Amelie M.: Orionka: Díky za milé komentáře, milé dámy. ;-)

Amelie M.: Děkuji, ano, mám ráda stručnost.

Amelie M.: Moc děkuji za milý komentář!

Jindruch: Každý nemůže porozumět otevírání víček u Ploníku, nevadí.

lze to interpretovat tak, že USA nemají ten teror na svědomí přímo, ale že vznikl jako (nepřímý) následek amerických činů.

Což minimálně v případě ISIS je zřejmě skutečně pravda - má se za to, že základy ISIS byly položeny v americkém vězení Camp Bucca.

souhlasím s tím, že se básněmi nezískává láska. Vyzkoušeno na lidech.

Amadeo´´: Dík, přitom je to taková blbůstka s trapným názvem. Zajímavé je, že tomu říkáš poezie. Ano, shazování mých primitivních nápadů, to je má specializace.

V první chvíli mne ten text nadzvedl ze židle ( tedy ta jedna konkrétní část ) Na to abych s ní nesouhlasil nemusím mít v rodině nikoho nemocného, ani nemusím pracovat v oboru, na to stačí drobet empatie. Pak jsem si přečet vysvětlení autora a řek jsem si "no teď jsi tomu nasadil/a korunu". Na druhou stranu si nemysím že to od autora byl (vůči dlouhodobě nemocným) zlý úmysl. Spíš to vidím na mimořádně nešťastné vyjádření. Argumenty už za mne v diskuzi vyjádřila Amelie - k tomu není co dodat.

Amelie M.: Děkuji Ti moc.
:-)

Amelie M.: K lesu je to u nás dost do kopce, o nějakém klacku bych to nezvládl.
Dík.

mechanická okurka: Chtěl jsem vytvořit kontrapunkt mezi prvními pěti a posledníma dvěma. Možná to tak docela nefunguje...

Amelie M.: Díky

Páči sa mi. :)

DDD: To je právě ten problém. Myslím, že vždy interpretujeme text i na základě vlastní zkušenosti. Můj manžel je nevyléčitelně nemocný. Možná proto beru text jinak. Nemyslím, že by nevyléčitelná nemoc měla upřít člověku právo být platným členem společnosti, dávat i brát. Možná více než solidaritu bychom někdy potřebovali vyšší miru porozumění. Nicméně i nevyléčitelná nemoc je široký pojem a zobecnění je vždy velmi nepřesné.

Ono by asi mělo úplně jinou váhu, kdyby tohle psal onen nevyléčitelně nemocný. My to (zaplaťpámbů) můžeme nahlížet jen svými osobními, nepochybně zkreslenými, pohledy a představami. Souhlasím s Amelií, že ta původní myšlenka zněla bez dalšího osvětlení opravdu dost podivně a první, co mě napadlo, bylo: Proboha, proč zavrhovat solidaritu, když to je jedna z nemnoha věcí, ve které se lišíme od zvířat? To s tím braním a dáváním - hrozně se mi líbí ta myšlenka: Pomůžu - a třeba jednou, kdybych sám potřeboval, pomůže zas někdo mě. Není v tom žádná podmínka ani zištnost. Jen lidskost. Zajímalo by mě, kdo z nás může za sebe dopředu říct, že, pokud ho někdy potká to, o čem se tady píše, v sobě najde tolik síly, že to nevzdá a ještě bude ze sebe rozdávat. Jistě - takových je samozřejmě řada. Já sám za sebe to ale jednoznačně říct neumím. Co vy?

Amelie M.: To je podobný argument, jako říci, že není možné koupit žlutou růži v květinářství ve chvíli, kdy jsem ji tam zaplatila a spokojeně si ji nesu domů. Evidentně to možné je, neboť se to stalo. Můj výklad je možný, neboť jsem si tak uvedený odstavec vyložila. Text k tomuto výkladu tedy prostor dává. Dle tebe je můj výklad nesprávný, nikoli nemožný. Respektuji tvůj názor a na svém prvním výkladu trvám, ale to už je zbytečné dále rozebírat.

nic moc: si piš! a moc hezky :)

Amelie M.: To mě těší, že mých pár řádků zarezonovalo. :)

Meluzina: máš právo na nesouhlas a já ti ho neberu.. já si zase dovolím trvat na tom, že mnou zmiňovaný text tak, jak je podaný, nedává prostor pro tvůj výklad..

to, jak to singularis opravdu myslel/a, což nám následně sdělil/a v komentáři, je už věc jiná..

Moc zajímavě podaná, do dnešního šedého počasí vnesla paprsek nostalgie...