Umíš slovy pohladit a vzbudit velkou naději, proto se mi tvá báseň čte tak lehce. Působí opravdově, snad i smířeně. Je moc krásná.

něco mě nutilo se pousmát, nevím proč jsem si připomněla diktáty ze střední, ale promiň to nesouvisí s tím že je to zajímavé a vyvolává to zvláštní asociace

je mi z ní trochu úzko, to asi tím letem sovy, tichým, ale její váhou tak důrazným, ale hnízdo mezi krovy je pro mě dost nadějné, každopádně se mi hezky četly tvé verše, tak tiché a důrazné

Orionka: Máš naprostou pravdu, takže zlobit se ani nemůžu, ostatně ani bych nechtěl.
Moje zaměření je primárně hudební text, takže rytmus je pro mě alfa i omega a k tomu právě slouží psaní těchhle pevných forem. Je to - jak se říká - křížovka. Určíš si formu, ještě dřív, než vůbec začneš psát. Obsah se tedy dost podřizuje.
Proč to? Protože to člověka cepuje k tomu, aby ten rytmus a formu bral automaticky a nijak ho to neomezovalo. Jistě by bylo autentičtější, psát to volněji, netrápit se délkou veršů ani rytmem, ale mě by to nebavilo. A jak jsem napsal na začátku: jsem hlavně textař, básník až ve druhém plánu :)

Je to krásné, po formální stránce není co vytknout. Ale mám s tím stejný problém jako s většinou tvých děl. Cítím z ní snahu o formální dokonalost (obvykle úspěšnou), která na druhé straně ubíjí to, co mě jako čtenáře osloví hlouběji. Nevím, jak to přesně pojmenovat, možná spontánnost, opravdovost. Prostě racionálně oceňuji skvělé rýmy, rytmus, ale nechytne mě to, nevěřím tomu. Zpravidla mám z tvých děl pocit, že buď píšeš na zadání, nebo je tam skutečný prožitek, ale převálcovaný formou, takže výsledek na mě působí jaksi studeně a uměle. Doufám, že jsem tě neurazila, možná je chyba v mém vnímání, tak to ber jenom jako zpětnou vazbu od jedné čtenářky.
Ale ať je to, jak chce, každopádně jsi po stránce formy někde jinde, než naprostá většina psanců a než kdy budu třeba já. Jestli je to pro tebe jenom takový trénink, děláš to skvěle. Pak možná stačí jen trochu ubrat na snaze o maximální dokonalost, přidat šťávu, správnou inspiraci a bude to ono. A tohle je asi snazší než perfektně zvládnout formu, takže k cíli už není daleko. Aspoň tak to vidím... a nezlob se za upřímnost.

Stínová holka: Díky, stínová holko :*

Hezké :)

Yanishka: Já jenom říkám, co mi ta báseň sděluje :).

Čtu to o půl šesté ráno a nehledě na čas si myslím, že geniálnější to být nemůže.
Hodně mi to připomnělo Daniila Charmse (možná mi ho v poslední době připomíná kde co, ale to je asi vedlejší), a to jsem vážně rada. Též jsem ráda, že jsem dostala tu možnost, si toto dílo přečíst! Děkuji převelice mnohokrát.

Zamila: Jen nepřeháněj :* ;)

Skvělá ... Sakra originální. Máš tam řadu genálních momentů jako třeba tenhle:

"Nežli veršovat si lichotky
dáme si pár palců pod fotky."

Nemoct tady číst Tebe, nevím snad už ani co je krása a kvalita ...

kmotrov: děkuji za sáhodlouhý komentář. moc mě těší, že sis dal tu práci :)
psala jsem to v akutní potřebě ze sebe vyblít nějaké verše, což mě postihuje čím dál tím častěji, ne vždy z toho něco kloudného je, ale toto se dalo sdílet...
kombinace žena-sténá v předposlední sloce se mi líbí vlastně nejvíce, ale tvůj názor akceptuji, ne každému to může jít do vkusu

Myslím že si najela přirozeně na linku melodie, ale nedokázala si ji udržet do konce.
První čtyři sloky pravidelně střídáš sdružený a střídavý rým, díky tomu to působí tak melodicky a svižně, pak už používáš jen střídavý rým a to tomu uškodilo. Myslím žes nad tím nepřemýšlela, prostě to tak z tebe vypadlo.
Pak se mi nelíbí některé rýmy:
žena-sténá mi zní jako slunce-žblunce.
Líbí se mi jak si prostřídala první a druhou ve druhé a čtvrté sloce, výborně to vystihuje, že přesto že jsou protikladné, tak jsou stejné.
Nejvíc si toho dostala do poslední sloky, obě mají dvě tváře, tvář radosti a tvář smutku. To je takové rozdvojení osobnosti na druhou.

Homér: souhlasím. já na zprávy nekoukám a politiku nekomentuji. ten článek o Trumpovi mi vyloženě náhodně padl pod ruku :)

Sagiesis: chápu, je to takové obtížně uchopitelné dílo náhody. každopádně děkuji za komentář :)

Singularis: myslím, že každý v tom asi může (nebo nemusí) najít to svoje. pro mě to třeba skvěle vystihuje mé momentální nepochopení okolního světa. a i když máš pocit, že tam třeba něco chybí, tak to vlastně ráda slyším, protože tenhle dadaistický experiment měl za cíl asi jenom to, aby vůbec v někom nějaký pocit vzbudil :)

Orionka: ty to vždycky tak pěkně vyjádříš :) přesně tak, jak já to neumím

Zamila: děkuji za reakci, ono ve dvě ráno se v člověku zrodí lecos a když to má ten zmíněný rytmus, tak proč to neuchovat :)

Yanishka: Ty si určitě ničeho nevážíš! :O :D

Sagiesis: dík :)