já byl teď v Zbrašovských aragonitových, ale básnit mě tam nenapadlo :-)

pochopil jsem...

líbí...

pěkný

líbí

Líbí se mi ty emoce z toho sálající, ta energie, ten upřímný hněv. Celkově je to dobře napsané, poutavě, úplně cítím tu atmosféru. Doufám, že v životě budeš zažívat převážně pozitivní věci, než to, co je obsahem tohoto díla, neboť sleduji Tvoji tvorbu už dlouho a píšeš vždy moc krásně, podle Tvých děl si Tě vždy budu představovat jako překrásnou lidskou bytost, jenž svými slovy dokáže pohladit duši i srdce. Drž se, opatruj se a měj se už jen krásně.

DDD: U mě se jich ještě několik najde, možná je časem přidám. Sny jsou zvláštní věc... Děkuji za komentář.

Moc krásně napsané, je kouzelná, ty pocity v ní obsažené jsou tak krásně lidské a magické :-)

mně se to strašně líbí.. nemám jedinou výhradu! :-)

To je zajímavé, já to mám přesně naopak :) S přicházejícím podzimem se mi píše daleko lépe.
Slovo "škrie" jsem doposud neznal, jak bys přeložila jeho význam do češtiny? Může být štve nebo spíš mrzí, rmoutí?

Už jenom to lovení dechu... Moc pěkná!

Yasmin: Děkuju Yasmin, jsem rád, že se Tě dotkla...

DDD: Jo takhle. Přiznám se, že jsem to napsala v mžiku a formální stránku tolik neřešila. Slovo v posledním řádku jsem nezvolila podle rýmu, zvolila jsem ho protože přesně vystihuje to, co říká (motiv úniku). Nevím, jakým jiným slovem bych to nahradila (prchá, utíká, ...?). Nevím, abych ten závěr spíše nezazdila, kdybych tam dala jiné, když tak nad tím přemýšlím... Každopádně děkuji za postřeh a podnět k zamyšlení. Budu mít pro příště na paměti. ;-)

Moc krásná chvíle, při čtení tvých řádků :-)

Mě se nesmírně dotýká tento verš: bolest těch ran / jak nemohou srůst. Pálí až na duši, přesto je nádherná.

DDD: a ona je to jen chyba... týkalo se to předposledního verše, jinak jsem rád, že se líbí. Díky za zastavení

Amelie M.: díky :)

DDD: řekl bych, že to je vyloženě Cimrmanův absolutní rým. Ovšem líbí se mi taky a celkem dobře se tam ztrácí. Jsem rád, že se líbí

Nikytu: Já to ale vůbec nemyslel tak, že bych nepobral, o čem to je. Není mi jasná formální stránka, jestli se to jako rýmuje (protože to tak chvíli i vypadá), nebo ne (pak bych to napsal jinak, aby to takové zdání vůbec nevzbuzovalo). Nevím, nějak mi ta druhá sloka prostě hapruje... :-)

DDD: Děkuji za návštěvu a za komentář. Připojuji tedy vlastní výklad básně, ačkoliv to obvykle nechávám na čtenářích, co si z básně vezmou. ;-)
První sloka mi symbolizuje zklamání, deziluzi. Druhá sloka pojednává o otázkách "Proč?" které si někdy pokládáme, ale nemá nám je kdo zodpovědět; a dále o naději. Růže z Jericha symbolizuje naději a zvolila jsem ji pro její schopnost přežívat i největší sucha (naděje - ta také umírá poslední). A potom je tu voda, ta má zde dvojí význam. Jednak je tím, co dává život (i naději musíme něčím živit). Druhý význam vody je, že má svou svobodu. To my jsme ti, co ji potřebují, ona však může být i bez nás... A tuhle svobodu my nemáme, stále jsme na něčem závislí a stále nám něco udává podmínky a ovlivňuje náš osud...
Tak snad je to takto už srozumitelnější. :-) Každopádně děkuji za názor, jsem ráda, když báseň nutí k zamyšlení. :-)