Yanishka: Samozřejmě, že ne. To byl jen takový nápad...

mannaz: Díky moc, nechápu, jak mi ty holky mohly uniknout, upřímně se kaju :D U nebožtíka by grafický vyznačení určitě pomohlo orientaci v textu (a bylo by i správné), ale omlouvám se svým čtenářům, rád je občas nechávám tápat :D

mechanická okurka: Tak jsem to prolítla ještě jednou a krom těch úmyslných nespisovností, jsem odhalila jen dvě chybky. Nic zásadního. Takže se omlouvám. Je to tato: holky tehdy pohřbili...
A tato (tam jsem se ztratila v textu a docelo mne zmátla absence čárky před nebožtíkem): Vybrali jsme černej nebožtíku,
Pořád se mi to líbí. Na podruhé možná i víc.

Kuks? Tom je moje domovina :)

Gabriela: Jindruch: děkuji...

pekné

no nevím, připadá mi to tak trochu jako by ty slova byly vyhozeny do vzduchu granátem a pak náhodně popadaly na zem.

Není to špatné, něco to evokuje, ale ještě bych si s tím malinko pohrál

Ano, je to krátké a výstižné a proto mi i blízké

Přiznám se, já nevzdělanec, nevím co je haiku. Asi nějaká japonská literární forma. Z těch slov na mně dýchá smutek a je-li to tak i ve skutečnosti, je mi z toho taky trochu smutno, takže básnička funguje a mě se líbí.

Krásné.

Super. :D

Líbí se mi to. :)

Dott: děkuji, jsem rád. Přidám další hříčky slov. :)

Hezké dílo Líbí se mi

Boží! :D

díky, oslovila mě, tak nějak mi teď připomíná můj současný vztah

dobrý..., věru dobrý...

loučení, smutek, to ani ne,
ale souznění, to ano, to na mne zapůsobilo

Orionka: Jak kdy a jak kteří! Já už se trochu poučil, že odkládat si věci na později znamená zvyšovvat tíhu onoho břemene! :-p