mně ta tvá mimorealita dává docela smysl.. parádní ;)
milý žblabuňko.. jsem ráda za každý paprsek, který tě ještě zahřeje..
až mě zamrazilo.. pár slov a tolik v nich.....
až mě zamrazilo.. pár slov a tolik v nich.....
ptát se můžeš, ale většinou život rozhodne za tebe.. :) zaujala mne..
.. cítím z ní myšlenku, která je asi docela známá, ale momentálně ji neumím dost dobře uchopit.. vlastně je o tom, že ve smutku či jisté vnitřní rozháranosti, jinakosti, osamělosti, se píše tak nějak snadněji a často vznikají skvělá díla, zatímco ve stavu radostném to jde o něco hůř.. mně se líbí, přestože myslím, že básníci mohou vypadat i jinak, pro mě má hlavu a patu a navíc umí vykreslit zajímavý obraz..
výrazně nesouhlasím s touhle tvou pasáží a s pár dalšími, které následují po ní.. "Každý člověk je občas nemocný a zaslouží si solidaritu druhých, pokud se uzdraví. Myslím, že pokud se už nikdy neuzdraví, solidaritu si nezaslouží, protože se pak nemoc stane jeho nedílnou součástí a musí s ní žít. Je správné brát a dávat. Jen brát a nic nedávat by nebylo spravedlivé ani správné."
nemoc si často nevybíráme, nevítáme ji, nemůžeme ji výrazněji ovlivnit.. a pokud jsme s ní spoutáni už na doživotí, neznamená to automaticky, že jsme to my, kdo jen přijímáme a nemáme co nabídnout ostatním.. ano, někdy je těžké vyjít takovým lidem vstříc, někdy je sakra těžké s nimi soužít, ale jen zbabělec utíká od problému.. osobně nejsem pro přehnané obětování se pro druhé, vše má své hranice, ale zavírat před nimi oči nebo je stavět mimo společnost jen proto, že jsou nemocní a už se neuzdraví...... to je zbabělost, ignorace, ryzí sobectví, bezohlednost, hloupost.. znám tolik zdravých lidí, co jenom berou.....
jak by ti bylo, kdyby ses už neuzdravil/a a celý svět se na tebe proto vykašlal?
nemoc si často nevybíráme, nevítáme ji, nemůžeme ji výrazněji ovlivnit.. a pokud jsme s ní spoutáni už na doživotí, neznamená to automaticky, že jsme to my, kdo jen přijímáme a nemáme co nabídnout ostatním.. ano, někdy je těžké vyjít takovým lidem vstříc, někdy je sakra těžké s nimi soužít, ale jen zbabělec utíká od problému.. osobně nejsem pro přehnané obětování se pro druhé, vše má své hranice, ale zavírat před nimi oči nebo je stavět mimo společnost jen proto, že jsou nemocní a už se neuzdraví...... to je zbabělost, ignorace, ryzí sobectví, bezohlednost, hloupost.. znám tolik zdravých lidí, co jenom berou.....
jak by ti bylo, kdyby ses už neuzdravil/a a celý svět se na tebe proto vykašlal?
Zaujalo mě zjištění, že básněmi se nebohatne a nezískává láska. Myslím, že scénáři se také nebohatne (pokud nejsou zrovna k Hollywoodskému velkofilmu), jak je to s láskou, ještě uvidím...
Je to takové hodně sladké :D Ale při recitaci, zvláště při recitaci nějaké určité konkrétní osobě to může určitě krásně fungovat. A kouká tam pár hezkých momentů, které tu sladkost maličko narušují nebo uzemňují - "chovat kočku a psa" nebo i první dvojverší druhé sloky.
Moc pěkně pro mě funguje první sloka tím že není uzavřená rýmem, možná by takhle fungovala líp i ta druhá... Každopádně pěkný, hlavně prvních pět veršů :)
Něžně erotické s kapkou vášně. Moc pěkné dílo, které jsem si s chutí přečetl vícekrát.
Nikytu: Jsem moc rád, že se ti líbí. Co vím, u výrazu, o kterém píšeš, jsou možné tři varianty: bůh ví proč, bůhví proč i bůhvíproč. To poslední mi tam prostě nějak pasuje nejvíc :-) A díky za návštěvu :-)
srdce propadlA, rod střední.....
jinak sezonni, prvni vers me prastil a pak jsem byla smutna ze zbytek se nevyrovna
jinak sezonni, prvni vers me prastil a pak jsem byla smutna ze zbytek se nevyrovna
líbí se mi, živý obrázek, nabízí myšlenku se kterou možno nesouhlasit, nastavuje zrcadlo křivé hubě patosu, ale nevnucuje

