|
rozdvojená...někdy dokonce roztrojená osobnost
 28.01.2017 14 803(21) 0 |
Na dvě ženy rozložená žena
Čajová růže čerstvě utržená
Jedna z nich touží nezanechat stopy
A druhé v hrudi zní touhy antilopí
První lituje všeho, co se stalo
A druha touží po tom,co se může stát
Jedna chce víc a je jí všeho málo
Druha touží všechno odestát
Na dvě ženy rozložená žena
Osamělá loďka v proudu uvězněná
polamaná píšťalička jabloňová
která z nich touží všechno zažít znova?
Druhá lituje vše, co se dosud stalo
první sní po tom,co se může stát
Jedna myslí,že milovat je málo
Druhá dychtí za hrob milovat
Jedna z nich touží být jen kapkou v moři
Druhá strom v bouři, co láme se a sténa
V tekuté písky se po kolena bořit
Na dvě ženy rozložená žena
Dobrého moc a špatného zas málo
Usmát se vždy,když chce se rozplakat
Obě dvě bojí se, že všechno se již stalo
Obě dvě bojí se, že vše se může stát...
Čajová růže čerstvě utržená
Jedna z nich touží nezanechat stopy
A druhé v hrudi zní touhy antilopí
První lituje všeho, co se stalo
A druha touží po tom,co se může stát
Jedna chce víc a je jí všeho málo
Druha touží všechno odestát
Na dvě ženy rozložená žena
Osamělá loďka v proudu uvězněná
polamaná píšťalička jabloňová
která z nich touží všechno zažít znova?
Druhá lituje vše, co se dosud stalo
první sní po tom,co se může stát
Jedna myslí,že milovat je málo
Druhá dychtí za hrob milovat
Jedna z nich touží být jen kapkou v moři
Druhá strom v bouři, co láme se a sténa
V tekuté písky se po kolena bořit
Na dvě ženy rozložená žena
Dobrého moc a špatného zas málo
Usmát se vždy,když chce se rozplakat
Obě dvě bojí se, že všechno se již stalo
Obě dvě bojí se, že vše se může stát...
01.02.2017 - 19:44Yasmin: Yana: Gabriela: casa.de.locos: moc vám děkuji za komenty, u této básně jsem to vůbec nečekala :)
31.01.2017 - 13:25Mně se moc líbí, dokonce po přečtení 11 minut od Coelha bych ji klidně dala jako prolog nebo epilog k té knížce, to mě tak jenom napadlo a četla se mi ta básnička pěkně a ta rozpolcenost, tak mě blízká tak ta z ní přímo stříká
31.01.2017 - 08:31Podle mě Amadeo myslel, co jsi napsala v předchozím komentáři. Jsou tam některé moc hezké obraty, obrazy vyvolávající, líbí se mi :-)!
30.01.2017 - 17:50Amadeo´´: děkuji za zastavení, jen nevím, ke které básni komentuješ :) vyblité pocity jsou u té novější
30.01.2017 - 15:21Verše se přece neblijí, to je jim nedůstojné :(
Jinak, báseň se mi líbí, jenom pozor na chybějící čárky u některých slov.
Jinak, báseň se mi líbí, jenom pozor na chybějící čárky u některých slov.
29.01.2017 - 20:23kmotrov: děkuji za sáhodlouhý komentář. moc mě těší, že sis dal tu práci :)
psala jsem to v akutní potřebě ze sebe vyblít nějaké verše, což mě postihuje čím dál tím častěji, ne vždy z toho něco kloudného je, ale toto se dalo sdílet...
kombinace žena-sténá v předposlední sloce se mi líbí vlastně nejvíce, ale tvůj názor akceptuji, ne každému to může jít do vkusu
psala jsem to v akutní potřebě ze sebe vyblít nějaké verše, což mě postihuje čím dál tím častěji, ne vždy z toho něco kloudného je, ale toto se dalo sdílet...
kombinace žena-sténá v předposlední sloce se mi líbí vlastně nejvíce, ale tvůj názor akceptuji, ne každému to může jít do vkusu
29.01.2017 - 19:16Myslím že si najela přirozeně na linku melodie, ale nedokázala si ji udržet do konce.
První čtyři sloky pravidelně střídáš sdružený a střídavý rým, díky tomu to působí tak melodicky a svižně, pak už používáš jen střídavý rým a to tomu uškodilo. Myslím žes nad tím nepřemýšlela, prostě to tak z tebe vypadlo.
Pak se mi nelíbí některé rýmy:
žena-sténá mi zní jako slunce-žblunce.
Líbí se mi jak si prostřídala první a druhou ve druhé a čtvrté sloce, výborně to vystihuje, že přesto že jsou protikladné, tak jsou stejné.
Nejvíc si toho dostala do poslední sloky, obě mají dvě tváře, tvář radosti a tvář smutku. To je takové rozdvojení osobnosti na druhou.
První čtyři sloky pravidelně střídáš sdružený a střídavý rým, díky tomu to působí tak melodicky a svižně, pak už používáš jen střídavý rým a to tomu uškodilo. Myslím žes nad tím nepřemýšlela, prostě to tak z tebe vypadlo.
Pak se mi nelíbí některé rýmy:
žena-sténá mi zní jako slunce-žblunce.
Líbí se mi jak si prostřídala první a druhou ve druhé a čtvrté sloce, výborně to vystihuje, že přesto že jsou protikladné, tak jsou stejné.
Nejvíc si toho dostala do poslední sloky, obě mají dvě tváře, tvář radosti a tvář smutku. To je takové rozdvojení osobnosti na druhou.
29.01.2017 - 17:01Zamila: děkuji za reakci, ono ve dvě ráno se v člověku zrodí lecos a když to má ten zmíněný rytmus, tak proč to neuchovat :)
29.01.2017 - 12:07Moc pěkně vyjádřená rozpolcenost. Ale nezní mi bolavě, polámaná (pozor na čárku) píšťalička je takhle docela spokojená. Ten stav nejistoty jí svým způsobem vyhovuje a nechce se vrátit do bezvětří, radši ať to ještě pořádně zacloumá...
28.01.2017 - 21:38Není to sice nějaká objevná poezie, ale je to rytmické a svižné - až mi to zní jako píseň :-) Jako píseň by to byla bezva věc :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
COKOLIV : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Bleju svý pocity kudy chodím
Předchozí dílo autora : Touha po jaru
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
derrry řekla o barunka=o) :Jedna z mých nejoblíbenějších autorek. Ví, co chce říct a ví, proč to říká. Její práce se nedají jen tak přejít.
