Přelezl jsem plot

Přelezl jsem plot,
mě slunko hřálo na lících.
To slunko přišlo vhod,
a já s oblíbenou čepicí.
Bylo koncem jara,
v ústech mi zbyla chuť
malin a byly pryč jak pára,
a pak stoupla rtuť.

Byl jsem jako strom,
co má kmínek jako pruh.
Bouřlivý jako hrom
nebo jak mrštný pstruh.

Má svíčka neposedná,
měla nižší knot…

Přelezl jsem plot,
na tváři lásky ze školy,
bylo koncem léta,
a já psal v řádcích úkoly.
A svět přesto krásný byl,
naivní jako cukrátko,
dnes si stěžuji na to,
že trvalo velmi krátko.

Jsou věci báječné,
co do řad jen tak nespadnou,
dům s cedulí školních let
má příchuť bezvadnou.

A můj kahan snížil se,
měl zase nižší knot.

Přelezl jsem plot
a poohlédl na ty dva,
Letokruh nějak zesílil,
podzim šel brzy obědvat.
Chuti kávy jsem se naučil,
tak jako mít rád chmel,
pořád jsem ryba svá,
co pluje v proudu za úděl.

Sítě si na mě chystají,
mám něco málo vzpomínek…
Jak jdou si krásně za sebou
ručičky hodinek.

Třešně já už nekradu,
jen když mi přijdou vhod.

Přelezl jsem plot,
jako kluk ve své čepici,
pouštět si draky dál,
pít z říčky strouhou valící.
a k tomu zastavit čas,
neřešit další otázky.
Proč vítr nezbedný
dělá z hran oblázky.

Nevidno pro nás dráž,
srpem se tráva poseče,
slova s šípem letí,
a v mžiku jsou pryč, člověče.

Ten vítr zlobivý
chce mi sfouknout knot.

Přelezl jsem plot
a přede mnou pole zorané,
já volám, svatý Martine,
můj černě věrný havrane,
čerpal jsem z tebe víc,
na splátky díla třeskutá
z krajíce drze ujídáš
a ani při tom nedutáš.

Popravdě jiný trochu jsem
do saka na neděli,
Díky, že jsem klidnější
na lince se svými anděly

Ve vichru dlaní si
kryju svůj křehký knot.


Přelezl jsem plot,
horizont se zavlnil.
Spatřil jsem jeho okraje
s jetelovou náplní
V životě před zimou,
mám sílu nosit překážky,
složen z malých součástek,
jako malé vitrážky.

Štípu si dříví na plůtek,
který přelezu honosně,
věřím v nekonečno,
můj rozhled kraje na sosně.

K vesmíru zhlížím na život,
že je cukrátko a plot.