Téměř vážně míněná gnozeologická alegorie, vzniklá v půl páté ráno.
13.01.2017 9 996(20) 0 |
Byla jednou jedna krabice. Byla velká, hladká, pozoruhodná a nedala se nijak otevřít. Stála uprostřed. Těžko říct, jak dlouho tam stála, nikdo si už nepamatoval, kdo ji tam postavil, nebo jestli ji tam vůbec někdo postavil. Každopádně kolem procházela spousta lidí a všichni se divili a přemýšleli, co by mohlo být uvnitř. Zkoušeli ji otevřít, ale nešlo to. Lidé přicházeli s nejrůznějšími nápady, co by tam mohlo být. Některé byly přitažené za vlasy, jiné se zdály docela pravděpodobné, ale nebylo jak ověřit, co je pravda.
Někomu bylo celkem putna, co tam je, a šel radši na svačinu. Někdo zkoušel propočítat fyzikální vlastnosti krabice, ale zjistil, že má k dispozici jenom ulomené pravítko. Někteří tvrdili, že zevnitř něco zaslechli, nebo že dokonce vidí dovnitř. Někteří si to skutečně mysleli, jiní chtěli jenom udělat dojem. Někdo jim uvěřil, někdo ne.
Potom byli tací, kteří tvrdili, že mají rentgenové brýle, díky kterým vidí dovnitř. Někteří si skutečně mysleli, že vidí, jiní to jen předstírali. Někteří ty brýle prodávali, jiní darovali ostatním. Ti si někdy mysleli, že skutečně vidí dovnitř, někdy se jim zdálo, že sice vidí dovnitř, ale že to ve skutečnosti dělají ty houby, co předtím snědli, někdy nic neviděli a mysleli si, že byli oklamáni, a brýle zahodili, někdy nic neviděli a mysleli si, že to je tím, že se neumí koukat, takže radši moudře přikyvovali a říkali ano, ano, teď to vidím jasně.
Jenomže po nějaké době se ukázalo, že ti, kteří tvrdili, že vidí dovnitř, se mezi sebou neshodnou na tom, co tam vlastně vidí. A tak někteří začali znovu diskutovat, jiní se začali pro jistotu rovnou mlátit špičatými věcmi. A nikdo nevěděl, jestli to ten druhý vážně vidí, nebo to jen předstírá, aby měl záminku píchnout osobu, na níž už má hrozně dlouho děsnou pifku.
Také bylo několik takových, kteří si sice mysleli svoje, případně si mysleli, že vidí svoje skrze své rentgenové brýle, ale kteří připouštěli, že se mohou mýlit, případně že na svých brýlích můžou mít flek, nebo že mohou mít hodně zvláštní halucinace. Ti si mysleli, že, vzato kolem a kolem, pravdu může mít kdokoli z těch hlasitých lidí, včetně nich samých, že ta pravda může být taky úplně jiná a že dokud se nepodaří tu krabici otevřít, neexistuje způsob, jak s jistotou vědět, co tam je, tak proč se tolik vzrušovat. Těch moc nebylo.
To ale zdaleka nebyla jediná krabice, která se tam nacházela. Tahle byla uprostřed, byla velká a nedalo se dostat dovnitř, takže se o ní většinou hádalo nejvíce lidí, ale kolem byla rozeseta celá spousta větších či menších krabic a krabiček, u nichž se také děly zajímavé věci.
Řadu z nich už někdo otevřel, takže každý viděl, co tam je. U jiných člověk potřeboval vědět, kudy dovnitř, aby se tam podíval. Jiné sice zatím otevřít nešly, ale byly tam nějaké škvíry, kudy se dalo lépe zkoumat a odhadovat, co tam je. Některé někdo sám vyrobil a věděl co je tam, jiné se prostě objevily. Některé byly podobně záhadné jako ta velká uprostřed. U některých stály davy lidí, jiné nikoho nezajímaly. U těch nejzajímavějších se také prodávaly a rozdávaly brýle a děly se tam všecky ty další věci okolo. Některé značky brýlí byly určené pro nahlížení do všech krabic, některé byly jenom na jednu. Někteří lidé v tom ale měli zmatek, případně ztratili návody k použití, takže buďto nosili pořád jenom jedny, nebo jich měli na nose hned několik na jednou. Lidé si často mysleli, že vidí jiné věci než lidé s jinými brýlemi nebo bez brýlí, a to i tam, kde žádné rentgenové brýle nebyly potřeba, protože krabice už byly otevřené, a byla z toho spousta dalšího mlácení špičatými věcmi.
