ta báseň je opravdu krásná.. křehká.. dýchá z ní lehká nostalgie, naděje i smutek..

A42: To je zajímavý postřeh.. Asi by mě nenapadlo o tom takto přemýšlet, ale možná nás to fascinuje právě proto, že je to věc, které se můžeme reálně dotknout, je nedokonalá ale uchopitelná a navíc vyvolává něco, co virtuální realita nabídnout nedovede… Nevím, možná by nám to lépe vysvětlil nějaký erudovaný psycholog :)
Děkuju moc za zastavení...

Jo, co k tomu víc říkat. ;-)

Orionka: Měl jsem to dlouho na obálce notýsku jako poznámku pro rozvedení. Ale čím déle jsem na to koukal, tím víc mi přišlo, že to je samostojné a vypovídající :)

oj... kdybych tě četla prvně, řeknu si, že asi splín, ale takhle to vidím spíš na tvořivý záblesk :)

Yanishka: to já děkuji :)

bludička: To jsem rád.

Úžasná :-)! Ani k tomu nemám víc slov, jen - v tvých ústech je křik racků - je něco nádherného. Četla jsem jedním dechem. Obdivuju.

annaav: Děkuji. Příběh je vlastně z 99% z původní knihy, já jsem to jen zparodoval/a, aby to vyznělo víc absurdně.

Pobavila...

Křehká jak ten porcelán, taky se člověk bojí cvrnknout, aby... Ale je to stejně legrační, jak nás při možnostech virtuální reality fascinuje něco tak mechanického a vlastně neobratného.

annaav: Děkuji...

DDD: Chudák skříňka, dostala tenkrát asi co proto :)
Já si zase vzpomínám, že jsme na prázdninách u babičky se sestrou tajně chodili na hůru, kde jsme chodit nesměli protože tam byla stará podlaha plná steřelých prken, některé i chyběly. A na té hůře v rohu stála skříň a v ní byla spousta věcí, které nás samozřejmě lákali. A jednou z nich byla hrací skříňka na klíček s malou baletkou. Vždycky jsme si ji vytáhli, natočili a dívali se, jak tančí. Hrozně se mi líbil ten zvuk a potěšil jsi mě, že to zní autenticky, snad jsem se tomu aspoň malinko přiblížil.
Kde je té skříňce konec nemám tušení, protože chalupa kde prarodiče žili je už dávno přestavěná. Ale mám ji v sobě…
Děkuji moc za zastavení a krásná slova!

Yanishka: Gabriela: Děkuji za komentář. :) i za přečtení. :)

Yasmin: Děkuju za krásný komentář, nevím co říct… Mám radost, protože když báseň vyvolá nějaký pocit, dojem nebo třeba lehký úsměv, je to pro mne to nejvíc, co si jako autor mohu přát. A těší mě, že jsi u ní zanechala otisk...

Yanishka: Jsem rád, že se líbí...

Palec hore za plejtváky, mám je ráda, a celkově velryby, krom keporkaků možná.

VKate: Je divnej, druhej den v úřadě začíná stavět zeď proti mexickejm "švábům". Až na to, že drogy potřebují Američani. Trump byl odjakživa střízlivej. Proto nekoukám na zprávy a nečtu noviny. Seznam na mě bafne jako první, tam je to pěkně podaný pro debílky jako jsem já. Sorry, jdu se vychcat...A tím skončilo rande. S ohněm jsme zvítězili.

No ty jsi ostrá!

Nejpálivější chilli
Atacamou ovanuté
nic už je nepoloží

Na vteřinu klid
než se dítě zeptá
kam šel táta

Homér: pravda, pravda. navíc z článku o Trumpovi člověk moc jemných slov nedostane.