Obleču se do červánků

Něco v představách ;-) Tak jo, brouku :-) Díky za osvětlení Tvý tvůrčí praxe ;-)

Zamila: Přikrášlené moc nejsou. Však jsem psal, že každé slovo tam významově hraje. Něco jsou prožité věci v reálu, něco v představách.

Tom Cortés: Ale forma u Tebe nad pocity očividně převládá mnohem víc než u mě ... Proto se ptám, zda máš ty básně odžité. Nebo na ně roubuješ hodně staré vzpomínky a nebo ty přikrášlené (pro formu).

Zamila: Sednu, napíšu první verš nebo dva, upravím je rytmicky a pak si třeba řeknu: ty jo, k tomu by se výborně hodila sonetová forma. Rytmus už mám nastavenej, rýmové schéma z toho vypadne samo a je dost dané formou a vím už přesně, co musím dopsat.

Tak jak to ale máš ? Sedneš si, máš schéma a na to roubuješ vzpomínky ? Nebo máš vzpomínky a řekneš si, že teď nutně z nich musíš napsat báseň ? A píšeš hned z čerstvých pocitů nebo později a lovíš v paměti ? Jsem lehce zvědavá, no ;-)

Zamila: Kolik? To je jednoduché: všechny. Tohle je psáno o dívce, který říkám "Slečna Červánková". Zeptej se mě na jakoukoliv báseň a řeknu ti přesně o čem je, o kom je, jaký problémy v ní řeším i proč jsem použil to které slovo. Každé tam je schválně.

A když tak čtu tu Orionku (která má, myslím, kolikrát stejný problém i s mou poezií, ale chápu to), tak mě to nutí se zeptat: kolik svých básní máš opravdu "odžitých" ? Nebo jsou to hodně výhradně křížovky ?

Je nádherná. Je úžasné, že o něčem takovém a tahle píše chlap ... Těch květin ... :-) Přijde mi to jak básnička od Štěpánka Šafránka ;-) Heřmánky, copánky, modravět ... Je vážně krásná. Až jsem si ji musela dát do záložek. Jediné, co mi na ní lehce nesedí, ale dá se to přežít, je to "tě mě" za sebou.

Orionka: Máš naprostou pravdu, takže zlobit se ani nemůžu, ostatně ani bych nechtěl.
Moje zaměření je primárně hudební text, takže rytmus je pro mě alfa i omega a k tomu právě slouží psaní těchhle pevných forem. Je to - jak se říká - křížovka. Určíš si formu, ještě dřív, než vůbec začneš psát. Obsah se tedy dost podřizuje.
Proč to? Protože to člověka cepuje k tomu, aby ten rytmus a formu bral automaticky a nijak ho to neomezovalo. Jistě by bylo autentičtější, psát to volněji, netrápit se délkou veršů ani rytmem, ale mě by to nebavilo. A jak jsem napsal na začátku: jsem hlavně textař, básník až ve druhém plánu :)

Je to krásné, po formální stránce není co vytknout. Ale mám s tím stejný problém jako s většinou tvých děl. Cítím z ní snahu o formální dokonalost (obvykle úspěšnou), která na druhé straně ubíjí to, co mě jako čtenáře osloví hlouběji. Nevím, jak to přesně pojmenovat, možná spontánnost, opravdovost. Prostě racionálně oceňuji skvělé rýmy, rytmus, ale nechytne mě to, nevěřím tomu. Zpravidla mám z tvých děl pocit, že buď píšeš na zadání, nebo je tam skutečný prožitek, ale převálcovaný formou, takže výsledek na mě působí jaksi studeně a uměle. Doufám, že jsem tě neurazila, možná je chyba v mém vnímání, tak to ber jenom jako zpětnou vazbu od jedné čtenářky.
Ale ať je to, jak chce, každopádně jsi po stránce formy někde jinde, než naprostá většina psanců a než kdy budu třeba já. Jestli je to pro tebe jenom takový trénink, děláš to skvěle. Pak možná stačí jen trochu ubrat na snaze o maximální dokonalost, přidat šťávu, správnou inspiraci a bude to ono. A tohle je asi snazší než perfektně zvládnout formu, takže k cíli už není daleko. Aspoň tak to vidím... a nezlob se za upřímnost.

Stínová holka: Díky, stínová holko :*

Hezké :)