A potom přišel Ernie, všechny je zašlápnul a byl klid.
Někomu bylo celkem putna, co tam je, a šel radši na svačinu. Někdo zkoušel propočítat fyzikální vlastnosti krabice, ale zjistil, že má k dispozici jenom ulomené pravítko. Někteří tvrdili, že zevnitř něco zaslechli, nebo že dokonce vidí dovnitř. Někteří si to skutečně mysleli, jiní chtěli jenom udělat dojem. Někdo jim uvěřil, někdo ne.
Potom byli tací, kteří tvrdili, že mají rentgenové brýle, díky kterým vidí dovnitř. Někteří si skutečně mysleli, že vidí, jiní to jen předstírali. Někteří ty brýle prodávali, jiní darovali ostatním. Ti si někdy mysleli, že skutečně vidí dovnitř, někdy se jim zdálo, že sice vidí dovnitř, ale že to ve skutečnosti dělají ty houby, co předtím snědli, někdy nic neviděli a mysleli si, že byli oklamáni, a brýle zahodili, někdy nic neviděli a mysleli si, že to je tím, že se neumí koukat, takže radši moudře přikyvovali a říkali ano, ano, teď to vidím jasně.
Jenomže po nějaké době se ukázalo, že ti, kteří tvrdili, že vidí dovnitř, se mezi sebou neshodnou na tom, co tam vlastně vidí. A tak někteří začali znovu diskutovat, jiní se začali pro jistotu rovnou mlátit špičatými věcmi. A nikdo nevěděl, jestli to ten druhý vážně vidí, nebo to jen předstírá, aby měl záminku píchnout osobu, na níž už má hrozně dlouho děsnou pifku.
Také bylo několik takových, kteří si sice mysleli svoje, případně si mysleli, že vidí svoje skrze své rentgenové brýle, ale kteří připouštěli, že se mohou mýlit, případně že na svých brýlích můžou mít flek, nebo že mohou mít hodně zvláštní halucinace. Ti si mysleli, že, vzato kolem a kolem, pravdu může mít kdokoli z těch hlasitých lidí, včetně nich samých, že ta pravda může být taky úplně jiná a že dokud se nepodaří tu krabici otevřít, neexistuje způsob, jak s jistotou vědět, co tam je, tak proč se tolik vzrušovat. Těch moc nebylo.
To ale zdaleka nebyla jediná krabice, která se tam nacházela. Tahle byla uprostřed, byla velká a nedalo se dostat dovnitř, takže se o ní většinou hádalo nejvíce lidí, ale kolem byla rozeseta celá spousta větších či menších krabic a krabiček, u nichž se také děly zajímavé věci.
Řadu z nich už někdo otevřel, takže každý viděl, co tam je. U jiných člověk potřeboval vědět, kudy dovnitř, aby se tam podíval. Jiné sice zatím otevřít nešly, ale byly tam nějaké škvíry, kudy se dalo lépe zkoumat a odhadovat, co tam je. Některé někdo sám vyrobil a věděl co je tam, jiné se prostě objevily. Některé byly podobně záhadné jako ta velká uprostřed. U některých stály davy lidí, jiné nikoho nezajímaly. U těch nejzajímavějších se také prodávaly a rozdávaly brýle a děly se tam všecky ty další věci okolo. Některé značky brýlí byly určené pro nahlížení do všech krabic, některé byly jenom na jednu. Někteří lidé v tom ale měli zmatek, případně ztratili návody k použití, takže buďto nosili pořád jenom jedny, nebo jich měli na nose hned několik na jednou. Lidé si často mysleli, že vidí jiné věci než lidé s jinými brýlemi nebo bez brýlí, a to i tam, kde žádné rentgenové brýle nebyly potřeba, protože krabice už byly otevřené, a byla z toho spousta dalšího mlácení špičatými věcmi.
A potom přišel Ernie, všechny je zašlápnul a byl klid.
24.08.2018 - 14:34
Koukám, že se tímto komentářem stávám čtvrtou variantou prizmatu. Mě obsah krabice tohoto díla stylem připomíná komentář nějakého hesla z mého oblíbeného Stopařova průvodce Galaxií od Douglase Adamse. Ale nebojte, nepatřím k těm, kteří by svůj názor prosazovali pomocí špičatých předmětů, xD.
