Nikytu: Na toto mi jeden kamarád řekl, že to prý je jeho život. :-D

Severak: Hm. A prachy taky ne, vyzkoušeno na sobě :D.

bludička: Děkuji, že jsi sem zabloudila... :)

Amelie M.: Vystihla jsi to přesně. V nešťastném stavu jde psaní tak nějak samo, víc autorů tady by to asi potvrdilo. Ale že by nešlo psát jinak, to si zas nemyslím, i když to v té básni říkám :). Dík!

Singularis: Ono bohatnout psaním je asi obecně těžké, ale zrovna u scénářů bych řekla, že je docela slušná šance. Z básní se dají zpeněžit asi jen písňové texty, ale to je zas trochu jiná disciplína...

Homér: proboha co sem to napsala to ten můj mobil :-D ne páteř, ale bez srandy mám hnutej obratel a zlomenou jenom pánev, no chtěla jsem závodit, přecenila jsem se, moje chyba, budu v pohodě, chci, ale prej až příští rok, ale tomu taky nevěřím, žiju :-)

casa.de.locos: Díky, to potěšilo.

Yana: Moc děkuju, mrzí mě, že jsem na srazu nebyla. Ale hádám, že tam bylo poetů i víc...

DDD: A navíc jsou to občas děsní lháři, takže všem dílům tady určitě nevěř. Dík za komentář!

Nikytu: Ano, je to takové těžkopádné. Slepenec dvou nápadů, který jsem dala dohromady kvůli anonymnímu dni - přišlo mi, že se k němu tematicky hodí. Asi jsem si s tím měla víc vyhrát.

oslov radek: Děkuju!

Homér: Naprosto souhlasím.

štiler: Krásná reakce, dík! Asi to ode mě byla trochu póza, ono když se prakticky k čemukoli vyjádříš, vždycky se k té věci nějak postavíš a pak si tam tak jako pózuješ... A já radši pózuju a nechám se následně trefovat, než abych se vyhýbala vyjádření, i když tím jasným vyjádřením znásilňuju i vlastní myšlenky, které zase tak jasné a zkrocené do tvaru nikdy nejsou... ale prostě myslím, že vyjádření má být hlavně jasné. To byla poněkud obecnější reakce, nejde jen o tohle dílko, které bylo inspirováno hlavně anonymním dnem a ani jsem nečekala, že vzbudí takový ohlas.
Krásnou definici básníka jsem kdysi četla u Salingera, konec tvého komentáře mi ji připomněl.

Yana: No srandu si asi neděláš, ty krásko, ať to sroste v pohodě, zní to strašlivě, zlomená páteř. To jsi zkoušela zkrotit Hatátitlu? Jsi v pohodě, budeš dobrá?

Singularis: Meluzina: Ona přesně touhle myšlenkou začíná Citadela. A ta myšlenka je velmi pravdivá a velmi aktuální. Problémem této, jak říkáš, povídky je nejspíš to, že na takhle malém prostoru nelze obsáhnout všechno, co toto téma může zahrnovat. Takže tomu rozumím a do určité míry se s tím vlastně ztotožňuji. Tady jde spíš o ujasnění pojmů a rozvedení myšlenky. Nemohu srovnávat třeba moji "nevyléčitelnou nemoc", se kterou úspěšně žiju už dvacet let a kdyby mi o ní doktoři neřekli, nejspíš bych ní do konce života nevěděl a nijak by mě nepoznamenala, s životem člověka, který odpočítává svoji vlastní smrt po dnech, protože mu lékaři přesně řekli, kolik mu ještě zbývá. Takový člověk přece solidaritu zasluhuje. Ne ve smyslu velkých gest a peněz, ale obyčejného kamarádství. A ano, ten, kdo si svoji nemoc cíleně hýčká jako prostředek k zajištění obživy a rezignuje na jakékoli uplatnění (a tak to zde bylo zřejmě myšleno a napoprvé podle mě velmi nedomyšleně vyjádřeno), časem ztrácí na solidaritu právo. I když i tohle je poměrně dost velké zjednodušení...

Yana: s tou myšlenkou, kterou jsi podala ty, já naprosto souhlasím.. tam není o čem diskutovat, je to jasné.. u singularis to tak jasné není a to je to, o čem celou dobu mluvím.. ale už se nebudu opakovat, co jsem chtěla, jsem k tomu řekla..

tobě přeju brzké uzdravení, bez následků.. :)

Amelie M.: už jsem je trochu pročetla, no můj pohled tam nevidím, bavíte se o nevyléčitelně nemocných, můj názor podložený zkušeností je že ne každý v dané situaci dělá vše proto aby se vyléčil, ale to je dáno samozřejmě tím jak jsme odlišní někdo je bojovník, jiný je ufňukaný, další má prostě svojí nemoc rád, je to jediná možnost jak na sebe upozornit, vůbec nemluvím o nevyléčitelně nemocných. Mluvím hlavně o tom jací jsme v době před nemocí takoví a znásobeně jsme v době nemoci a ty se hned nečerti :-)

Amelie M.: Přesně tohle jsem měl na mysli. Děkuju moc za návštěvu a zamyšlení :-)

Amelie M.: já jsem se komentářema neprokousávala, četla jsem popravdě jen tvůj první, víš mě to napadlo hned, mám tu zkušenost z blízkého okolí a mně se moc líbí celá ta jak jsem taky zjistila až teď povídka je v ní toho hodně na uvažování ale ta vy už je Singuláris hodně k uvažování a vzhledem k tomu že aktuálně ležím v nemocnici se zlomenou páteří padl mi do noty

Yana: v původní pasáži, o které se bavíme tohle co píšeš vyjádřeno není.. je to vyjádřeno až v komentářích pod dílem.. a to je sakra rozdíl.. ale možná mám opravdu jen příliš malou fantazii a nedovedu si pod kolečkem domyslet čtvereček....