stačí krásná mladá holka, blbá sice občas jak tágo, ale chlapům je to jedno... - já se ve svém okolí bavím tím, že mi stačí, když neznámý mlčící člověk promluví a je to kolikrát jedno, jestli je to muž, nebo žena. Ale to už jsme někde jinde.
Prostě si umíme v životě masochisticky sáhnout až na dno - do "krásné" bolesti co formuje duši.
Prostě si umíme v životě masochisticky sáhnout až na dno - do "krásné" bolesti co formuje duši.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Chloé [14]» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.

