Yana: Děkuju, jsem rád že to vyvolává různé pocity, je to jako namalovat obraz a pak stát v galerii a pozorovat ho očima někoho jiného. Je to jako život, někomu ho dáš a pak se díváš jak se vyvíjí už nezávisle na tobě :)

je to pěkně napsané. Se značnou částí se ztotožňuju. A to jak ten obecný pohled - tj. kdo a jak vidí pravdu.
Pak je problém právě v té mravenčí práci přesvědčování, konkrétních témat, konkrétních diskuzí a často nekonkrétních výsledků. Ale výsledkem téhle diskuze jsou pak volební preference a nakonec reálná moc.
A kdo za nás mravenčí práci udělá? :-)
Někdy novináři (no...), někdy škola, někdy spolky, organizace, někdy my a někdy vůbec nikdo a dopadne to tak, jak to dopadne.

Jsem docela zvědav, co napíšeš dál.

Yana: Díííky!

fakt příjemná melodie :-) no co k tomu, ale jo občas to chce se odpoutat, moje kamarádka tvrdí že to jsou hormony:-D

někdy jsou lepší menší přání, nápadité :-)

i takový stavy někdy přijdou...líbí

báseň možná díky té fotce působí tak klidně, slova se ale zvláštně vrývají, mám z ní příjemně melancholickou náladu, dík

tohle je prostě originál, čtenář se chytne a zase se ztratí a přemýšlí a pak si řekne, jo je to tam, tohle je prostě život a věří ti každou řádku, protože ten text vtáhne a nepustí je v něm láska, tápání, ironie, pesimismus, optimismus, je to často o ničem a o všem, jenom mě mrzí že neslyšim tu melodii :-D

casa.de.locos: Ta je moc intimní, přitom je to strašnej řev, musel bych to přezpívat.

pilgrim: jo, řekla bych, že ti rozumím.. :) a to bílé, horské ticho taky zbožňuju..

Nahrávka bude?

Amelie M.: Děkuju moc Amelie, tvůj komentář mne hodně potěšil. Už jsem si všiml, že se na věci nedíváš jen povrchně, ale jdeš do hloubky a to je fajn. Zimu (ač jaro o trochu víc) mám taky rád, Nedělá mi problém hodiny šlapat ve sněhu a mrazu po horách a vnímat tu čistotu a ticho všude kolem. Na mý, kolikráte krabatý já, to působí jako žehlička na zmačkanou košili. No jistě víš o čem mluvím.
Měj hezkou neděli a ještě jednou děkuju !

oslovuješ mne.. a fotka mne chytá za srdce.. miluju bílou zimu.. zasněžené cesty..

báseň se mi moc líbí.. cítím v ní i špetku životního moudra tak jak to je, ve své syrovosti.. bez příkras.. málokdy si opravdově všímáme lidí, které máme vedle sebe.. a spousta věcí nám dojde, až když je pozdě..

také se mi líbí vyrovnanost a smíření, které z tvé básně cítím..

nic moc: Děkuju, první co jsem si na tvým hodnocení přečet, bylo "nic moc", zvláštní, ani jsem se příliš nečílil :) Některý chlapi maj fakt dlouhý vedení ... ;0)

Nádherná jak jen poutníci zaslíbení věčnosti umí!

Orionka: Nene, pro mě je to stoner rocková píseň, já to napsal, pak nazpíval po litru vína a nedal dokument uložit, tudíž je to přepsané z nahrávky. Díky moc za komentář...

Moc hezké, takové melancholické. Jen ten konec mě zarazil - přenášení hor. Chudák bludička, éterická bytost. Ale asi je to jen metafora.

Zajímavý, četla jsem několikrát. Ty obrazy jsou hrozně živý, ale zároveň (pro mě) trochu zmatený. A jako píseň mi to nezní, není to chyba v zařazení?

DDD: Přesně! Podařilo se ti dojít k závěru, se kterým souhlasím a je mi blízký. Děkuji. Až budu příště nemocný/á, určitě si na něj vzpomenu.

Citadelu, pokud myslíš tu od Antoine de Saint-Exupéryho, si dám na seznam k prolistování, připadně přečtení. Podle článku na Wikipedii mi připadá zajímavá.

A42: Hmm. Můj už pomalu taky. :-D