|
mlčky sepsaný, dlouho nevydaný
 13.04.2026 0 14(0) 0 |
A chtěla bych tě, ne odhalenou, ne s hlavou zabořenou.
Chtěla bych hladit kůži zakrytou, cítit tu vůni proklatou a nechci tvou nahou verzi, bez špetky studu, chci tu citlivou a ne slyšet jen.
-už budu-
Chci zase vidět tvoje oči plné lásky, bez jakékoliv masky a chci to jak na sebe koukáme, jen my dvě, i kdybych měla skončit, zas na dně.
Tak koukej se na mě, tak jako naposled, s něhou co přiměje mě věřit v navždy, je to přesný plán mojí vraždy.
Rozpouštím se, jsem jak med a i těch pár vět, dávají mi zase pocit, že padám do tvé moci.
Tak pochop tuhle věc, nechci tě jen na jednu noc, jde mi o nás obě a o přítomnost.
Přítomnost co tvoří nás, v to lepší změní každou část.
a já?
Já neztratím svůj hlas, stejně jako nedovolím abys o něj i ty přišla zas.
Pojďme opravit tenhle vrak a zkusme to spolu, klidně jen tak.
Bez velkých gest a zbytečných slov,
postavíme znovu, ten záchranný most.
Není to o těle, co odevzdáš v šeru,
je to o duši, kterou s opatrností si beru.
Chci znát tvoje ticho i tvůj smích,
být tvým útočištěm v dobách zlých.
Už žádné masky, jen čistý list,
v tvých očích se znovu učit číst.
Že nejde o chvíli, co za moment zmizí,
ale o to už nebýt víc si zas cizí.
~minimálně napořád~
Chtěla bych hladit kůži zakrytou, cítit tu vůni proklatou a nechci tvou nahou verzi, bez špetky studu, chci tu citlivou a ne slyšet jen.
-už budu-
Chci zase vidět tvoje oči plné lásky, bez jakékoliv masky a chci to jak na sebe koukáme, jen my dvě, i kdybych měla skončit, zas na dně.
Tak koukej se na mě, tak jako naposled, s něhou co přiměje mě věřit v navždy, je to přesný plán mojí vraždy.
Rozpouštím se, jsem jak med a i těch pár vět, dávají mi zase pocit, že padám do tvé moci.
Tak pochop tuhle věc, nechci tě jen na jednu noc, jde mi o nás obě a o přítomnost.
Přítomnost co tvoří nás, v to lepší změní každou část.
a já?
Já neztratím svůj hlas, stejně jako nedovolím abys o něj i ty přišla zas.
Pojďme opravit tenhle vrak a zkusme to spolu, klidně jen tak.
Bez velkých gest a zbytečných slov,
postavíme znovu, ten záchranný most.
Není to o těle, co odevzdáš v šeru,
je to o duši, kterou s opatrností si beru.
Chci znát tvoje ticho i tvůj smích,
být tvým útočištěm v dobách zlých.
Už žádné masky, jen čistý list,
v tvých očích se znovu učit číst.
Že nejde o chvíli, co za moment zmizí,
ale o to už nebýt víc si zas cizí.
~minimálně napořád~
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Emis [18], Madeline M. [16], Coroner [16], Filth [14], Whetley [13], xardasxx [10], Idara [10], Z(a)tracená Duše [4]» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.
