přidáno 03.08.2015
hodnoceno 18
čteno 1314(41)
posláno 0
Když už rvát, tak pořádně!

Kůži, svaly, nehty, kosti
duši
ne, tu nedám, ta je má

city, co v srdci buší
melodií
ach, jak dojemná

v dáli, jak skřivan, co pro svou družku by život dal
v dáli, až tam na horizontu světa jako by sám Pán Bůh psal


slova konejšení


v dáli, bosou nohou, ztichlým hlasem, dechem, co propuká v pláč


to co je, to v mžiku není
nač je to, nač...

Když už řvát, tak pořádně!
přidáno 14.08.2015 - 20:19
Kalimero: Děkuji moc
přidáno 07.08.2015 - 20:40
příjde mi to strašně zvláštní,a pro to je to dobrý..)
přidáno 06.08.2015 - 18:00
puero: ale ty mě znáš jako své boty - jo, je to výzva, projít tím vším se vší slušností a se ctí a když se to nepodaří, tak jít znovu a znovu, dokud se to podaří - tělo zchvácené, předčasně zestárlé, ale jak se říká - jenom říká - tělo není důležité. - čoveče je a jak - stačí krásná mladá holka, blbá sice občas jak tágo, ale chlapům je to jedno... - já se ve svém okolí bavím tím, že mi stačí, když neznámý mlčící člověk promluví a je to kolikrát jedno, jestli je to muž, nebo žena. Ale to už jsme někde jinde.
Prostě si umíme v životě masochisticky sáhnout až na dno - do "krásné" bolesti co formuje duši.
přidáno 06.08.2015 - 17:51
Hmm. To je taková dívčí představa o krásném životě. Život jako peřina. Jé.

Ale jednou mě napadlo tohle: pokud existuje cosi jako posmrtné bytí, proč bych po něm měl toužit, když mám rád život? Jaké rozkoše a bezbolestnost mi může nabídnout nějaká vyšší úroveň bytí, když život bez bolesti není opravdový? A konečně, proč bych neměl rád vzpomínat na to, jakými útrapami jsem prošel, když měly pokaždé dobrý konec a ty co neměly, mě posílily? V jaké to falešné nerealitě, v jakém to pokryteckém časoprostoru bych se byl ocitl, nebýt bolesti? Byl bych jako gumový medvídek žužlaný v bezzubé puse. Tvárný a se vším spokojený, žádná vášeň, žádná touha, žádné usilování a snaha po zdokonalování. To by přece bylo strašné. Já potřebuju bolest, potřebuju přece svou dávku nenávisti, nespokojenosti, potřebuju nepohodlí, abych měl stále za čím jít a oč usilovat. To je to po čem toužíš i ty a netoužila bys, kdybys byla se vším spokojená. Jen díky všem těm hrůzám toužíš po tom krásném. Buďme rádi za své bolesti. Za zlomená srdce, která nás nutí věčně chodit světem a hledat lásku, no ne?
přidáno 06.08.2015 - 17:39
tak tak to nevnímám, bohužel
přidáno 06.08.2015 - 17:35
Vidíš to. Ty to odděluješ. A přitom já věřím v to Shoppenhauerovské ,,krásně bolí". (Kolikrát jsme se už na tohle téma bavili.)
přidáno 06.08.2015 - 17:21
Ahojte všichni! Děkuji všem, děkuji.
K Puerovi : není o řvaní, je hlavně o rvaní - strhávání z kůže a až na duši- poslední řádek je jen slovní hříčka, nebo taky o tom, že druhý u toho " týrání" řve bolestí... - nechat ze sebe strhat kůži a za plného vědomí to prožít - že by jakýsi masochizmus? Co odevzdanost - prožít si to, protože to být prožito musí?
snad nejsem schopna se smířit s tím, že život kromě toho krásného i bolí ?
Co já vím :-)
přidáno 06.08.2015 - 16:55
I malé dítě řve z prdla hrdla, protože ještě není násilně zkroceno výchovou...:-)
přidáno 06.08.2015 - 10:16
skvělá taron.. ;) dotkla se mě..
přidáno 06.08.2015 - 10:05
puero: Tahle básnička je taronovská. Pro mne to je na psancích už takový podžánr spontánní poezie, poezie sebeneovládání. Přináší i dle mého soudu mnohdy úplně zbytečné výkřiky (jako jakákoli jiná spontánní poezie), ale i básně, které na mne hluboce zapůsobili. Když to mám shrnout, jsem za tenhle kousek mého nejá (taronismus) vděčný.
přidáno 06.08.2015 - 00:27
Taková trochu agresivní, ale hezká. Líbí se mi. :-)
přidáno 05.08.2015 - 20:43
Nacházím tady jeden typicky taronovský prvek: Taron se v jakémsi věčností zkopírovaném jedinečném okamžiku napřahuje, aby zachytila ruku někoho kdo se nepřestává snažit o záchranu, ale je všem jasné, že mu to hvězdy nikdy do knihy osudu nenapsaly. Taron zachraňuje ztracence a ví, že je to marné a trápí jí to a v jakési výčitce - co by to taky bylo jiného - kombinuje své zoufalství s hněvem vůči něčemu, proti čemu bojuje a ono to stejně vyhrává. Jakokdyž se člověk snaží porazit dokonalý stroj, jako když dítě hrající podle pravidel naříká, nemůže porazit toho, kdo nad ním vítězí protože podvádí. Otázka - hlubokotonážní myšlenka vyvřelá z nevyřčeného meziřádkoví básně - zní: nevidí Taron zákeřnost něčeho, co zákeřné ve skutečnosti není a být nemůže? Je život nebo smrt zákeřná? A co štěstí a neštěstí? Láska a zklamání? Lze si vůbec uvědomit, že včelí žihadlo má ozdravný účinek, když to tak bolí? Hm. Max Buber by řekl, že to chce odpoutat se od svého já ke svému nejá - k nahlížení situace v níž se já ocitám spolu s ostatními nejá.

