Yana: Děkuji :-) tvůj komentářík mě moc potěšil - přesně jsi to vystihla a cítíš . Pravda je , že bez citů se žít nedá, ale někdy je třeba "něco" odhodit, s něčím a někým se rozloučit, aby se ulevilo ...

první komentář, jo, líbí se mi to, přečetla jsem ji jedním dechem, cítím zoufalství toho člověka a vnímám určitou gradaci v té básni, líbí se mi i ta sloka co se tam opakuje, jo, jde z ní myslím dostatečný strach, když chceme, je to sice obyčejná básnička, ale povedla se ti i název a vůbec celý ten příběh, který se vlastně soustředil na ty ruce, ale je to daleko složitější, ne že by se to dalo přirovnat " Dívce z vlaku" ale lehounce mi to tu knížku připomnělo

Miluji řeč stolů, domů, i cest, tak nějak bez zbytečných gest...

hm, jakoby sis ulevila, ale stejně se bez citu nedá žít, líbí se mi ta básnička, jakoby jednoduchá, ale líbí se mi i ten obraz před zrcadlem a ten vnitřek ženy který skoro vidím a vnímám

nestyď se a nemusíš ani za tu básničku, líbí

Ach jo proč nedovedu kritizovat, přijde mi to jednotvárný napsat že z každý miniatury si něco odnáším, první mě zasáhla svou pravdou, u druhý jsem se celkem pobavila a ta třetí ta je i k zamyšlení, zdá se taková skoro přeslazená a vlastně je docela hluboká

Zapsal sis? :-)

Ginnare: To ano.. :-)

Nokturna: "Vypadal jako někdo, kdo ještě neztratil úctu k lesům a staré moudrosti a hodnotám, ve které věří už jen málokdo", připomnělo mi to Bóje, o nichž píšu v konfrontaci s Římany a moc si vážím takovýchto bytostí v našem světě :-) Podle mě je to milá pohádka, asi by skutečně nemělo smysl ji nějak výrazně prodlužovat, ale přesto nějak zakončit. I když romantici se asi štastného konce snadno domyslí.. Znovuobjevená princezna Rainen a její budoucí král Ardem, Drachir.. :-)

Singularis: Myslím, že veverky nejsou klišé, je to spíš zvláštní náhoda. Ale bohužel, pohádky o veverkách, které si pro mě někdo vymýšlel, nejsou nikde zaznamenané...

Nokturna: No jo, taky jsem kdysi naškrábal něco o pleskání prsaté Pavly přes prdel. ;-) Ale Ty se toho evidentně nebojíš.. :P

Nikytu: Děkuji :). To jsem projela poznámky a našla pár věcí, které moc nejde rozvést nebo zakomponovat do něčeho většího, ale jsou moc krátké na to, aby stály samy.

Já z toho mám pocit, že se v rýhách stolu usadily řeči, které musel za dlouhá léta vyslechnout. A chtějí ven?

Jo, tak nějak to asi bude. Jako báseň to na mě nepůsobí, ale umíš se dobře vcítit.

:-)

ŽblaBuňka:
Tolik stran tu v kole
o tvou přízeň žadoní,
ta, již zvolíš vole
bude zas jak na koni.

Čtyři léta další
u korýtka bude,
netrap se tou falší,
neměj oči rudé...

Jiní naletěli
zas na sliby jiné,
mají jen, co chtěli.
jiné to nebude...:-(

P.S. Ještě se mi vybavilo, co kdysi řekl jeden slavný pán:
Na dobytčím trhu se zraky všech upírají vždy na ty největší a nejtučnější voly!

ŽblaBuňka: S krásou je to jako s energií: Neztrácí se, jen se mění její forma! A tam, kde ubývá vnější krásy, krásy těla, přibývá krásy ducha...:-)

První mě moc neoslovila, druhá už je lepší, tam sis už trošku pohrála. A ta třetí, ta je skutečně dobrá. Ta se ti moc povedla. :-)

ŽblaBuňka:
Když dětství uprchlo zadními vrátky
a čas zpět nevrátí, co jednou vzal,
naposled s úsměvem pohlédni zpátky
a pak, již dospělá, kráčej zas dál.

Mnoho cest k cíli snad dovést tě může,
ale těm nečestným hleď vale dát,
až přijde čas, tak najdi si muže,
jenž tebe i děti bude mít rád.

Na tobě záleží, jaký směr zvolíš,
srdcem jen vybírej svůj hlavní cíl,
neboj se rozlétnout, i když se bojíš,
nepozná štěstí ten, kdo v bázni žil...

korálek: Díky! Určitě je něco, co nás ovlivňuje, ale protože to nelze poznat, pokud ono samo to nechce, je jen na nás, jak se k sobě budeme chovat...:-)