Rozuzlení mě sice pobavilo, ale očekával jsem trochu sofistikovanější, než utnutí přemýšlení bez vyřešení. Tu poslední větu "A potom přišel Ernie, všechny je zašlápnul a byl klid." bych tam sice klidně nechal, ale osobně bych za ní dal ještě něco jako: "Jen on chvíli zaječel, když se pořezal o střepy oboustranných zrcadel, kterými byla krabice vyskládaná, aby symbolizovala Wittgensteinova brouka v krabičce." To by za mě byla ta pravá třešnička na dortu, ;).
Rozuzlení mě sice pobavilo, ale očekával jsem trochu sofistikovanější, než utnutí přemýšlení bez vyřešení. Tu poslední větu "A potom přišel Ernie, všechny je zašlápnul a byl klid." bych tam sice klidně nechal, ale osobně bych za ní dal ještě něco jako: "Jen on chvíli zaječel, když se pořezal o střepy oboustranných zrcadel, kterými byla krabice vyskládaná, aby symbolizovala Wittgensteinova brouka v krabičce." To by za mě byla ta pravá třešnička na dortu, ;).
10.02.2017 - 15:09
moonell: To je zajímavý, jak to každýmu připomíná něco jinýho :D Tenhle komiks ale neznám, takže narozdíl od Charmse a Prčeta tam asi vážně žádný vliv nebude :)
09.02.2017 - 19:23
Velice silně mi to připomíná příběh z komiksu Go Get a Roomie. Až moc silně.
02.02.2017 - 22:21
ta_malá: Díky moc! :D Spojitost s Charmsem mě teda nenapadla, ale podprahově tam možná bude vliv, protože zrovna zkoušíme představení na motivy jeho povídek a taky ho teď vidím všude :D
30.01.2017 - 05:44
Čtu to o půl šesté ráno a nehledě na čas si myslím, že geniálnější to být nemůže.
Hodně mi to připomnělo Daniila Charmse (možná mi ho v poslední době připomíná kde co, ale to je asi vedlejší), a to jsem vážně rada. Též jsem ráda, že jsem dostala tu možnost, si toto dílo přečíst! Děkuji převelice mnohokrát.
Hodně mi to připomnělo Daniila Charmse (možná mi ho v poslední době připomíná kde co, ale to je asi vedlejší), a to jsem vážně rada. Též jsem ráda, že jsem dostala tu možnost, si toto dílo přečíst! Děkuji převelice mnohokrát.
14.01.2017 - 17:35
Singularis: Děkuju moc, zejména srování s Terrym mě naplňuje hříšnou pýchou :D
14.01.2017 - 16:49
Úžasná alegorie, připomněla mi díla Terryho Pratchetta, zvlášť tím, jak šikovně zapojuje realitu do fiktivního světa a ukazuje ji jinak, než jak jsou čtenáři zvyklí o ní uvažovat. Připadala mi od začátku do konce velice zajímavá a místy mě velice bavila ("A tak někteří začali znovu diskutovat, jiní se začali pro jistotu rovnou mlátit špičatými věcmi. A nikdo nevěděl, jestli to ten druhý vážně vidí, nebo to jen předstírá, aby měl záminku píchnout osobu, na níž už má hrozně dlouho děsnou pifku." :-D nebo "buďto nosili pořád jenom jedny, nebo jich měli na nose hned několik na jednou.").
Jen tam ještě chybí zastánci Occamovy břitvy, podle kterých v té krabici není nic a nemohou pochopit, proč se lidé kvůli tomu nic tolik štvou. :-D
Také chválím rozsah, je tak optimální a nic tam není zbytečně navíc.
Děkuji za nezapomenutelný zážitek. Tato úvaha opravdu stojí za přečtení, zasmátí se a uložení do národního kulturního dědictví.
Jen tam ještě chybí zastánci Occamovy břitvy, podle kterých v té krabici není nic a nemohou pochopit, proč se lidé kvůli tomu nic tolik štvou. :-D
Také chválím rozsah, je tak optimální a nic tam není zbytečně navíc.
Děkuji za nezapomenutelný zážitek. Tato úvaha opravdu stojí za přečtení, zasmátí se a uložení do národního kulturního dědictví.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Mýtus o krabici : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : návštěva
Předchozí dílo autora : chci tě
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
vacko [13], ukrytá v máku [2]» řekli o sobě
loner řekl o Sarllot Johan :Skvělý básník ... škoda, že vše schovává v šuplíku ....