dobrýýý

Orionka: Singularis: Zajímavý pohled na věc, i když ani já bych to takto genderově nerozdělila, neboť dle Tvého popisu jsem spíše muž. Nejdřív se zamiluju a pak řeším, což je pro život velmi nešťatné. Naštěstí i v tomhle se člověk může učit a rozvíjet.

Ke komentáři Singularis bych ráda dodala, že si nemyslím, že by oba způsoby lásky nemohly být současně k jedné osobě. Naopak si myslím, že jsou tam často oba přítomny a možná jeden na chvíli převládne. To ultimátum, o kterém píšeš, nevylučuje, že k němu cítila i lásku nepodmíněnou. Rozchod nemusí vždy znamenat konec lásky.

i v negativech se dají nalézt pozitiva, když ne nic jiného, tak alespoň poučení pro příště

A mně se ta úvaha líbí. A hodně. Souhlasím, že se to nemůže dotýkat každého muže a ženy, že to není ani paušál, ale má to hlavu a patu, má to myšlenku i střízlivé spektrum reality. Za mě ano.

ano
děti a
děti našich dětí a
děti jejich dětí a…
to jsou ty nejlepší pomníky, které tu po nás zůstanou

Zajímavá úvaha. Nicméně jak už tu psal kmotrov - je to paušalizování. Ze své zkušenosti můžu říct že neexistuje nic jako "typicky mužské" nebo "typicky ženské" myšlení. Konkrétní osoby mají vždycky nějaké vlastnosti, které bychom pro jejich pohlaví/platovou třídu/whatever nečekali.

Navíc dle této úvahy to vypadá, že muži nejsou schopni něco označit za nepodstatnou blbost (viz vrásky špeky a křivé zuby).

;o)))))

jojo, je to kříž, zas jsme o rok k hrobu blíž

dobrý, pobavila

hezkýýý

jojo, i přehnaná láska dokáže otrávit

Ještě dva generově atypické příklady: když Christina Maslach ( https://cs.wikipedia.org/wiki/Christina_Maslach ) rozmluvila Phillipu Zimbardovi pokračování stanfordského vězeňského experimentu, projevila jednoznačně lásku podmíněnou, dokonce to tak snad i řekla. (Kdyby projevila lásku nepodmíněnou, musela by ho milovat za zorganizování krutosti, kterou tam viděla.) A naopak když umírala první žena profesora Feynmana, ten s ní zůstal až do konce, čímž projevil lásku nepodmíněnou. (Bylo to v jedné z jeho knih, musel/a bych to najít.)

Z genderového hlediska především nesouhlasím s neprůkazným tvrzením, že je takové chování geneticky zakódované. Připadá mi, že souvisí s láskou podmíněnou a láskou nepodmíněnou. Láska nepodmíněná, v naši kultuře tradičně očekávaná od žen, znamená milovat někoho bez podmínek, prostě takového, jaký je, a právě proto, že takový je. Láska nepodmíněná, v naší kultuře tradičně očekávaná od mužů, znamená soudit a klást druhému podmínky a milovat ho za to, že těmto podmínkám dokáže vyhovět. Každý člověk je schopen obou druhů lásky (byť, pochopitelně, ne současně k jednomu objektu) a také oba druhy potřebuje, nejvíc už jako dítě, protože tehdy ovlivňují jeho duševní vývoj, ale člověk potřebuje oba druhy lásky po celý život; pokud ve vztahu dostává jen jeden druh lásky, musí si zbývající druh vynahradit sám. Pokud člověku jeden z druhů lásky chybí, strádá; chybí-li mu láska nepodmíněná, chybí mu vztah k domovu, pocit bezpečí a schopnost si odpočinout nebo odpouštět druhým, chybí-li mu láska podmíněná, je rozmazlený, nesoustředěný a chybí mu hodnoty a smysl života. Ale dle mého názoru to nesouvisí s pohlavím.

vanovaso: Díky! Však já vím, že ne! Ale je lepší potěšit někoho optimistickou písní než psát o tom smutném a zlém...:-)

Hořící slova... to mi evokuje Koniáše :). Ale je krásná, ten sněhový popel je zajímavý obraz.

Výborně popsané... Nic, co tu bylo, nemůže zcela beze stopy zmizet. Uklidňující a zároveň děsivé...

Moc zajímavé a v životní praxi složité. Je dost těžké odhalit, jestli právě dáváme příliš, nebo příliš málo.

shane: i tak ti děkuji, dílko je to pěkné, ale ve skutečnosti to tak jednoduché není....

Amelie M.: Jejda, to děkuju, že mám tak vysokou laťku. Ale kdybych se bála, že nedostojím očekávání, tak sem asi už nic nedám... a to zas ne, to si radši poskvrním pověst :). Tohle je jenom nápad, možný úhel pohledu, který si nenárokuje pravdivost ani obecnou platnost, takže ho netřeba brát zas tak vážně. Snad se příště trefím líp.

kmotrov: Mělo to být spíš pobídnutí k diskuzi než nějaké dogma, tak škoda. Ale rozumím :).