Až po slovo "touhy" se mi to líbí moc, pak je to na mě už slabší a zmatenější. Ale začal jsi fakt kvalitně :-)

Hm, pěkná báseň :-) Pro mě - arabistu - obzvlášť :-) Zastřená, a přece jasná. Plná atmosféry v tak málo slovech ... Jó, hezky mi tam bylo ... před tolika už lety ...

oslov radek: to jsem ráda, díky

Amelie M.: ;-))

shane: v těchle dnech je skoro mrtvej asi každej... díky...

Istanbul je nádherné město... moc ráda na něj vzpomínám... a díky Tvé básni jsem se vrátila v čase zpět... děkuji...

koiška: děkuju :-)

to mě těší taron, díky :)

Připomíná mi Li Pa (od kterého jsem toho moc nečetla) a Busona (od kterého jsem četla snad všechno. Jak říká Zamila, úžasně multikulturní.

Evokuje mi vrby u řeky, máčející své dlouhé haluze ve skleněné hladině. Asi to nebylo zamýšleno, přesto děkuji.

Napřed jsem přemýšlela, jestli to mají být rýmy nebo ne. Asi jo. (Nelíbí se mi.) Pointa hezká, i když melodicky mi nesedí a když jsem si to četla nahlas, zasekla jsem se mimo jiné i na tom konci, který má potenciál být úderný a pro který bych ti odpustila i ten úvod na vozíčku. Škoda. Piš dál.

příjde mi to strašně zvláštní,a pro to je to dobrý..)

Zamila: Děkuji. Uvažovala jsem nad tím, jestli je použít nebo ne, protože k pravidelné struktuře a rýmům mám poslední dobou negativní vztah, připomínají mi korzet, do kterého báseň svazuješ. Nakonec jsem se rozhodla přemýšlet o těchto náhodných spíše jako o hrudním koši a nechala je tam.
Co myslíš tím "ultranadnesený"? Protože já bych právě tak popsala tvá díla. (Nemyslím to zle, ale zjevně je mezi námi komunikační šum.)

Orionka: Děkuji. Na zkoušky se učím avantgardní literaturu a rozmanitost děl, jejich hravost a nápaditost mě motivují ke zkoušení nových věcí. Zatím nejtěžší je asi kubismus, pořád jsem ho nerozlouskla. (V příštích týdnech očekávej kubistickou báseň, která - snad - nebude další aluzí na Jeana Cocteaua.)

DDD: Děkuji, tvé pochvaly si neskutečně cením, protože obdivuju lehkost, s jakou několika slovy vyjádříš něco, na co by mi nestačila sedmistránková epika.
Snažím se psát jak mi pusa narostla, ale bohužel mám odmala zálibu v hádankách a hře, která se jmenuje "myslící slovní fotbal" - spočívá v tom, že protihráč musí slovo, které opíšeš jinak, napřed uhodnout, než může navázat svým. Takové malé opisy nevědomky používám i ve svých básních, bohužel často odkazují na čistě osobní dojmy nebo některé z mých opravdu specifických zálib či obskurních knih v mé knihovničce (jako třeba The Secret History nebo Krabí zjevení), takže můžou působit nesmyslně.

pěkná, závěr famózní.

já už dávno o lásce nepíšu-není o čem...
Tudíž vzpomínám a vím, co ty ještě nevíš...
Že i ta zklamaná zato stála.
Otázkou ovšem zůstává-jestli ti lidé, kterých se to týká zato stáli, ale to je jen na tobě...

Kryla se ptali, proč pořád píše o r.1968, on odpověděl to co odpovídám já i ty! Protože v duši nic jiného nemá. Mně se to moc líbí (obrázek též).
Trochu jsem se vylekal s tou hvězdou přišitou na klopě, jestli mi ovšem rozumíš...

takhle-mně se líbí hodně.
Co dodám jen za sebe, rozumím, že není plně zrýmovaná, tj ok, přesto všechno bych dal do básně, a protože je krátká v podstatě kamkoliv, rým na poslední slovo Uvěří.
Báseň by to umocnilo a vyloženě mi tam chybí.
Dodávám ovšem, že každý to cítí dle svého stylu psaní...

je to pěkné čtení