Puero je tichý člověk. Nikdy neřve, v afektu si uvědomí, že by byl směšný. Když už tak... co, vyřvat si hlasivky prospěje komu? Má snad intenzita hlasitosti vliv na změnu situace? No asi záleží na situaci, ale úleva je myslím věc která si zasluhuje jakési zcivilizování. Tady u nás na severní Moravě se ulevuje vulgaritami, nejlépe oplzlým výrazem spojeným s terciárním sektorem. Je to buranství. Nesnáším to. Děti to pak opakují a výchova směrem k civilizované společnosti bere za své. A ženy? Ty taky. V jakési extázi výbušnosti křičí, trhají sebou, rudnou a mně to připomíná orgasmus a je to k smíchu. Když už tak už ne? Tahle básnička je tedy odhalena. Její téma zní: když už se neumím ovládat, tak to aspoň dovedu ostatním předvést. Je o sebeNEovládání.
přidáno 05.08.2015 - 18:49
Líbí se mi )ze srdce přímá, smutná i odhodlaná ...
zásah do bolavé rány ...řvát -když můžeš - pomůže)
přidáno 05.08.2015 - 14:24
Moc se mi líbí, já si ji četla nahlas..zasáhla.
přidáno 05.08.2015 - 00:09
tvoje poezie je z nitra a dotýká se ho, a ten křik, ten jde také z nitra, z bolavého, rozervaného, zoufalého, jsi nádherný poeta
přidáno 04.08.2015 - 11:55
Líbí se mi to :-) Je to odvážné a prostě své :-) Docela bych Tě to chtěla slyšet recitovat ... :-)
přidáno 04.08.2015 - 09:08
To je hodně rozervaně smutné...
Kéžby to pohlazení přišlo hned zítra!
přidáno 03.08.2015 - 21:48
Když už řvát, tak pořádně!

až hlas ti zeslábne
a vydá zvuky nevábné?

ne v tom to není
hledej něžné pohlazení

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Když už : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Každodenní
Předchozí dílo autora : Jen stát...

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku